Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4286/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. J. L., zastoupeného JUDr. O. F., advokátem, proti žalovanému Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. p. R., a. s., zastoupenému JUDr. R. K., advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2007, č. j. -104, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 15. prosince 2006, č. j. -71, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadkyní S. p. R., a. s. (dále jen „úpadkyně“) pohledávku ve výši 876.900,- Kč.

Přípustnost dovolání dovolatel opírá o ustanovení (dále jen „ “) a namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení , tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že v incidenčním řízení je soud vázán rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek úpadkyně a není oprávněn posuzovat, zda podmínky pro prohlášení konkursu byly dány, protože pro rozhodování ve sporu o určení pravosti pohledávky je podstatné jen zjištění, že o prohlášení konkursu bylo rozhodnuto a účinky založené tímto rozhodnutím trvají. Obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, že odvolací soud nevzal v úvahu veškeré skutečnosti týkající se samotného prohlášení konkursu na majetek úpadkyně. Zdůrazňuje, že nelze přehlédnout, že prohlášení konkursu a jeho následný průběh v době, kdy správcem konkursní podstaty byl Mgr. D. T. je předmětem trestního řízení.

Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí akcionářů na mimořádné valné hromadě konané 1. listopadu 2002 o rozdělení podílů na zisku úpadkyně, které bylo učiněno poté, kdy byl úpadkyni 6. srpna 2001 doručen návrh na prohlášení konkursu, je neúčinným právním úkonem podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “). Dovolatel namítá, že Krajský soud v Ústí nad Labem původně usnesením z 3. června 2002, č. j. -132, návrh na prohlášení konkursu zamítl. S ohledem na toto rozhodnutí postupovali akcionáři úpadkyně na mimořádné valné hromadě oprávněně s vědomím, že nejsou ohroženi konkursem. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že právní otázky, pro jejichž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam, Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne             30. září 2009, sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.250,- Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu  rozhodnutí.

V Brně dne 13. října 2009

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu