Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 33/2022-20

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 396,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala částky 6 396,53 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala částky 6 396,53 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 854,55 Kč s příslušenstvím a částky 1 541,98 Kč představující smluvní pokutu s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 2. 7. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala původní věřitelce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 552,60 Kč do 1. 8. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná podle informací původního věřitele zaplatila částku 10 575,62 Kč, která byla alokována na 1. úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání, 2. sjednané a vyměřené sankční poplatky, 3. poplatek za poskytnutí úvěru jinou než bezhotovostní formou, 4. poplatku za poskytnutí úvěru, 6. úhradu úroku a 6. úhradu jistiny. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 s účinností ke dni 11. 10. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2021 Vedle žalované jistiny 4 854,55 Kč požaduje žalobkyně po žalované též zaplacení smluvního úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 285,16 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 538,66 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 541,98 Kč za období od 2. 8. 2020 do 15. 6. 2021. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 12. 10. 2021 z jistiny, částky 4 854,55 Kč, do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „ “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Z žalobkyní předložených listin, a to smlouvy o úvěru č. anonymizováno a výpisu z účtu původní věřitelky k platbě na účet žalovaného, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaná uzavřely za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 2. 7. 2020 smlouvu o úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 552,60 Kč ve lhůtě splatnosti 1. 8. 2020. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná původní věřitelkou informována o svých právech a povinnostech z uzavírané smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč dne 2. 7. 2020 na její bankovní účet označený ve smlouvě č. bankovní účet (ověřeno též zprávou banky vyžádanou soudem). Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, že původní věřitelce vrátila částku 10 575,62 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 vč. poštovního podacího archu doložila žalobkyně, že ke dni 27. 10. 2021 na ní přešlo vlastnické právo k pohledávce ze smlouvy o úvěru. Předžalobní upomínkou vč. poštovního podacího archu doložila žalobkyně, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.

5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila ( a násl. , , dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na účet poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaná však žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) uhradila částku 10 575,62 Kč.

6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ods.t 1 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ( o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet ( a ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

13. Žalobkyně neuvedla, že by úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala.

14. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala ( a ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

15. Právní předchůdce žalobkyně však poskytl žalované peněžní prostředky. Žalovaná by se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila. Lze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla nárok pouze na vrácení jistiny 6 000 Kč ze smlouvy ze dne 2. 7. 2020. Avšak aktuálně z uvedené smlouvy žalobkyni nevyplynul žádný nárok, neboť žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem částku 10 575,62 Kč. Proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle podle míry úspěchu za situace, kdy v řízení zcela úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.