Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A496F9DD7738D43CC1257A4E0068DE39.html
HTML · 10.57 KB
No categories available
25 Cdo 2921/2009
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 23. 9. 2008, č.j. 53 C 166/2008 -57, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2 967,- Kč s příslušenstvím a zavázal jej k náhradě nákladů řízení žalobkyni. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze vzhledem ke zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 20. 2. 2009, č.j. 14 Co 483/2008 -89, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, rozhodl o nákladech prvostupňového řízení a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení podala žalobkyně dovolání „podle ust. § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. “, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 2. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. , přičemž dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle § 237 o.s.ř. , neboť usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o.s.ř. , v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání, avšak usnesení o nákladech řízení mezi nimi uvedeno není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z dovolatelkou výslovně zmíněného ust. § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. , neboť toto ustanovení zakládá přípustnost pouze pro dovolání proti usnesení (výroku) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. V daném případě však dovolání zjevně nesměřuje proti takovému výroku, nýbrž pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu