Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F64972C92D807486C1257A4E00653866.html
HTML · 14.35 KB
No categories available
25 Cdo 3044/2009
U S N E S E N Í
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, č.j. 23 C 55/2005 -98, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 590 000,- Kč s příslušenstvím, řízení ohledně 220 180,10 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2007, č.j. 35 Co 550/2006 -126, rozsudek obvodního soudu v napadeném zamítavém výroku změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 583 899,50 Kč s příslušenstvím, ve zbývající napadené části jej potvrdil a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Poté, co na základě dovolání žalovaného byl rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, č.j. 25 Cdo 4495/2007 -151, zrušen v napadeném měnícím výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení, Městský soud v Praze z důvodu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 3. 2. 2009, č.j. 16 Co 495/2008 -161, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně 583 899,50 Kč s příslušenstvím zrušil, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu konaném dne 3. 2. 2009 vzala žalobu v celém (zbývajícím) rozsahu zpět, neboť po nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2007, č.j. 35 Co 550/2006 -126, jí bylo G. P. a.s. z tohoto důvodu za žalovaného uhrazeno 615 513,- Kč. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, svůj nesouhlas však nijak nezdůvodnil, pouze uvedl, že jde o jeho vztah s pojišťovnou, který je pro posouzení předmětu sporu nerozhodný. Protože žalovaný neuvedl žádný (vážný) důvod, proč se zpětvzetím žaloby nesouhlasí, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. , přičemž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel je přesvědčen, že soud je povinen se zřetelem k ostatním skutkovým zjištěním (objektivně) posoudit, zda účastníkem uváděné důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby jsou vážné či nikoli. Pokud žalobkyně vzala žalobu zpět v situaci, kdy závazek byl za žalovaného splněn pojišťovnou, a po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu reálně hrozilo, že by poskytnuté plnění musela v budoucnu vracet, odvolací soud z tvrzení žalovaného, který svůj nesouhlas s tímto zpětvzetím odůvodnil pouze poukazem na svůj vztah k pojišťovně, vyvodil nesprávný závěr, že pro tento nesouhlas zde nejsou vážné důvody. Podle dovolatele odvolací soud postupoval nesprávně podle § 222a odst. 2 o.s.ř. a nikoli rovněž podle § 96 odst. 5 o.s.ř. , neboť ve věci již dříve vydal rozhodnutí, které bylo po určitou dobu pravomocné a vykonatelné. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno 3. 2. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „o.s.ř. “).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou, která má právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. , není opodstatněné.
Podle § 222a odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
Protože občanský soudní řád nestanoví, co lze považovat za „vážné důvody“ ve smyslu § 222a odst. 2 o.s.ř. , uvedené posouzení náleží soudu rozhodujícímu v odvolacím řízení; dovolací soud může jeho úvahu zpochybnit, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 646/2005 , uveřejněné pod C 3401 v Souboru civilních rozhodnutí NS, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4028/2008 ). Vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu, zpravidla spočívají v tom, že žalovaný nebo jiný účastník řízení má právní nebo jiný (morální, procesně ekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. To, že má vážné důvody, přitom tvrdí a prokazuje ten, kdo se zpětvzetím návrhu nesouhlasí. Tato osoba také nese pro ni nepříznivé následky vyplývající z toho, že vážné důvody přes výzvu soudu netvrdila nebo neprokázala (srov. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád . Komentář. II. díl., 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1181).
Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, pokud za situace, kdy žalovaný – přes jeho výzvu – žádný (vážný) důvod svého nesouhlasu se zpětvzetím žaloby neuvedl (pouze poukázal na svůj vztah s pojišťovnou), neshledal důvody pro postup podle § 222a odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. (tj. nerozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu) a rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud správně nepostupoval podle § 96 odst. 5 o.s.ř. , neboť v okamžiku, kdy o zpětvzetí návrhu rozhodoval, jeho předchozí pravomocný rozsudek ze dne 20. 3. 2007, č.j. 35 Co 550/2006 -126, byl již dovolacím soudem zrušen.
Protože žalovanému se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu a jelikož z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení, které jeho vydání předcházelo, trpělo vadami, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. ), Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,§ 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu