Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1438/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se odmítá, pokud směřuje do části rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2006, jíž bylo rozhodnuto o zaplacení částek 10.000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč včetně jejich příslušenství; jinak se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.340,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně, jež podle ustanovení , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (dále též jen „ “), poskytla plnění z garančního fondu poškozeným vlastníkům vozidel, jimž vznikla škoda při dopravní nehodě způsobené synem žalovaných jako řidičem a provozovatelem nepojištěného vozidla, který při této dopravní nehodě utrpěl smrtelná zranění, se podle domáhala náhrady ve výši 39.868,- Kč.

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č.j. -52, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 39.868,- Kč s 3% úrokem z prodlení z této částky od 6. 2. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že syn žalovaných T. M. způsobil dne 23. 7. 2000 při jízdě na motocyklu dopravní nehodu, při níž došlo k poškození dalších dvou vozidel Škoda a Škoda. Jelikož provozovatel a řidič motocyklu neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho provozem, vyplatila žalobkyně z garančního fondu podle ustanovení K. p., a. s., částku 31.698,- Kč odpovídající plnění poskytnutému při likvidaci pojistné události (21.698,- Kč Z. p., a.s., která likvidovala škodu způsobenou na vozidle Škoda a 10.000,- Kč vlastníku vozidla Škoda), částku 3.170,- Kč představující náklady K. p., a. s., vynaložené v souvislosti s likvidací pojistné události a částku 5.000,- Kč přímo poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda. Dále bylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaní jako dědici T. M. nabyli v pravomocně skončeném dědickém řízení majetek v celkové výši 265.624,285 Kč. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že je dána pasivní legitimace žalovaných odpovídajících podle obč. zák. za dluhy zůstavitele T. M., neboť povinnost k náhradě škody byla založena škodní událostí, tj. dopravní nehodou; závazek T. M. tedy existoval v okamžiku jeho smrti.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 11. 2006, č.j. -73, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, jestliže nerozlišil nárok na náhradu škody vzniklý na základě škodní události – dopravní nehody od nároku na postih (regres) založeného Podle odvolacího soudu je nárok žalobkyně zvláštním regresním nárokem ve smyslu ustanovení a 7 , jehož se lze domáhat až poté, co bylo plněno. V posuzovaném případě tedy žalobou uplatněný nárok vznikl až v okamžiku, kdy žalobkyně poskytla plnění, tedy až po smrti T. M. Žalovaní jako jeho dědici proto nemohou být zavázáni k plnění.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 3 (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle dovolatelky vznikl v okamžiku, kdy byla v důsledku dopravní nehody způsobena škoda, nárok poškozených na její náhradu, a za situace, kdy k vozidlu nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, bylo současně založeno i postihové právo žalobkyně vůči škůdci. V posuzovaném případě byl tedy závazek T. M. nahradit žalobkyni plnění poskytnuté z garančního fondu založen v okamžiku vzniku škody, existoval tudíž v okamžiku jeho smrti, a proto přešel podle obč. zák. na žalované jako jeho dědice bez ohledu na to, že výše tohoto závazku v penězích byla vyjádřena až později. Jelikož okamžik vzniku regresního nároku výslovně neupravuje a tato otázka nebyla doposud judikatorně vyřešena, spatřuje dovolatelka v jejím zodpovězení zásadní právní význam. Současně vyslovuje názor, že úmyslem zákonodárce jistě nebylo zatížit subjekty soukromého práva, z jejichž příspěvků je tvořen garanční fond, povinností plnit závazky za zemřelé provozovatele nepojištěných vozidel. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se ve svém vyjádření k dovolání plně ztotožnili s právním názorem odvolacího soudu a z důvodu právní jistoty odkázali na námitku promlčení, kterou vznesli v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně doručeném soudu dne 22. 6. 2005.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s článkem II bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „ “) a shledal, že dovolání, které bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), je zčásti přípustné podle , není však důvodné; jinak směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících plnění poskytnuté K. p., a. s., jako náhrada toho, co tato pojišťovna vyplatila při likvidaci pojistné události (21.698,- Kč představující regresní nárok uplatněný pojišťovnou Z. p., a. s., která vyplatila poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda plnění z havarijního pojištění, a 10.000,- Kč poskytnutých poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda), plnění odpovídající nákladům K. p., a. s., vynaloženým v souvislosti s likvidací pojistné události (3.170,- Kč) a plnění poskytnuté přímo poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda (5.000,- Kč). Pokud tedy bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích ve výši 10.000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč, bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti této části výroku dovoláním napadeného rozsudku je vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.

Dovolání tak v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně částek 10.0000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč s příslušenstvím podle věty první a odmítl.

Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně nároku na náhradu plnění poskytnutého K. p., a. s., ve výši 21.698,- Kč) je dovolání přípustné podle

Dovolacímu přezkumu byla předložena otázka okamžiku vzniku tzv. postižního (regresního) nároku Č. k. p. vůči osobě odpovědné za škodu v případě, kdy poškozenému bylo pojišťovnou poskytnuto pojistné plnění, ačkoli odpovědná osoba (provozovatel, popř. řidič) vozidla neměla uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem.

Podle ve znění účinném do 30. 4. 2004 Kancelář (žalobkyně) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění mj. za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti [písm. b)]. Podle odst. 7 věty první tohoto ustanovení Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něj plnila. Podle odst. 9 Kancelář může na základě dohody výkonem působnosti podle odst. 2 a 7 jménem a na účet Kanceláře pověřit člena Kanceláře.

Právní názor odvolacího soudu, který dovodil, že právo Kanceláře na náhradu toho, co plnila za škůdce, podle má povahu originárního nároku, který vzniká výplatou plnění z garančního fondu, shledal dovolací soud zcela správným.

Právo Kanceláře na tzv. postih (regres) není nárokem na náhradu škody, proto jeho vznik nelze odvozovat od škodní události, nýbrž až od okamžiku, kdy bylo skutečně poskytnuto plnění z garančního fondu. Tomuto závěru koresponduje současné znění ustanovení věty první před středníkem , podle něhož výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a), b) a g), na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Ke stejnému závěru ohledně vzniku tzv. postižního práva Kanceláře v souvislosti s počátkem běhu promlčecí lhůty k uplatnění tohoto práva vůči škůdci dospěl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. .

Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud nepochybil, když dospěl k závěru, že žalovaní nejsou v dané věci pasivně legitimováni, neboť právo žalobkyně na regres vzniklo až poté, co žalobkyně poskytla plnění z garančního fondu, tedy po smrti T. M., tudíž povinnost k úhradě na žalované jako dědice nepřešla, dovolací soud tedy dovolání žalobkyně v části podléhající dovolacímu přezkumu zamítl podle

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , , a tak, že v dovolacím řízení neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.340,- Kč ( , , ve znění pozdějších předpisů, a 3 ve znění pozdějších předpisů) .

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu