Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2732/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.          Dovolání se zamítá.

II.         Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2003, č. j. -153, ve vyhovujícím výroku ve věci samé  tak, že  žalobu  o  zaplacení 94 450 Kč s 16% úrokem z prodlení od 10. května 1994 do zaplacení zamítl (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud tak rozhodl poté, co Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j. -242, k  dovolání  žalobkyně  zrušil  jeho  rozsudek  ze  dne 15. listopadu 2005, č. j. -187, v té části výroku, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 85 520 Kč se 16% úrokem z prodlení od 10. května 1994 do zaplacení a v souvisejících výrocích o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil z důvodu nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí, jakož i z důvodu nesprávného právního posouzení věci k dalšímu řízení. Nejvyšší  soud  odvolacímu soudu vytkl, že dospěl k závěru o uzavření tzv. nepojmenované smlouvy podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) mezi účastníky, aniž se zabýval otázkou, zda, jak a s jakým obsahem tato smlouva vznikla (t. j. především zda je její součástí ujednání o úhradě smluvně zajištěných a neobsazených noclehů, včetně výše úhrady, jejichž zaplacení se žalobkyně v řízení po žalované domáhala).

Odvolací soud vzal ze skutkového stavu zjištěného před soudy obou stupňů za prokázané, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované bylo dohodnuto, že žalobkyně  zajistí  pro žalovanou  v termínu od 15. září 1993 do 21. září 1993 ubytování tuzemských a zahraničních novinářů ve 30 dvojlůžkových pokojích za cenu 2 250 Kč za noc v případě ubytování zahraničního hosta a 1 000 Kč za noc v případě ubytování hosta tuzemského. Pro případ neobsazení zajištěné ubytovací kapacity nebylo mezi účastníky nic bližšího sjednáno, nicméně svědek JUDr. F. D., jehož výslechem odvolací soud opakoval dokazování a o pravdivosti jehož svědecké výpovědi neměl důvodu pochybovat,  potvrdil, že v takovém případě činila cena 1 000 Kč za noc (t. j. jako za hosta tuzemského). Podle zjištění odvolacího soudu z celkového počtu 180 objednaných noclehů bylo hosty žalované využito 45 noclehů zahraničními  novináři, 2 noclehy  tuzemskými  novináři  a vlastní hosté žalobkyně obsadili 39 míst. Z uvedeného plyne, že hosty žalované zůstalo neobsazeno 94 míst. Žalovaná tedy byla  povinna  zaplatit  žalobkyni  za zajištění ubytování zahraničních hostů 101 250 Kč, 2 000 Kč za tuzemské hosty, 94 000 Kč za neobsazená místa a za tzv. předjezdy zahraničních novinářů 9 000 Kč a tuzemských novinářů 1 000 Kč, celkem 207 250 Kč. Uhradila-li proto žalovaná  ke  dni  rozhodování  odvolacího soudu žalobkyni částky ve výši 114 750 Kč, 83 300 Kč a 9 200 Kč, vyrovnala tak svůj závazek vůči ní v plné výši. Proto změnil rozsudek soudu  prvního  stupně  v  odvoláním  napadené části tak, že žalobu na zaplacení částky 94 450 Kč s příslušenstvím zamítl.

Rozsudek odvolacího  soudu  napadla  žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení (dále též jen „ “). Uvedla, že ho podává z důvodu podle , neboť řízení před odvolacím soudem bylo zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že (poté, co mu Nejvyšší soud vrátil věc k dalšímu řízení) v rozporu s ustanovením před skončením jednání dne 11. listopadu 2008 přítomné účastníky nepoučil, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí označit dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí. Další pochybení spatřuje v tom, že ji odvolací soud v rozporu s ustanovením a odst. 3 nepoučil o absenci pro věc rozhodujících tvrzení o tom, jaká cena byla mezi účastníky sjednána za žalovanou objednané, ale neobsazené pokoje, jakož i o tom, že k těmto chybějícím rozhodujícím tvrzením dosud nenavrhla důkazy.

Dovolatelka akcentuje, že v důsledku uvedených procesních pochybení odvolacího soudu byla přesvědčena o závislosti výsledku sporu především na tom, zda se jí podaří prokázat povinnost žalované zaplatit i objednanou ubytovací kapacitu, kterou nevyužila. Tuto skutečnost považovala podle jejího přesvědčení za podstatu sporu i žalovaná, která opakovaně popírala svou povinnost platit i za nevyužitou ubytovací kapacitu. Pakliže žalobkyně teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu vyrozuměla, že její úspěch ve věci závisel na jiné skutečnosti, totiž na neprokázání povinnosti žalované platit za nevyužitou ubytovací kapacitu rezervovanou pro zahraniční novináře částku 2 250 Kč za noc, byla zaskočena jiným právním posouzením věci, k němuž soud dospěl, aniž jí umožnil tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhnout k jejich prokázání důkazy.

Dovolatelka navrhla, aby „dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.

Nejvyšší soud  přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ).

Ačkoli dovolatelka v dovolání označila též dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , nijak jej obsahově nevymezila a dovolací námitky omezila pouze na vylíčení dovolacího důvodu podle , jehož prostřednictvím namítala, že ji odvolací soud před skončením jednání dne 11. listopadu 2008 nepoučil podle a dále že ani v průběhu odvolacího řízení nesplnil svou poučovací povinnost podle a 3

Podle před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v , účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v . Ustanovení , 118c a část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

Námitka dovolatelky, že ji odvolací soud neposkytl při jednání poučení podle , zakotvujícího speciální poučovací povinnost, jejímž smyslem je poskytnout účastníkům ještě „poslední“ možnost ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti v řízení před soudem prvního stupně, není opodstatněná. Je tomu tak proto již z toho důvodu, že toto ustanovení (jak vyplývá z jeho samotného znění) se pojmově spojuje s řízením před soudem prvního stupně, a tudíž ho nelze v odvolacím řízení aplikovat (viz též Bureš J., Drápal L.,  Krčmář Z.  a  kolektiv. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, strana 1110 až 1111 - komentář k ). Procesní postup odvolacího soudu tedy porušen nebyl a řízení v dané věci tudíž tvrzenou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, netrpí.

Dovolatelka se rovněž mýlí, namítá-li, že se jí v řízení před odvolacím soudem nedostalo poučení podle a 3 O opaku, tedy že odvolací soud této své zákonné   povinnosti  dostál,  svědčí  protokol  o  jednání  před  odvolacím  soudem  ze   dne 5. srpna 2008 (č. l. 251 a 252 spisu), na jehož druhé straně je uvedeno: „Žalobkyně i s ohledem na přítomnost jejího právního zástupce poučena podle o povinnosti jednak doplnit skutková tvrzení a k tomuto doplnění skutkových tvrzení navrhnout důkazy k jejich prokázání s tím, že zejména s odkazem na názor NS je nutno konstatovat, že samotná skutková tvrzení ohledně předmětu závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným jsou nedostačující a dosud předloženými provedenými důkazy, nelze konstatovat, že by bylo prokázáno, co bylo předmětem závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným“. O tom, že žalobkyně - prostřednictvím svého přítomného zástupce - tomuto konkrétnímu poučení odvolacího soudu, vztahujícímu se k tvrzení a důkazům o tom, co bylo předmětem (obsahem) závazkového vztahu mezi účastníky, porozuměla, svědčí i následný odstavec téhož protokolu o jednání: „Po tomto poučení zástupce žalobkyně uvádí: „Vzhledem k tomu, že spor se vede od roku 1994 není možné, abych dnes do protokolu doplnil skutková tvrzení, jsem ochoten tak učinit dodatečně písemně s tím, že spolu s doplněním skutkových tvrzení navrhnu k jejich prokázání i konkrétní důkazy“.

Ani výtku dovolatelky, že byla zaskočena jiným právním posouzením věci odvolacím soudem, nelze považovat za důvodnou a v důsledku toho rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé. Odvolací soud totiž k závěru o tom, že žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni objednanou (nikoli využitou) ubytovací kapacitu v sazbě odpovídající ubytování tuzemského  hosta, dospěl ve shodě se závěrem soudu prvního stupně v jeho rozsudku ze dne 28. května 2003.

Za situace, kdy  Nejvyšší  soud  ani neshledal, že by  řízení trpělo  vadami uvedenými v , a b) a (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž  dovolací  soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti ( druhá věta ), uzavřel, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit. Proto dovolání  žalobkyně bez nařízení jednání  ( věta první ) pro nedůvodnost zamítl ( část věty před středníkem ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , když dovolání  žalobkyně bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. října 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu