Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4485/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce  se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízní částku 1844,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám  advokáta.

Stručné odůvodnění

( ):

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 22. června 2006, č.j. -34, zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 94.607,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. května 2007,

č. j. -59, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil o rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že žalobcem požadované smluvní pokuty ve výši 12.607,- Kč a 15.000,- Kč za neodebrání služeb v částce minimálně 5.000,- Kč měsíčně, by představovaly další sankci pro žalovaného (vedle již uložené povinnosti zaplatit úroky z prodlení za tuto nesplněnou povinnost). Dále dovodil, že v případě požadavku

na zaplacení další smluvní pokuty ve výši 67.000,- Kč je v této části smlouva uzavřená účastníky neplatná, a nelze proto z ní dovozovat tento nárok.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení Jako otázku zásadního právního významu uvádí: „Je  výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, pokud poskytovatel služeb po účastníku smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, který porušil svoji povinnost zaplatit faktury za telekomunikační služby, která je zajištěna zákonnými úroky z prodlení, a poskytovatel služeb účastníkovi dočasně zamezil z tohoto důvodu možnost využívat telekomunikační služby, požaduje smluvní pokutu za porušení povinnosti využít sjednaný minimální objem telekomunikačních služeb?“. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení , konkrétně uvádí, že odvolací soud nesprávně posoudil po právní stránce soulad vymáhání smluvní pokuty podle článku 3.1. Obchodních podmínek Smlouvy významného účastníka (dále jen „OP-SVZ“) s dobrými mravy  a současně po právní stránce nesprávně posoudil určitost ujednání o smluvní pokutě podle článku 3.2 OP-SVZ. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se písemně vyjádřil žalovaný a navrhl jeho odmítnutí.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b) , a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona. Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci o částce 94.607,- Kč, která se skládá ze tří samostatných nároků z titulu smluvních pokut. Jedná se o částky 15.000,- Kč, 12,607,- Kč a 67.000,- Kč. Soud tak rozhodoval o samostatných nárocích na peněžitá plnění, z nichž ve dvou  případech částka nepřevyšuje  20.000,- Kč, takže u nich není dána přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení ;  v této části proto bylo  dovolání odmítnuto ( ve spojení s téhož zákona).

Pokud dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu týkajícího se částky 67.000,- Kč, nebylo shledáno též přípustným podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí

po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení K dovolatelem vymezené otázce dovolací soud uvádí, že ustanovení o.z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či

v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2008, sp.zn. ). ani jiný právní předpis neobsahuje definici pojmu dobré mravy. Tuto definici nelze odvodit ani z o.z. Dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. února 2009, sp.zn. ). Proto v konkrétním případě je pro užití ustanovení podstatné a rozhodující seznání konkrétních skutkových zjištění, která buď odůvodňují nebo moderují užití tohoto ustanovení. V těchto případech proto jde vždy o eventuální uplatnění dovolacího důvodu podle (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2004, č.j. ), k němuž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání v této věci přípustné podle , přihlédnuto (dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn.   ,  uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). To, jak odvolací soud hodnotí neurčitost ujednání o smluvní pokutě, odvolatel zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnil, v čem podle něho má spočívat naplnění jím výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení Dovolání bylo proto odmítnuto i v této části jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 1.250,- Kč /srov. , ,   , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 1.550,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 1.844,50 Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu