Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 99/2022-27
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 317,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 6 317,43 Kč zastavuje.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 9 517,43 Kč od 16. 9. 2021 do 15. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 6 317,43 Kč od 16. 11. 2021 do 16. 2. 2022, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 717,43 Kč od 25. 10. 2016 do 15. 9. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 517,43 Kč od 16. 9. 2021 do 15. 11. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 317,43 Kč od 16. 11. 2021 do 16. 2. 2022, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 6 317,43 Kč zastavuje. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 9 517,43 Kč od 16. 9. 2021 do 15. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 6 317,43 Kč od 16. 11. 2021 do 16. 2. 2022, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 717,43 Kč od 25. 10. 2016 do 15. 9. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 517,43 Kč od 16. 9. 2021 do 15. 11. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 317,43 Kč od 16. 11. 2021 do 16. 2. 2022, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu 6 317,43 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody způsobené tím, že žalovaná od žalobkyně neoprávněně odbírala elektrickou energii.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná od žalobkyně od 22. 8. 2016 do 5. 10. 2016 neoprávněně odebrala elektřinu v hodnotě 1 696,75 Kč. Na zjištění tohoto neoprávněného odběru žalobkyně vynaložila částku 11 020,68 Kč. Žalovaná byla k souhrnu obou částek vyzvána nejpozději ke dni 24. 10. 2016. Uvedené skutečnosti žalovaná dne 16. 10. 2018 písemně uznala. Žalovaná rovněž uznala svoji povinnost od 24. 10. 2016 hradit peněžní sankci z porušení její povinnosti uhradit souhrn výše uvedených částek řádně a včas, a to ve výši 8,05 % z výše uvedené částky ročně.
Žalovaná na souhrn výše uvedených částek uhradila ke dni 16. 9. 2021 částku 3 200 Kč a ke dni 15. 11. 2021 rovněž částku 3 200 Kč.
Žalobkyně dne 16. 2. 2022, tedy po podání žaloby, obdržela od žalované částku ve výši 6 317, 43 Kč. S uvedeného důvodu žalobkyně vzala co do částky 6 317,43 Kč podáním ze dne 19. 4. 2022 žalobu zpět.
Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty první platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Na základě soudem učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.
Žalovaná co do důvodu a výše písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni v souhrnné výši 12 717,43 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 10. 2016 do zaplacení (§ 2053 o. z.). Žalovaná však ve lhůtě splatnosti předmětného dluhu tento svůj dluh neuhradila (§ 1958 o. z.), přičemž k jeho úhradě došlo ve výši 3 200 Kč dne 16. 9. 2021, ve výši 3 200 Kč dne 15. 11. 2021 a ve výši 6 317,43 Kč dne 16. 2. 2022. Žalované tak sice vznikla povinnost úhrady úroku z prodlení, avšak s ohledem na den, kdy došlo k jejímu prodlení s úhradou předmětného dluhu (konkrétně dne 25. 10. 2016), ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
Z v předchozím odstavci uvedených důvodů tak byla žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 9 517,43 Kč od 16. 9. 2021 do 15. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 6 317,43 Kč od 16. 11. 2021 do 16. 2. 2022, zamítnuta.
Podle § 96 odst. 1 , 2. o. s. ř. o. s. ř. pak bylo řízení, co do povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku 6 317,43 Kč, částečně zastaveno.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, když neúspěch žalobkyně byl pouze nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 317,43 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.