Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1440/2009

U S N E S E N Í

II. Jinak se dovolání odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze 11. 1. 2004, č. j. -38 (poté, co usnesením ze dne 16. 10. 2002, č. j. -148, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2005, č. j. -148, zastavil řízení vůči původně též žalovanému I. K., a poté, co týmž usnesením a usnesením ze dne 22. 2. 2005, č. j. -245, připustil změnu žaloby tak, že žalobce se nadále domáhá zaplacení částky 88.201,- Kč), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 81.800,- Kč (výrok I.), co do částky 6.401,- Kč řízení zastavil (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku (výrok II. a IV.). Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalovaná užívá byt č. 10 o velikosti 2+1 v domě č. p. 1427 v O. – H., (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 12. 5. 1983 a dohody o odevzdání a převzetí bytu z téhož dne uzavřené s předchozím vlastníkem, že jako vlastník předmětného domu je zapsán žalobce, a že žalovaná dluží na nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním bytu (dále „služby“) za období červenec 1999 až srpen 2004 částku 81.800,- Kč. Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná byla v souladu s ustanovením a 696 odst. 2 ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“) povinna pronajímateli hradit nájemné a úhradu za služby,  v uvedeném období však svou povinnost plnila jen částečně. Námitky žalované, že nájemné (úhradu za služby) měl platit rovněž její manžel a její dcery, že předepsané měsíční platby měly být s ohledem na snížení počtu osob v předmětném bytě stanoveny v nižší částce, neshledal – z důvodů v rozhodnutí uvedených – opodstatněnými.

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 27. 9. 2007, č. j. -434, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení v této části zastavil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, přičemž uložil povinnost k jejich náhradě žalované. Vycházel z toho, že v průběhu odvolacího řízení vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že dne 22. 5. 2007 mu byla E. V. poukázána platba ve výši 81.800,- Kč, a že tímto považuje žalovanou částku za zcela uhrazenou. Důvody, pro které žalovaná se zpětvzetím nesouhlasila (že „žalobce od ní ani od Úřadu městského obvodu nepřijímal platby a že žije ze životního minima“) odvolací soud nepovažoval za vážné důvody, pro které by měla mít zájem na meritorním rozhodnutí ve věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, která doplnila prostřednictvím soudem ustanoveného advokáta, a jehož přípustnost opřela o ustanovení ; uplatnila v něm  dovolací důvody podle a b)  Vytýká odvolacímu soudu, že zastavil řízení  bez věcného projednání jejího odvolání, a že se tudíž nezabýval řadou relevantních námitek v něm obsažených. Namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby  řízení bylo zastaveno, neboť u jednání odvolacího soudu vyslovila se zpětvzetím žaloby nesouhlas; odvolací soud, který nepovažoval důvody jejího nesouhlasu za vážné, jí však neposkytl poučení dle o významu řádného zdůvodnění nesouhlasu se zpětvzetím žaloby a o tom, že vážné důvody tvrdí a prokazuje  ten, kdo se zpětvzetím nesouhlasí. Poukazuje dále na to, že odvolací soud nezkoumal okolnosti, za nichž třetí osoba (E. V.) uhradila žalovanou částku, a že žádný z účastníků nesdělil odvolacímu soudu žádnou skutečnost, jenž by tuto úhradu spojovala se žalovanou. Nesouhlasí rovněž s výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Namítá, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí dle věty druhé , neboť nebylo – z důvodů uvedených v dovolání –  prokázáno, že žaloba byla podána důvodně a že byla vzata zpět pro chování žalované; o nákladech řízení mělo být proto rozhodnuto podle věty první uvedeného ustanovení a povinnost k jejich náhradě měla být uložena žalobci, jež zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení.  Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; dovolání dále doplnila podáním ze dne 31. 12. 2008, v němž namítá, že není ve věci pasivně věcně legitimována.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. září 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou jeho přípustností, a to zvlášť ve vztahu k jednotlivým napadeným výrokům.

V části, v níž je napadán výrok usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (jímž byla žalované uložena povinnost zaplatil žalobci částku 81.800,- Kč), a řízení v tomto rozsahu zastaveno, je dovolání přípustné podle

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a (jejich existence nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny.

