Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 107/2022-42

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 70 465 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 985 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 49 480 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 584,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 654,44 Kč, úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 922 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 985 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 49 480 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 584,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 654,44 Kč, úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 922 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 70 465 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 s účinností ke dni 8. 9. 2021, je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 27. 2. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úroky splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč, počínaje dnem 23. 4. 2019, když poslední splátka byla stanovena na den 23. 3. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, když již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má dlužnou částku zaplatit 23. 3. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky včetně úroku z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 23. 3. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 40 907 Kč ode dne 24. 3. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,03 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (respektive na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána). Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku ve výši 29 015 Kč, z toho bylo započítáno na jistinu 9 093 Kč, na úrok 16 422 Kč a na poplatek za administrativní činnosti 3 500 Kč Poslední platba na pohledávku byla uhrazena dne 17. 12. 2019. Ode dne postoupení žaloby do podání žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 70 765 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 40 907 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 29 558 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 654,44 Kč představující úrok ve výši 19,03 % ročně z částky 40 907 Kč od 24. 3. 2021 do 8. 9. 2021, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 584,29 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 907 Kč od 24. 3. 2021 do 8. 9. 2021, úroků ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobce doplnil skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ty byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobce poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a s nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce zdůraznil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo , o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč, žije ve vlastním domě bez zástavy a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Dále se z karty zákazníka podává, že mezi měsíční výdaje žalovaného patří osobní výdaje, splátky půjček, výdaje na bydlení a ostatní výdaje v celkové výši 23 410 Kč. Z příloh žaloby se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného z vydaných faktur žalovaného ode dne 16. 9. 2018 do 18. 2. 2019. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedeného v kartě zákazníka, když ten by v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Celková částka ke splacení (za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru) činila dle Smlouvy 99 480 Kč a představuje jistinu ve výši 50 000 Kč, úrok ve výši 37 480 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Zápůjční úroková sazba v případě Smlouvy na 24 měsíců činila dle smlouvy 60,73 %, RPSN činilo 111,32 %. Dále bylo ze Smlouvy zjištěno, že zapůjčené peněžní prostředky byly žalovanému poukázány bezhotovostně bankovním převodem na jeho bankovní účet. Ze sdělení žalobce vyplývá, že žalovaný na pohledávku celkem uhradil částku ve výši 29 015 Kč.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistým měsíčním příjmem je částka ve výši 35 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného byly určeny měsíční částkou 23 410 Kč představující částku 3 410 Kč na jeho osobní výdaje, částku 15 000 Kč na splácení půjček, částku 4 000 Kč na bydlení a částku 1 000 Kč na ostatní výdaje jako telefon, doprava, apod. Jako použitelný příjem (rozdíl mezi příjmy a výdaji) uvedl žalovaný částku 11 590 Kč. V kartě zákazníka není uvedeno, že by údaje byly ověřovány oproti předloženým listinám. Žalobce předložil k prokázání tvrzení o úvěruschopnosti žalovaného seznam vydaných faktur, přehled a grafy z webová adresa. Z těchto listin pouze vyplývá seznam faktur vystavených žalobcem, bez bližších informací. Jednotlivé faktury, z nichž by bylo možné dovodit, co konkrétně žalovaný jimi vyúčtoval, ze seznamu nebylo možné zjistit.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobcem dne 8. 9. 2021 s účinností ke dni 8. 9. 2021 je zřejmé, že pohledávka z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 5. 10. 2021 že postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 70 765 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení výzvy. Z podacího lístku vyplynulo, že oznámení s výzvou bylo žalovanému odesláno dne 5. 10. 2021, dle , (dále jen „ o. z.“) se tak má za to, že žalovanému bylo oznámení doručeno dne 8. 10. 2021.

7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu 395 a následující o.z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením a násl. o. z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp.zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

9. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce, respektive jeho právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval příjmy, ani jeho výdaje, nýbrž se spokojil jen s tvrzeními žalovaného zaznamenanými do karty zákazníka a seznamem jeho vydaných faktur za období od 16. 9. 2018 do 18. 2. 2019, které dle názoru soudu nejsou relevantním ověřením příjmů žalovaného, a nelze z nich usuzovat schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze seznamu není možné zjistit, jaký byl příjem žalovaného před uzavřením smlouvy, seznam svědčí jen o tom, že žalovaný fakturoval částky zřejmě u smluvních partnerů, ale zda se jedná o fakturu za materiál, práci, dopravu, DPH apod. zjistit nelze, nelze tak učinit závěry o tom, jaké a zda mu plynuly příjmy, jaké měl výdaje. Právní předchůdce nijak neověřil výdaje žalovaného na bydlení, na dojíždění, ani případné další výdaje. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro poskytovatele úvěru povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě právní předchůdce žalobce, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) získal od žadatele o úvěr (od žalovaného) údaje ohledně výše příjmů a výše výdajů a tyto skutečnosti ověřil. Soud nepožaduje ke splnění této povinnosti detektivní pátrání, ke splnění této povinnosti by postačilo alespoň vyžadovat výpis z běžného účtu či SIPO (je-li placeno v hotovosti) z nichž by bylo přinejmenším zřejmé, jaké trvalé příkazy má žadatel o úvěr nastavené a jaké má další výdaje. Takovéto konkrétní posuzování schopnosti splácet posuzováním příjmů a výdajů žadatelů o úvěr nelze nahradit obecnými maticemi, neboť každý žadatel má být posuzován z hlediska úvěruschopnosti individuálně. Jelikož právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru neověřil žádným způsobem příjmy ani výdaje žalovaného, nemohl řádně zhodnotit, zda po odečtení výdajů od příjmů bude či nebude žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný do karty zákazníka uvedl, že mezi jeho měsíční výdaje patří částka ve výši 15 000 Kč představující splátky jiných úvěrů/zápůjček.

10. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 580 o.z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Na straně žalovaného vzniklo ve smyslu 991 bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, uhradil částku 29 015 Kč, a je proto povinen uhradit žalobci částku 20 985 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 20 985 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení tím, že přes výzvu žalobce, která byla vtělena do oznámení o postoupení pohledávky, aby uhradil dlužnou částku do 10 dnů od převzetí této výzvy, tj. do 18. 10. 2021, žalobci nevrátil to, oč se obohatil. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci částku 20 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 20 985 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalované jistiny tj. ohledně částky 49 480 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 584,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 654,44 Kč, úroku ve výši 19,03 % ročně z částky 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 922 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z o.z. ve spojení s , v účinném znění.

12. O náhradě nákladů soud rozhodl podle Ve věci byl úspěšnější žalovaný, protože mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.