Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4863/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 21. 12. 2005, č. j. -80, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 76.500,- Kč na náhradě bolestného, 252.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění a 21.798,30 Kč na náhradě nákladů spojených s léčením, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 17. 2. 2001 po slovní rozepři poté, co žalobce upadl na chodník a žalovaný mu dupl nohou na levé koleno, způsobil žalobci vykloubení kolenního kloubu, roztržení chrupavky zevní kloubní plochy stehenní kosti, rozdrcení zevního menisku, přerušení předního zkříženého, vnitřního postranního a zevního postranního vazu; za toto jednání byl žalovaný v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. pravomocně odsouzen, přičemž s nárokem na náhradu škody byl žalobce odkázán na občanskoprávní řízení. Soud vzal za prokázané, že uvedeným jednáním žalovaný negativně zasáhl do životní sféry žalobce, který se již aktivně nemůže zabývat sportem (házenou, hokejem, motoristickým závoděním, golfem, lyžováním, cykloturistikou, bruslením, kondičním posilováním), je omezen v aktivním výchovném vlivu vůči synovi, v delším cestování (následky úrazu se u něj projevují i při běžné chůzi), je sníženo jeho uplatnění v práci a v delším časovém horizontu dojde i k deformačním změnám páteře. Událostí se zhoršil i psychický stav žalobce a následky jeho úrazu dopadají rovněž na členy jeho rodiny. Ztížení společenského uplatnění bylo znalcem v oboru ortopedie a traumatologie určeno ve výši základního bodového ohodnocení (2000 bodů po 120,- Kč), tj. 240.000,- Kč. S ohledem na skutečnost, že škoda byla způsobena mimořádně brutálním a násilným jednáním žalovaného, že žalobci vznikla škoda na zdraví ve velkém rozsahu, jehož následky si žalobce ponese celý život, a při porovnání aktivit a pracovního zařazení před a po způsobení škody, obvodní soud shledal důvody pro zvýšení náhrady podle , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a přiznal tak - vázán návrhem žalobce ve smyslu - celkem 252.000,- Kč. Výši náhrady za bolest určil v rozsahu základního bodového ohodnocení (637,5 bodů po 120,- Kč), tj. 76.500,- Kč, a to rovněž podle , neboť ke stabilizaci bolesti žalobce došlo podle znaleckého posudku na přelomu února a března 2002. Obvodní soud žalobci přisoudil rovněž v řízení prokázané účelně vynaložené náklady na léčení ve výši 21.798,30 Kč.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2007, č.j. -102, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu na odškodnění bolesti v částce 5.940,- Kč zamítl, ve zbytku rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neaplikoval však na náhradu bolestného, neboť ve smyslu této vyhlášky je rozhodující doba vzniku bolesti. Proto odškodnění bolesti stanovil podle , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, a to na základě bodového ohodnocení znalce MUDr. L. Ž. (588 bodů po 30 Kč), částkou 17.640,- Kč, kterou na doporučení znalce a s přihlédnutím k okolnostem vzniku úrazu zvýšil o čtyřnásobek, tj. na 70.560,- Kč; žalobu v rozsahu 5.940,- Kč jako nedůvodnou zamítl. U náhrady za ztížení společenského uplatnění shledal postup soudu prvního stupně správným, neboť výše této náhrady se stanovuje odlišným způsobem než u bolestného; přisvědčil rovněž závěru o splnění podmínek pro mimořádné zvýšení odškodnění ve smyslu vyhlášky, neboť zde šlo o bezprecedentní zásah do života žalobce, jenž mu znemožnil plnohodnotný život po úraze ve srovnání s tím, jak žil před napadením.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jež odůvodňuje „ustanovením , písmeno g) tr. řádu“, vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení skutku a nesouhlasí zejména s aplikací na daný případ. Namítá, že odvolací soud odškodnění ztížení společenského uplatnění posoudil podle , jejíž ustanovení je však třeba vyložit tak, že lékařský posudek lze vypracovat až po jednom roce od okamžiku vzniku škody na zdraví; podle názoru dovolatele v tomto ustanovení použitý výraz „zpravidla“ nelze zaměňovat za „jednoznačně“ a tím odůvodnit výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění dokonce čtyřnásobným zvýšením. Dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že opakovaně zdůvodňuje své rozhodnutí o odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění brutálním charakterem násilného jednání žalovaného, což dokonce označuje za bezprecedentní zásah do života žalobce, aniž by se jakkoli přesvědčil, zda tato tvrzení odpovídají skutečnosti, či spíše tvrzení žalobce; pokud by mělo být postaveno najisto, k jakým následkům na zdravotním stavu žalobce či omezení při výkonu práce či amatérské sportovní činnosti došlo, může být hodnověrným důkazem pouze nový znalecký posudek a nikoli tvrzení žalobce. Konečně dovolatel namítá, že mu měl odvolací soud přiznat snížení nákladů řízení odvolacího řízení, neboť nadále splácí Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za léčení žalobce částku 45.651,- Kč v měsíčních splátkách po 500,- Kč. Navrhuje proto, aby dovolací soud mimo jiné rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), vázán uplatněnými dovolacími důvody ( ) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Postupoval přitom podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí.

Z obsahu dovolání vyplývá, že směřuje (mimo výroků o nákladech řízení) do potvrzujícího výroku ve věci samé, a to ohledně částky 70.560,- Kč na náhradě bolestného a 252.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění (soudy obou stupňů shodně v tomto rozsahu žalobě vyhověly), přičemž jiné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo. Dovolání žalobce by proto mohlo být přípustné jen za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ]; podle je tomu tak zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Pro posouzení přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam rozhodnutí je proto rozhodující, zda v něm řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Pouze v případě, že jde o právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, řešenou odvolacími soudy či Nejvyšším soudem rozdílně, anebo – z hlediska judikatorního – řešenou v rozporu s hmotným právem, Nejvyšší soud prověřuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím dovolatelem uplatněné kritiky právních závěrů a zkoumá, zda z tohoto hlediska je rozhodnutím správným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4474, C. H. Beck – dále též jen „Soubor“). O takový případ se zde nejedná.

Spatřuje-li dovolatel nesprávné právní posouzení věci v aplikaci při odškodnění bolesti, je právní názor odvolacího soudu při výkladu přechodných ustanovení ( ) zcela v souladu s hmotným právem i judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod C 3447, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod C 4268 - rozhodující je okamžik vzniku bolesti poškozeného, a nikoliv doba, kdy došlo ke stabilizaci jeho celkového zdravotního stavu, a to bez ohledu na to, že bodové ohodnocení lze podle sazebníku provést až v době stabilizace bolesti a že lékařský posudek se vydává až když je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený). Dospěl-li tedy odvolací soud v daném případě k závěru, že váže-li se vznik bolesti k období před 1. 1. 2002, na odškodnění bolesti se vztahuje , nelze mu v tomto směru vytýkat žádná pochybení a přisuzovat tak napadenému rozhodnutí zásadní právní význam.

Dovolatel dále zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu poukazem na argumentaci brutálním charakterem násilného jednání žalovaného, což odvolací soud označil za „bezprecedentní zásah do života žalobce, aniž by se jakkoli přesvědčil, zda tato tvrzení odpovídají skutečnosti, či spíše tvrzení žalobce. Pokud by mělo být postaveno najisto, k jakým následkům na zdravotním stavu žalobce či omezení při výkonu práce či amatérské sportovní činnosti došlo, může být hodnověrným důkazem pouze nový znalecký posudek a nikoli tvrzení žalobce.“ Je zřejmé, že dovolatel tímto způsobem vytýká odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, nesprávné hodnocení provedených důkazů a neprovedení důkazu novým znaleckým posudkem, nikoliv nesprávnost posouzení věci po právní stránce. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění je dovolacím důvodem podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v  podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci. Nejde-li tedy o námitky proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou výhrady dovolatele postihovat právní otázku zásadního významu ve smyslu , odst. 3

Dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (tj. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení), není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanovením , a , protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod číslem 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Ze všech těchto důvodů není dovolání přípustné, proto je dovolací soud podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu