Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3208/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2009, č.j. -58, potvrdil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2009, č.j. -46, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba ze dne 17. 4. 2008, po výzvách soudu ze dne 20. 10. 2008 a 5. 12. 2008 doplněná podáními ze dne 25. 10. 2008 a 11. 12. 2008, je neurčitá a neprojednatelná. Žalobce, přestože byl soudem prvního stupně podle ustanovení vyzván k upřesnění nesrozumitelného žalobního návrhu a řádně poučen, nespecifikoval, z čeho se nárok na zaplacení 75.000,- Kč skládá. Sice skutkově vymezil dílčí nároky na náhradu škody, jejich součet však činil 152.000,- Kč. K tomu žalobce soudu sdělil, že není schopen určit, jaká část škody je v požadované částce zahrnuta.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uvádí, že tvrzený nedostatek žaloby nepovažuje za vadu, neboť výši jednotlivých nároků nelze přesně určit bez stanoviska žalované, a proto lze vytýkanou nepřesnost odstranit při jednání. Žalobu považuje za jasnou, zřetelnou a projednatelnou a postup soudů obou stupňů za odepření práva na soudní ochranu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009  (dále jen „ “), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), je přípustné podle ustanovení , a dospěl k závěru, že není důvodné.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení musí obsahovat označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. ).

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).

Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje. Žalobce může rovněž požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích (např. na náhradu škody) se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků). I v takovém případě musí  žalobce v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé, stejně jako v případě uplatnění jen jednoho nároku na náhradu škody.

Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce,  aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést ( ). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen ( ).

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce ani po opakovaném doplnění neobsahovalo všechny potřebné náležitosti žaloby na plnění, jak byly vymezeny shora. Žalobní petit obsahuje požadavek na zaplacení 75.000,- Kč, avšak v odůvodnění žaloby jsou jednotlivé dílčí nároky žalobce specifikovány jako náhrada soudních nákladů vynaložených v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudů  ve výši 60.000,- Kč, náhrada za morální újmu ve výši 40.000,- Kč a náhrada za znemožnění pronájmu bytu ve výši 50.000,- Kč, tj. celkem 150.000,- Kč. Rozpor ve výši požadovaných nároků žalobce odůvodňuje tím, že „požaduje vydání pouze části škody ve výši 75.000,- Kč“. Ani po opakované výzvě soudu prvního stupně však žalobce nekonkretizoval, jakou část škody představuje požadovaná částka 75.000,- Kč, tedy o jaké konkrétní skutečnosti svůj nárok opírá. Ve svém podání ze dne 11. 12. 2008 svůj požadavek na náhradu ušlého nájemného rozšiřuje o další 2.000,- Kč a opětovně uvádí, že „není schopen určit, která část škody je v požadovaných 75.000,- Kč obsažena“.  Neobstojí argument žalobce, že výši jednotlivých nároků nelze přesně určit bez stanoviska žalované, neboť je výlučně věcí žalobce, aby určil, čeho se po žalovaném domáhá. Stejně tak nedůvodná je námitka, že uvedený nedostatek žaloby lze odstranit při jednání, neboť dokud není žaloba projednatelná, bylo by v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, aby soud nařizoval jednání. Je naopak povinností soudu po zahájení řízení zkoumat, zda byly odstraněny případné vady  žaloby ( ) a připravit jednání tak, aby bylo možno o věci rozhodnout při jediném jednání ( )

Lze tedy uzavřít, že předmětná žaloba neobsahuje dostatečnou specifikaci částek požadovaných na uplatněných nárocích ani vylíčení skutkových okolností, z nichž žalobce své nároky dovozuje, a proto nelze přisvědčit názoru žalobce, že žaloba byla dostatečně určitá a srozumitelná, aby ji bylo možno projednat. Jelikož podmínky pro odmítnutí žaloby byly v posuzovaném případě splněny, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně, správným, a proto podle věty před středníkem dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu