Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4637/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně O. Č., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) B. H., a 2) P. f. ČR, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a o návrhu na přistoupení dalších účastníků do řízení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č.j. -51,   t a k t o :

Dovolání žalobkyně se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 30. ledna 2007, č.j. -41, s odkazem na ustanovení (dále jen „“) nepřipustil, aby do řízení na místo B. H. vstoupili M. M., K. H., a M. K., ze zjištění,

že žalobkyně navrhla přistoupení shora uvedených osob do řízení jako dědiců na místo zemřelé B. H. ve smyslu ustanovení Soud prvního stupně konstatoval, že s přihlédnutím ke zvláštní povaze řízení reagujícího na předchozí pravomocné rozhodnutí správního orgánu, týkající se určitého okruhu účastníků, je v něm podle vyloučeno uplatnění ustanovení o přistoupení dalšího účastníka do řízení i o záměně účastníka. Ustanovení o procesním nástupnictví ( a 107a ) sice platí i pro toto řízení ovšem pouze v případě, že k procesnímu nástupnictví došlo za řízení před soudem. V projednávané věci však o tento případ nejde, neboť žalovaná B. H. zemřela dne 9. 2. 2005, tedy přede dnem podání žaloby 14. 3. 2005.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. května 2007, č.j. -51, usnesení soudu prvního stupně podle potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně. K námitkám žalobkyně uvedl, že ani za použití ustanovení – při odhlédnutí od zvláštní úpravy řízení podle a násl. téhož zákona - nelze k nonsubjektu přistoupit, ani jej nelze zaměnit, a tento nedostatek podmínky řízení nelze zhojit ani formou analogie procesního předpisu. V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně vypořádá s tvrzeným přechodem práv původní účastnice správního řízení B. H. děděním na její právní nástupce v obdobní od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu do podání žaloby v projednávané věci a výsledek tohoto zjištění vezme v úvahu podle ustanovení

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 17. července 2007 a právní moci nabylo téhož dne.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. září 2007 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / / a že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávné právním posouzení věci / přím. b) /. Vada řízení podle žalobkyně spočívá v nepřipuštění dalších účastníků do řízení ze strany soudu, neboť tím žalobkyni byla de facto i de iure odňata možnost napadnout nesprávné správní rozhodnutí žalobou. Nesprávné právní posouzení věci pak spočívá podle dovolatelky v navrhovaném řešení situace odvolacím soudem podle Podle žalobkyně jediné správné řešení je možné buď připuštěním záměny účastníků nebo procesním nástupnictvím podle a 107a

Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního a druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný P. f. ČR se v písemném vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnil. Navrhl proto, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení Poté usnesení Krajského soudu v Brně přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.

Podle nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu, přičemž tato zásada neplatí jen tehdy, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví podle nebo téhož zákona. Nesmí-li být změněn okruh účastníků řízení, nepřichází proto v úvahu ani postup podle a 2 (JUDr. Jaroslav Bureš,

JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michal Mazanec, , Komentář, I. díl, str. 304, II. díl str. 1149, C.H.BECK, 6. vydání 2003).

O tento případ pak, jak vyplývá z obsahu spisu, jde i v posuzovaném případě.

S odhlédnutím od již podaného výkladu je současně třeba s odvolacím soudem souhlasit i potud, pokud poukazuje též na skutečnost že ani za použití ustanovení (byť jeho užití v této věci jinak nepřichází v úvahu) nelze k nonsubjektu přistoupit, ani jej nelze zaměnit, a tento nedostatek podmínky řízení nelze zhojit ani formou analogie procesního předpisu. Úvaha soudu druhého stupně, že v dalším průběhu řízení bude na soudu prvního stupně, aby se vypořádal s tvrzeným přechodem práv původní účastnice správního řízení B. H. na její právní nástupce, a to děděním v období od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu do podání žaloby v projednávané věci a výsledek tohoto zjištění vzal v úvahu podle ustanovení , je proto přiléhavá.

Jestliže tedy v souzeném případě odvolací soud s přihlédnutím k dané právní úpravě, vzal náležitě v úvahu okolnosti daného případu, pak z hlediska výtek uplatněných žalobkyní v dovolání, je třeba napadené usnesení považovat za správné ( ). Nejvyšší soud České republiky proto toto dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem ). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta prvá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu