Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3812/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci  žalobkyně Mgr. P. P., zastoupené JUDr. M. T., advokátem proti žalované Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. A. K., advokátem o zaplacení 189.448,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007, č. j. -138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze  potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. března 2007, č. j. -116, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba v částce 143.746,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle   (dále jen „ “), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo, ani dle ust. , protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání směřující proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu  v posouzení povahy vztahu založeného smlouvou, na jejímž základě jeden účastník během určité doby vykonává pro druhého účastníka na základě jeho pokynů a příkazů služby, za něž dostává odměnu. Tato otázka však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť jde o výklad konkrétního smluvního ujednání významný jen pro posuzovanou věc. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru, že projev vůle účastníků smlouvy uzavřené mezi nimi dne 30. dubna 2002, označené jako S. S.-c. f. E. C. E. A., směřoval k uzavření smlouvy mezi státem a podnikatelem, týkající se zabezpečování veřejných potřeb (§ 261 odst. 2 obchodního zákoníku) a podle obsahu jde o nepojmenovanou smlouvu podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s hmotným právem. Argumentuje-li žalobkyně komunitárním právem Evropské unie, je nutno zdůraznit, že uvedená smlouva byla uzavřena před vstupem Č. r.  do Evropské unie, kdy Č. r. unijní úpravou vázána nebyla.

Lze proto uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) pro nepřípustnost odmítl  věta první a .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vznikla povinnost nahradit žalované její náklady řízení, sestávající z odměny advokáta za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ust. bodu 5., , , a vyhl. č. , ve znění účinném od 1. září 2006, částkou 7.935,- Kč, z paušální  náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném od 1. září 2006, a z 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.565,- Kč, celkem tedy částku ve výši 9.800.- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. října 2009

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu