Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3044/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, č.j. -98, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 590 000,- Kč s příslušenstvím, řízení ohledně 220 180,10 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2007, č.j. -126, rozsudek obvodního soudu v napadeném zamítavém výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 583 899,50 Kč s příslušenstvím, ve zbývající napadené části jej potvrdil a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poté, co na základě dovolání žalovaného byl rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, č.j. -151, zrušen v napadeném měnícím výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení, Městský soud v Praze z důvodu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 3. 2. 2009, č.j. -161, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně 583 899,50 Kč s příslušenstvím zrušil, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu konaném dne 3. 2. 2009 vzala žalobu v celém (zbývajícím) rozsahu zpět, neboť po nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2007, č.j. -126, jí bylo G. P. a.s. z tohoto důvodu za žalovaného uhrazeno 615 513,- Kč. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, svůj nesouhlas však nijak nezdůvodnil, pouze uvedl, že jde o jeho vztah s pojišťovnou, který je pro posouzení předmětu sporu nerozhodný. Protože žalovaný neuvedl žádný (vážný) důvod, proč se zpětvzetím žaloby nesouhlasí, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a řízení zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle , přičemž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel je přesvědčen, že soud je povinen se zřetelem k ostatním skutkovým zjištěním (objektivně) posoudit, zda účastníkem uváděné důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby jsou vážné či nikoli. Pokud žalobkyně vzala žalobu zpět v situaci, kdy závazek byl za žalovaného splněn pojišťovnou, a po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu reálně hrozilo, že by poskytnuté plnění musela v budoucnu vracet, odvolací soud z tvrzení žalovaného, který svůj nesouhlas s tímto zpětvzetím odůvodnil pouze poukazem na svůj vztah k pojišťovně, vyvodil nesprávný závěr, že pro tento nesouhlas zde nejsou vážné důvody. Podle dovolatele odvolací soud postupoval nesprávně podle a nikoli rovněž podle , neboť ve věci již dříve vydal rozhodnutí, které bylo po určitou dobu pravomocné a vykonatelné. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno 3. 2. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou, která má právnické vzdělání ( ), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není opodstatněné.

Podle věty před středníkem vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

Protože nestanoví, co lze považovat za „vážné důvody“ ve smyslu , uvedené posouzení náleží soudu rozhodujícímu v odvolacím řízení; dovolací soud může jeho úvahu zpochybnit, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod C 3401 v Souboru civilních rozhodnutí NS, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. ). Vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. To, že má vážné důvody, přitom tvrdí a prokazuje ten, kdo se zpětvzetím návrhu nesouhlasí. Tato osoba také nese pro ni nepříznivé následky vyplývající z toho, že vážné důvody přes výzvu soudu netvrdila nebo neprokázala (srov. Bureš, J. a kol. . Komentář. II. díl., 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1181).

Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, pokud za situace, kdy žalovaný – přes jeho výzvu – žádný (vážný) důvod svého nesouhlasu se zpětvzetím žaloby neuvedl (pouze poukázal na svůj vztah s pojišťovnou), neshledal důvody pro postup podle věty před středníkem (tj. nerozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu) a rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud správně nepostupoval podle , neboť v okamžiku, kdy o zpětvzetí návrhu rozhodoval, jeho předchozí pravomocný rozsudek ze dne 20. 3. 2007, č.j. -126, byl již dovolacím soudem zrušen.

Protože žalovanému se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu a jelikož z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení, které jeho vydání předcházelo, trpělo vadami, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), Nejvyšší soud dovolání podle věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu