Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3467/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně B. spol. s r. o., o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání konkursního věřitele číslo 12, C., L., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2007, č. j. -500, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne  12. prosince 2006, č. j. -478, rozvrhl Krajský soud v Ústí nad Labem mezi věřitele úpadkyně na pohledávky za podstatou částku 273.792,- Kč (tak, že každý z věřitelů s těmito pohledávkami byl uspokojen v plné výši) a na úhradu pohledávek druhé třídy částku 1.826.878,12 Kč (tak, že každý z konkursních věřitelů s těmito pohledávkami byl uspokojen v rozsahu 5,1242168 %). Konkursnímu věřiteli číslo 12, C., L., tak na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 4.721.520,70 Kč rozvrhl k výplatě částku 241.941,00 Kč.

K odvolání konkursního věřitele číslo 12 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Dovolání konkursního věřitele číslo 12 proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Přípustnost dovolání v dané věci může být založena (podle ustanovení , ve spojení s ) jen na základě úvahy dovolacího soudu o tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve věci samé. Ač dovolatel uplatňuje způsobilý dovolací důvod ( ), důvod založit přípustnost dovolání svou úvahou Nejvyšší soud nemá.

Dovolání  je polemikou s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu, vzešlými ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne  17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a obsaženými v nejen rozsudcích  Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 74/2001 a 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek  (o něž se napadené rozhodnutí výslovně opírá) ale i v řadě dalších svých rozsudků (srov. např. důvody rozsudků uveřejněných pod čísly 27/2003, 76/2004 a 41/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konkrétně jde o polemiku se závěrem výslovně vyjádřeným v právní větě rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého věřitel, který nepřihlásil svou pohledávku do konkursu, ač tuto povinnost měl, nemůže být po dobu trvání konkursu uspokojen z majetku konkursní podstaty; to platí i pro zajištěné věřitele.

Tvrzení o mezeře v zákoně (o konkursu a vyrovnání) nejsou v daných souvislostech namístě, jelikož požadavek přihlášení  pohledávky oddělenému věřiteli ukládá (a vždy ukládal) , o konkursu  a vyrovnání, a to nepochybně s vědomím, že zástavní věřitel dbalý svých práv ze zajištění se o toto zajištění stará (bez ohledu na případné zvláštnosti konkursní úpravy) i tím, že se zajímá o možné změny v osobě zástavního dlužníka (o změny vlastnictví zástavy), zejména jde-li o změny zobrazované ve veřejných registrech, k nimž Katastr nemovitostí vždy patřil.

Důvod změnit  na základě dovolací argumentace svou letitou a v praxi ustálenou judikaturu (a pro tyto účely připustit dovolání)  Nejvyšší soud neshledal, přičemž dovoláním uváděné příklady týkající se jeho rozhodnutí zakládajících v některých případech kategorii přihlášeného konkursního věřitele i pro osoby, jež přihlášku nepodaly (odkaz na bod XXXIV. stanoviska či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. ,  uveřejněný posléze pod číslem 30/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nejsou argumentačně přiléhavé (tato rozhodnutí se váží k situaci osob, jež  včasnou přihlášku objektivně vzato vůbec nemohly podat, což není případ zástavního věřitele v této věci).

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu