Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 72/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 9. 8. 1973, sp. zn. , a v řízení předcházejícím, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 tr. řádu a § 270 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění v neprospěch obviněného zemřelého J. R.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Současně se zrušuje rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 1973, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 odst. 1 písm. b) tr. řádu se obviněný J. R.,

z p r o š ť u j e o b ž a l o b y

pro skutek spočívající v tom, že dne 12. 10. 1972 od 13.00 hod. úmyslně nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u VÚ V., a dodatečným uzavřením pracovní smlouvy do dolů OKR O. vytvořil zdání, že službu v ozbrojených silách nastoupit nemusí,

který byl obžalobou bývalé Vojenské obvodové prokuratury v Olomouci ze dne 27. 6. 1973, sp. zn. 3 OPv 38/73, kvalifikován jako trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 1973, sp. zn. , byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270 odst. 1 tr. zákona, za který mu byl v sazbě tohoto zákonného ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.

Podkladem výroku o vině bylo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 12. 10. 1972 do 13.00 hodin úmyslně nenastoupil k výkonu vojenské základní služby u VÚ V., ačkoli řádně převzal povolávací rozkaz Okresní vojenské správy v M. ze dne 15. 9. 1973 (písařská chyba – správně 1972) a neučinil tak ani později.

Proti tomuto rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě podal v neprospěch obviněného odvolání prokurátor Vojenské obvodové prokuratury v Olomouci. Vyšší vojenský soud v Táboře jako soud odvolací projednal toto odvolání ve veřejném zasedání dne 9. 8. 1973 a usnesením z téhož dne sp. zn. , je podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti posledně citovanému usnesení bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 9. 8. 1973, sp. zn. , podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. R.

Podle názoru stěžovatelky byl napadeným usnesením v neprospěch obviněného J. R. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu, v tehdy platném znění, § 256 tr. řádu a v řízení předcházejícím rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 1973, sp. zn. , v ustanoveních § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu a čl. VI odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 23. 2. 1973.

Podle ministryně spravedlnosti lze v posuzovaném případě souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že v průběhu důkazního řízení bylo na jednu stranu nepochybně prokázáno, že obviněný k výkonu vojenské základní služby zaviněně nenastoupil, přestože k ní byl řádně povolán, na druhé straně však nebyl obviněnému prokázán úmysl se natrvalo vyhnout vojenské službě tak, jak bylo uvedeno v obžalobě bývalého vojenského obvodového prokurátora, která kvalifikovala jednání obviněného jako trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění. Ministryně spravedlnosti nezpochybňovala závěr odvolacího soudu, pokud se ztotožnil s právním hodnocením jednání obviněného jakožto trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění, když k této kvalifikaci dospěl nalézací soud v závěrečné poradě předcházející odsuzujícímu rozsudku.

Stěžovatelka namítala, že pokud odvolací soud další postup nalézacího soudu, tedy vynesení odsuzujícího rozsudku, neshledal v rozporu se zákonem, pak nedostál důsledně své přezkumné povinnosti dané mu ustanovením § 254 odst. 1 tr. řádu v tehdy platném znění, když po změně právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění nevzal v potaz skutečnost, že na tento trestný čin je třeba vztáhnout aboliční ustanovení čl. VI. odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 23. 2. 1973 a že trestní stíhání obviněného pro tento trestný čin bylo nadále nepřípustné a mělo být zastaveno.

Ministryně spravedlnosti proto v petitu stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 9. 8. 1973, sp. zn. zn. , byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu v tehdy platném znění a § 256 tr. řádu, v řízení předcházejícím rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 1973, sp. zn. , v ustanoveních § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu a článku VI. odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 23. 2. 1973 v neprospěch obviněného zemřelého J. R. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu obě napadená rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. řádu, tj. aby ve věci sám rozhodl, aniž však navrhla konkrétní způsob rozhodnutí.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 254 odst. 1 tr. řádu ve znění účinném do 30. 6. 1978 nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.

V článku VI. odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 23. 2. 1973 prezident nařídil, aby nebylo zahajováno, a bylo-li již zahájeno, aby bylo zastaveno trestní stíhání pro trestné činy nebo přečiny uvedené v článku V., spáchané přede dnem tohoto rozhodnutí, pokud je na ně stanoven trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky. V článku V. amnestie jsou v odst. 1 pod bodem 7. uvedeny trestné činy proti brannosti.

Podle § 270 odst. 1 tr. zákona účinného do 23. 4. 1980 kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti, službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Z obsahu trestního spisu v posuzované trestní věci vyplývá, že tato ustanovení nebyla soudy obou stupňů důsledně respektována.

Bývalý vojenský obvodový prokurátor podal na obviněného J. R. obžalobu pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění, při znění skutkové věty tak, jak je uvedena ve zprošťující části rozsudku Nejvyššího soudu. Na tento trestný čin zákon v tehdy platném znění stanovil trestní sazbu trestu odnětí svobody v rozpětí od šesti měsíců do pěti let. Již z této okolnosti je zjevné, že soud prvního stupně musel projednat obžalobu, neboť na tento trestný čin se aboliční ustanovení nevztahovala. Pokud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obviněný je vinen pouze trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270 odst. 1 tr. zákona, kde je trestní sazba trestu odnětí svobody stanovena až na dva roky, měl po vynesení rozsudku užít aboličního ustanovení dle článku VI. odst. 1 s odkazem na čl. V. amnestie prezidenta republiky ze dne 23. 2. 1973, zejména když dle článku V. odst. 1. bodu 7 této amnestie nebyly z jejího užití vyloučeny trestné činny proti brannosti.

Soud prvního stupně však ustanovení o amnestii neužil, obviněnému pro trestný čin dle § 270 odst. 1 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona v tehdy platném znění na zkušební dobu v trvání tří let.

Vyšší vojenský soud v Táboře projednal věc na podkladě odvolání, které proti rozsudku soudu prvního stupně podal bývalý vojenský obvodový prokurátor v neprospěch obviněného. Usnesením ze dne 9. 8. 1973, sp. zn. , toto odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Je nepochybné, že věc nepřezkoumal v intencích ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu v tehdy platném znění, neboť jinak by – byť tato vada nebyla výslovně namítána – musel zjistit, že v dané věci je třeba užít amnestie prezidenta republiky ze dne 23. 2. 1973 a z důvodů výše uvedených trestní stíhání obviněného J. R. zastavit. V tomto směru byl porušen zákon i v ustanovení § 256 tr. řádu, neboť pro zamítnutí odvolání vzhledem k této okolnosti nebyly dány zákonné předpoklady.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 9. 8. 1973, sp. zn. , a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu ve znění účinném do 30. 6. 1978, a § 256 tr. řádu, jakož i v ustanovení § 270 odst. 1 tr. zákona v tehdy účinném znění v neprospěch obviněného zemřelého J. R.

Nejvyšší soud napadené usnesení soudu druhého stupně podle § 269 odst. 2 tr. řádu i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 7. 1973, sp. zn. , zrušil, stejně tak zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Ve věci poté podle § 271 odst. 1 tr. řádu rozhodl sám, vzhledem k tomu, že mu to skutková zjištění, která byla soudem prvního i druhého stupně provedena v dostatečném rozsahu, plně umožňovala.

Byť skutková věta jak obžaloby, tak rozsudku soudu prvního stupně expresis verbis neobsahovala konstatování, že obviněný se rozhodl nenastoupit službu v ozbrojených silách z důvodů svého náboženského přesvědčení (S. J.), je z obsahu spisu zcela zřejmé, že právě náboženské přesvědčení obviněného bylo překážkou k nastoupení vojenské základní služby, oblečení stejnokroje a služby se zbraní. Tyto údaje vyplývají ze zpráv o pověsti obviněného v místě bydliště, i ze zpráv Okresní vojenské správy v M., kde je na tuto skutečnost opakovaně upozorňováno. Ostatně i v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů v době, kdy obviněný ještě vykonával vazbu, je tento fakt opakovaně zmiňován a je jím argumentováno v souvislosti s nutností dalšího trvání vazby. Za tohoto stavu věci nemohl Nejvyšší soud pominout právní názor a závěry pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a navazujícího rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním uplatňoval své zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení, zaručeného Deklarací lidských práv a svobod“. Z konfrontace závěrů obou vojenských soudů s výše uvedenými právními názory je zřejmé, že tyto úvahy a právní názor nebyly soudy obou stupňů respektovány, a že jednání obviněného postrádalo společenskou nebezpečnost a nevykazovalo znaky trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle tr. zákona v tehdy platném znění.

Vzhledem k těmto závěrům poté Nejvyšší soud obviněného J. R. podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby bývalé Vojenské obvodové prokuratury v Olomouci ze dne 27. 6. 1973, sp. zn. 3 OPv 38/73, pro skutek který je specifikován výše, zprostil, neboť skutek není trestným činem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. října 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á