Dovolatelka v dovolání výslovně uplatnila dovolací důvod podle Vzhledem k tomu, že obsahově její dovolací námitky směřují ve svých důsledcích především proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem (zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle ), zabýval se dovolací soud nejprve posouzením správnosti napadeného rozhodnutí z pohledu dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle

Podle žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí ( ).

Podle jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

blíže neurčuje hlediska, z nichž by měl soud vycházet při posuzování vážnosti (závažnosti) důvodů vedoucích druhého účastníka k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby; rozhodující budou vždy okolnosti konkrétního případu a povaha uplatňovaného nároku. Relevantní vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné, a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném (ovládaném dispoziční zásadou) především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto.

V projednávané věci nejde o případ, kdy by řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, ani o případ, kdy by mohlo být řízení zahájeno i na návrh druhého účastníka řízení. Jde o řízení, v němž žalobce (pronajímatel) uplatnil vůči žalované (nájemkyni) nárok na zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby.

V posuzovaném případě po vydání rozsudku soudu prvního stupně E. V. uhradila za žalovanou částku 81.800,- Kč, jež byla předmětem řízení. Žalobce za této situace neměl zájem na dalším pokračování sporu a vzal žalobu zpět. Žalovaná svůj nesouhlas se zpětvzetím odůvodnila tím, „že žalobce od ní ani od Úřadu městského obvodu nepřijímal platby, a že žije ze životního minima“.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 16. 9. 1999, č. j. , uveřejněném pod č. 54 v časopise Soudní judikatura 5/2000, dovodil, že  vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, pak žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Od uvedeného závěru nemá dovolací důvod odchýlit se ani v projednávané věci, kdy za žalovanou plnila třetí osoba. Skutečnost, že E. V. plnila dluh za žalovanou vyplynula jednak z tvrzení žalobce a  jednak z poštovní poukázky, jejímž prostřednictvím byla úhrada provedena (viz čl. 432 spisu); ostatně dovolatelka v průběhu řízení neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by uvedený závěr zpochybňovaly. Okolnosti, za nichž třetí osoba plnila, nejsou z hlediska posouzení, zda je možno – s ohledem na žalovanou tvrzené vážné důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby – řízení zastavit, relevantní. Vzhledem k tomu, že v dané věci pohledávka uplatněná žalobou zanikla splněním, nemohl by soud, pokud by pokračoval v řízení, rozhodnout jinak, než zamítnout žalobu právě pro zánik dluhu, aniž by zkoumal, zda nárok žalobce byl po právu či nikoliv. Není tak důvodná námitka, že soud se měl odvoláním žalované věcně zabývat. Dovolací důvod podle nebyl užit opodstatněně.

Totéž platí i pro dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že ji nepoučil v souladu s ustanovením o povinnosti tvrdit a prokázat vážné důvody nesouhlasu  se zpětvzetím žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovanou tvrzené skutečnosti, kterými odůvodnila svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby, i kdyby byly prokázány, nemohou být vážnými důvody ve smyslu Pokud za této situace nebyla poučena ve smyslu , že má prokazovat důvody nesouhlasu, které tvrdila, nelze dovodit, že by řízení bylo postiženo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

S ohledem na ustanovení se dovolací soud nezabýval námitkami, obsaženými v doplnění dovolání ze 31. 12. 2008, neboť jimi byly po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení (tj. po 24. 11. 2008) nepřípustně rozšířeny uplatněné dovolací důvody.

Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání ( ) - proto dovolání v této části jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

Dovolatelka dále výslovně napadla výroky usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Tyto výroky, ač jsou součástí rozsudku, však mají povahu usnesení.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nepřipuštění žaloby a o nákladech řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však rozhodnutí odvolacího soudu o nepřipuštění změny žaloby, stejně jako o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88).

Za tohoto stavu dovolací soud  dovolání žalované v této části jako nepřípustné odmítl ( věty první a ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá ustanovení věty první, , , o. s .ř., , a 149 odst. 2 a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října  2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu