Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 45/2022-42
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 10 026,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 499,64 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 1 042,92 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 6 220 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 10 499,64 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 1 042,92 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 6 220 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 10 499,64 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 1 042,92 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 6 220 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba žalované částku 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdila podpisem pod smlouvou. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 14 880 Kč, a to jednak půjčku ve výši 8 000 Kč a dále částku 6 880 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to ve 14 pravidelných týdenních splátkách po 1 062,86 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila pouze částku 8 660 Kč, která odpovídá 8 řádně uhrazeným splátkám. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení nároků vůči žalované vzniklých z této smlouvy, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 6 220 Kč, úroku z prodlení v částce 1 042,92 Kč, nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky v částce 473 Kč a smluvní pokuty v částce 3 806,64 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že ke dni datum byla část závodu původní věřitelky, společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, obec, IČO tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, IČO, a v důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala společnost právnická osoba, a tato pohledávka poté byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původní věřitelky ze dne 5. 8. 2021. Žalovaná žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní před podání žaloby vyzvána upomínkou ze dne 18. 10. 2021.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, smluvních podmínek smlouvy o úvěru, notářského zápisu číslo anonymizováno číslo ze dne datum prokazujícího převod části podniku společnosti právnická osoba společnosti právnická osoba, dopisu společnosti právnická osoba žalované ze dne 5. 8. 2021 - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní dne datum, přílohy číslo k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 18. 10. 2021 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne 20. 10. 2021, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.
5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřely smlouvu o úvěru, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky a dohodnutý úrok, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V daném případě žalobkyně na výzvu z posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání a na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmu a výši úvěru, původní věřitelka vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru v takové výši, jaká jí byla poskytnuta, tedy 8 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 13 147 Kč a v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 040 Kč. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, a dle jejích tvrzených výdajů, měsíčně zůstat asi 12 107 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za té situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopen dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr.
10. Žalobkyně tak ani na výzvu soudu ve svém doplňujícím vyjádřením neuvedla žádné skutečnosti, k jejichž doplnění byla vyzvána, neboť byla vyzvána k tomu, aby uvedla údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy uvedla, jaké konkrétní příjmy měla žalovaná, co bylo jejich pramenem a jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a v čem tyto výdaje spočívaly. Žalobkyně tak pouze tvrdila výsledek svého posouzení, ale nikoliv to, co měla tvrdit primárně a co jediné je možné přezkoumat (koneckonců právě to jí ukládá právě zákon ve výše citovaných ustanoveních), tedy jaká byla výše příjmů a jaká byla výše výdajů žalované. Tyto skutečnosti žalobkyně tedy netvrdila vůbec. Tedy netvrdila, jak k tvrzenému výsledku dospěla, který je tak i v rovině tvrzení naprosto nepřezkoumatelný. (Čtenář z jejího vyjádření ze dne 22. 3.2022 v žádném případě nemůže rozpoznat, zdali opravdu žalované mohla měsíčně zůstat částka 12 107 Kč, neboť k tomuto výsledku neposkytla tvrzení o příjmu žalované a tvrzení o jejích výdajích; pokud pak kredibilitu žalované prokazovala žalobkyně předloženým výplatním lístkem a také čestným prohlášením žalované, pak z výplatního lístku žalované se podává, že její čistý měsíční příjem činil po exekučních srážkách 12 452 Kč, nájemné dle smlouvy o nájmu bytu činilo 5 000 Kč měsíčně. Nutně se pak vtírá otázka, jakým způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že žalované po odečtení těchto nutných měsíčních výdajů zůstane měsíčně k dispozici dále částka 12 107 Kč.
11. Za té situace proto žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C xanon -240, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240 244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.
12. Smlouva uzavřená se žalovanou proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy ze dne datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, pak žalovaná je podle shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru právě tuto částku povinna vrátit poníženou o to, co již žalovaná žalobkyni zaplatila (vrátila), tedy o částku 8 660 Kč. Je proto zřejmé, že zde proto žádný dluh žalované již neexistuje a soud proto zamítl žalobu zcela, kdy za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány.
13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšnému žalované dle obsahu spisu dosud v řízení žádné náklady, které by jí tudíž mohly být přiznány vůči žalobkyni k náhradě, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.