Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3397/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně T., a. s., zast. JUDr. S. F., advokátem, proti žalované o. M., zast. JUDr. V. H., advokátem, o zaplacení 1,701.179,- Kč a o vzájemném návrhu žalovaného o zaplacení 1,749.065,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 8. 3. 2007, čj. – 236, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 43.374,- Kč, vč. DPH, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce JUDr. V. H.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, čj. – 194 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,701.179,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 13. 5. 2004 do zaplacení (výrok I.) s tím, že plněním žalovaného zaniká v tomto rozsahu povinnost stavebního bytového družstva M. stanovené rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2003, čj. – 214 a naopak (výrok II.), dále tento soud zamítl žalobu v části týkající se 10 % úroku z prodlení z částky 1,701.179,- Kč od 15. 3. 2002 do 12. 5. 2004 a 8 % úroku z prodlení z téže částky od 13. 5. 2004 do zaplacení (výrok III.). O vzájemném návrhu soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1,734.155,30 Kč (výrok IV.) a vzájemný návrh ohledně částky 14.910,- Kč zamítl (výrok V.). Soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení (výroky VI. až VIII.).

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 3. 2007, čj. – 236 změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I., II. a IV. tak, že žalobu o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované částku 32.976,30 Kč zamítl, dále zamítl žalobu týkající se zaplacení částky 1,701.179,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 13. 5. 2004 do zaplacení (výrok I.), dále uvedl, že výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně zůstávají nedotčeny (výrok II.) a odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vzájemným návrhem žalovaného je ve smyslu pouze částka 47.886,30 Kč, převyšující částku žalovanou (1,701.179,- Kč).

Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2006, čj. – 149 zůstal mezi účastníky sporný jen vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 1,749.065,30 Kč. Ve zrušovacím rozhodnutí odvolací soud, vzhledem k tomu, že mezi účastníky se jedná o obchodně právní vztah a od smlouvy o dílo dne 25. 9. 2000 odstoupil žalobce (zhotovitel) z důvodů na straně žalované (objednatele), dále uvedl, že je nutné věc posuzovat dle ust. § 548 odst. 2 obch. zák.

Odvolací soud proto dovodil, že žalobce jako zhotovitel má nárok na cenu díla dle smlouvy, od níž se odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v celém rozsahu. Odstoupením od smlouvy pak zanikají všechna práva a povinnosti stran, včetně nároků z odpovědnosti za vady (§ 351 odst. 1 obch. zák.).

Odvolací soud dále konstatoval, že důvodná je námitka žalobkyně týkající se posouzení nároku žalované jako náhrady škody dle ust. § 351 odst. 1 obch. zák. Odstoupení od smlouvy se nedotýká mj. nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Pokud však v daném případě od smlouvy odstoupila žalobkyně pro porušení povinností žalované, dopadá uvedené ustanovení na případný nárok žalobkyně na náhradu škody v důsledku porušení povinností žalované, nikoliv na nárok žalované na náhradu škody. Podle odvolacího soudu nelze pominout obecné účinky odstoupení od smlouvy dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák., tj. nutnost vzájemného vypořádání účastníků zaniklé smlouvy, které je však modifikováno  ust. § 548 odst. 2 obch. zák., podle něhož má zhotovitel nárok na cenu díla dle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů, přičemž je nutno posoudit i kvalitu do odstoupení provedeného díla, tj. v ceně je nutné zohlednit nedostatky nedokončeného díla. Rozsah nedostatků díla a jejich finanční ocenění vyplývá ze znaleckého posudku a jsou vyjádřeny náklady na jejich odstranění, které byly vyšší než žalovaný požaduje. Podle odvolacího soudu je nárok žalované na náhradu požadované ceny nákladů, jež vynaložil na odstraňování nedostatků díla oprávněný.

Odvolací soud vzhledem k uvedenému a proto, že soud prvního stupně ve výroku rozhodnutí pochybil (nesprávně aplikoval ust. o vzájemném návrhu), rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a žalovanému vyhověl co do částky 32.976,30 Kč.

Dovoláním ze dne 2. 7. 2007 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci.

V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 26. 4. 1999. Dne 25. 9. 2000 od této smlouvy odstoupil zhotovitel (žalobkyně) pro porušování povinností objednatele (žalované), a to pro nedostatek finančních prostředků. Nedokončené dílo bylo jedním z objednatelů dne 26. 10. 2000 převzato bez vad a nedodělků. Podle dovolatelky za těchto okolností měla být aplikována ustanovení § 351 a § 440 odst. 2 obch. zák. Odstoupení od smlouvy o dílo nebylo objednateli rozporováno a proto účinky odstoupení nastaly 26. 9. 2000. Objednatel měl proto právo uplatnit práva z odpovědnosti za vady, a to u části provedeného díla, které se na díle vyskytly ke dni odstoupení od smlouvy, zvolit příslušné právo z odpovědnosti za vady, zřejmě slevu z ceny díla. Objednatel právo z odpovědnosti za vady neuplatnil, a proto mu nemohlo být právo z odpovědnosti za vady přiznáno a s ohledem na ust. § 440 odst. 2 obch. zák. nemohlo být přiznáno ani právo na náhradu škody.

Odvolací soud se podle dovolatelky nevypořádal s ust. § 440 odst. 2 obch. zák. a umožňuje žalované, aby toto ustanovení obešla. Žalovaná požaduje uhradit částku 1,701.179, Kč (správně 1,734.155,30 Kč) a tato částka představuje ve skutečnosti slevu z ceny díla, neboť vyjadřuje rozdíl mezi částkou ceny části díla provedeného bezvadně a částkou odpovídající nákladům na opravy díla. Tuto částku požadovala žalovaná nejprve z titulu práva z odpovědnosti za vady a poté jako právo na náhradu škody. Neuplatnila-li žalovaná řádně a včas nároky z odpovědnosti za vady, nemůže se domáhat náhrady škody z vadného plnění, mohl-li se domoci uspokojení těchto práv z důvodu odpovědnosti za vady, což ust. § 440  odst. 2 obch. zák. výslovně vylučuje.

Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že od počátku byla žalovaná spoluvlastníkem stavby, poté od 23. 2. 2000 většinovým vlastníkem a od 18. 3. 2004 vlastníkem výhradním, nelze věc řešit tak, jak to provedl odvolací soud a po 4 letech od odstoupení od smlouvy uvažovat o náhradě škody.

Dovolatelka vzhledem k uvedenému navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 19. 7. 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že z provedených důkazů vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo   ze dne 24. 4. 1999, a že předmětná stavba měla v okamžiku odstoupení žalobkyně od smlouvy vady. Žalobkyně, která stavbu prováděla odpovídá za škodu vzniklou řádným neprovedením díla. Odstoupením od smlouvy o dílo tato zaniká až v okamžiku doručení tohoto projevu druhé straně, což se nedotýká nároku na náhradu škody. Tímto úkonem zanikají všechna práva a povinnosti stran smlouvy a zanikají i práva z odpovědnosti za vady.

Žalovaná dále ve vyjádření uvedla, že žalobkyně byla povinna provádět dílo řádně     od samého počátku, proto i nedokončené dílo mělo být provedeno řádně a pokud vykazovalo vady, tak žalobkyně porušila své povinnosti a odpovídá za způsobenou škodu.

V další části vyjádření se žalovaná ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že při posuzování věci podle ust. § 548 odst. 2 obch. zák. nelze pominout účinky odstoupení od smlouvy dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a je nezbytné posoudit i kvalitu zhotovitelem do odstoupení provedeného díla. Vzhledem k tomu, že nedokončené dílo mělo vady, je nárok žalované na zaplacení toho, co vynaložila na odstranění vad nedokončeného díla oprávněný. Za nesprávný pokládá názor žalobkyně, že žalovaná měla řádně a včas uplatnit nároky z odpovědnosti za vady nedokončeného díla, a proto se nemůže domáhat náhrady škody.

Žalovaná s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) č. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném před novelou provedenou , tj. před 1. 4. 2005 (dále jen „“).

Poté Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (, ).

Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda je v daném případě, kdy dovolání směřuje   proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku ve věci samé se řídí ustanovením   a c)

V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. , neboť odvolací soud sice formálně změnil rozsudek soudu prvního stupně, avšak práva a povinnosti účastníků nebyla touto změnou dotčena a dále byl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, když ve svém dřívějším rozhodnutí rozhodl jinak.

V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci,  které dovolatelka vymezila tak, že v dané věci měla být aplikována ustanovení § 351 a § 440 odst. 2 obch. zák. a nikoliv ust. § 548 odst. 2 obch. zák.

Ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze dne    26. 4. 1999. Dne 25. 9. 2000 žalobkyně jako zhotovitelka odstoupila od uvedené smlouvy o dílo z důvodu porušování povinností žalovanou (objednatelkou), tj. z důvodu prodlení objednatelky.

V případě odstoupení od smlouvy o dílo ze strany zhotovitele pro prodlení objednatele v průběhu provádění díla je třeba aplikovat ust. § 548 odst. 2 obch. zák., podle něhož, nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti objednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§ 374 obch. zák.), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.

K obecné právní úpravě odstoupení od smlouvy obsažené zejména v ust. § 351 odst. 2 obch. zák., je úprava obsažená v ust. § 548 odst. 2 obch. zák. úpravou speciální, řešící v případě smlouvy o dílo odchylně nároky vyplývající ze vzájemně poskytnutých plnění a jejich vypořádání.

V posuzovaném případě účastníci považovali za nesporné, že žalobkyně měla nárok na doplacení ceny díla ve výši 1,701.179,- Kč za práce provedené do odstoupení od smlouvy. Sporným zůstal nárok žalované ve výši 1,734.155,30 Kč (částka 14.910,- Kč uplatněná též žalovanou byla zamítnuta a nebyla předmětem odvolání), představující náklady na odstranění nedostatků díla provedeného do odstoupení od smlouvy o dílo.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že odstoupením od smlouvy       ve smyslu ust. § 351 odst. 1 obch. zák. zanikají všechna práva a povinnosti smluvních stran, včetně nároků z odpovědnosti za vady.

Pokud dovolatelka v dovolání namítala, že žalovaná měla po odstoupení od smlouvy    o dílo uplatnit právo z odpovědnosti za vady u části díla provedeného do odstoupení od smlouvy, není tento názor správný.

Stejně tak není správný názor odvolacího soudu, že odstoupením od smlouvy o dílo zanikají nároky z odpovědnosti za vady, a to proto, že zejména z ust. § 554 odst. 1 obch. zák. a § 560 odst. 1 a 2 obch. zák. vyplývá, že odpovědnost za vady je vázána na řádné ukončení (provedení) a předání díla a o této odpovědnosti nelze mluvit tehdy, není-li dílo řádně dokončeno, jako je tomu např. u odstoupení od smlouvy o dílo v průběhu provádění díla.

Rozhodnutí odvolacího soudu je dále založeno na aplikaci ust. § 548 odst. 2 obch. zák. s tím, že zhotovitel má nárok na cenu díla dle smlouvy, po odečtení ušetřených nákladů a že zároveň je nutno posoudit kvalitu díla provedeného do odstoupení od smlouvy.

Z ust. § 548 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že zhotoviteli při odstoupení od smlouvy náleží cena stanovená dle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů. Z toho je zřejmé, a to i s ohledem na ust. § 324 odst. 1 a § 554 odst. 1 obch. zák., že cena je vázána na řádné provedení (provádění) díla.

Dovolací soud se ohledem na uvedené ztotožnil se závěrem odvolacího soudu,           že v daném případě je správné aplikovat ust. § 548 odst. 2 obch. zák. Pokud z provedeného dokazování, mj. znaleckého posudku vyplynulo, že náklady na odstranění nekvalitně provedených prací žalobkyní do odstoupení od smlouvy činily minimálně částku 1,734.155,30 Kč, pak při aplikaci uvedeného ustanovení je nutné dospět k závěru, že uvedenou částku je třeba odečíst od ceny, na níž má zhotovitel právo dle smlouvy.

K další námitce dovolatelky, a to že žalované nemohlo být přiznáno právo z odpovědnosti za vady a ani právo na náhradu škody v částce 1,734.155,30 Kč je s odkazem na shora uvedené nutné poznamenat, že odvolací soud takto nárok uplatněný žalovanou neposuzoval.

Dovolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že dovolání není důvodné       a rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud proto podle ust. b odst. 2 rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v návaznosti na ust. a tak, že žalované, která měla ve věci úspěch bylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 43.374,- Kč (, , vyhl. č. , vyhl. č. , ) za jeden úkon právní služby jak vyplývá ze spisu.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Ing. Jan  H u š e k

předseda senátu