Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 73/2021

Potvrdené rozhodnutím 83 CO 153/2021-69
„Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce [[údaje o účastníkovi]] advokátem [[údaje o zástupci]] proti žalované [[údaje o účastníkovi]], o zaplacení 11 530 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 23 C 73/2021-54 ze dne 1.6.2021, takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro: zaplacení částky 11 530 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 11 530 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 226,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 605,89 Kč, úroku z prodlení z částky 9 649,49 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 9 649,49 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 11 530 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 226,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 605,89 Kč, úroku z prodlení z částky 9 649,49 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 23,72 % ročně z částky 9 649,49 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:

jistinu zápůjčky: 9649,49 Kč,

částku dlužného poplatku: 2880,51 Kč,

zákonný úrok z prodlení z jistiny od 30.8.2017 do zapalcení a úrok 23,72 % ročně z jistiny od 23.8.2017 do zapalcení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) tvrdila, že právnická osoba uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne datum smlouvu o„ půjčce“ číslo Touto smlouvou přenechal věřitel dlužníku částku 17000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 12580 Kč.

3. Dlužník měl zápůjčku splácet v pravidelných 58 týdenních splátkách po 510 Kč Poslední splátka byla splatná datum. Dlužník své povinnosti nesplnil, uhradil jen jednu splátku.

4. Žalovaná strana vznesla námitku promlčení.

5. u zachycující obsah smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o zápůjčce, její výši, výši úroku, jednotlivých poplatků a souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Bylo z ní dále zjištěno, že zápůjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. u bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce.

6. Z předžalobní výzvy spolu s podacím lístkem má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.

7. Posouzení úvěruschopnosti žalující strana doložila vyplněnou zákaznickou kartou dlužníka.

8. Nabytí pohledávky postoupením žalující strana prokázala smlouvou o postoupení ze dne datum spolu se seznamem pohledávek, oznámením o postoupení a podacím lístkem (§ číslo).

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.

10. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. , nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. Přičemž s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2014 Cpjn 203/2013 soud veškeré neoddělitelné úplaty sjednané ve smlouvě vedle úroků považuje za úplatu za zápůjčku.

11. Dlužník namítl promlčení dluhu.

12. Žalující strana oponovala, že dluh promlčen není, neboť dlužník hradil splátky i po datum, což byl termín platby poslední splátky, v období od datum do datum. Tím došlo k uznání dluhu a došlo k prodloužení promlčecí doby o 10 let. Poslední splátku žalovaná zaplatila dne datum. Dluh proto promlčen není.

13. Ze spisu bylo zjištěno, že žaloba byla podána dne datum.

14. Námitka promlčení je důvodná.

15. Podle § 609 o.z. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle § 619 o.z.

(1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

(2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

Podle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

Podle § 2054 o.z.

(1) Placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí.

(2) Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

17. Žalující strana vyvozuje z toho, že žalovaná po datum, kdy byl poslední den splátky zápůjčky dohodnutý ve smlouvě, hradila ještě dne datum 1000 Kč, dne datum 1000 Kč, dne datum 1000 Kč, dne datum 1500 Kč, dne datum 1000 Kč, dne datum 1000 Kč, dne datum 500 Kč, dne datum 1000 Kč, dne datum 500 Kč a dne datum 500 Kč, že došlo částečným plněním k uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z.

18. Soud se s tímto tvrzením neztotožňuje. Podle § 2054 o.z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

19. Předně je třeba uvést, že dluh žalované strany nikdy nebyl tzv. zesplatněn, a nelze proto dovozovat, že každou jednou splátkou uznávala celý dluh. Je totiž třeba odlišovat plnění ve splátkách a částečné plnění. Žalovaná totiž již ve smlouvě uzavřela dluh s plněním ve splátkách (§ 1931 o.z.). Pokud dluh nikdy zesplatněn nebyl, pak toliko z toho, že plnila i po sjednaném datu poslední splátky (byla s plněním ve splátkách v prodlení), nelze dovozovat skutečnost, že tímto uznává celý dluh nad rámec jednotlivé splátky.

20. Z ustanovení § 2054 o.z. totiž plyne, že aby bylo možné částečné plnění považovat za uznání zbytku dluhu, je třeba, aby k placení došlo za takových okolností, které nasvědčují tomu, že dlužník uznává i zbytek dluhu (srov. NS  , jehož závěry jsou i nadále použitelné).

21. V tomto případě měla žalovaná zaplatit 58 plátek po 510 Kč. Žalovaná však po datum splácela částky 1000 Kč a třikrát 500 Kč. Pokud žalované bylo dne datum zasláno oznámení o postoupení pohledávky a v květnu rok zaslána předžalobní výzva, tak veškerá plnění, která žalovaná učinila, a ze kterých žalobkyně dovozuje uznání, žalovaná učinila před těmito daty. Poslední splátku žalovaná zaplatila datum rozhodnutí. Ve věci NS  Nejvyšší soud učinil závěr, že plnil-li žalovaný žalobkyni další splátky poté, co byl vyzván k úhradě celého zbytku dluhu, aniž existenci svého dluhu jakkoliv zpochybnil, lze mít za to, že svůj závazek podle § 407 odst. 3 obch. zák. uznal. Taktomu ale v projednávané= věci nebylo, neboť dluh zepslatněn nebyl a žalovaná ani nic poté, co byla na dluh upozorněna oznámením o psotupení pohledávky a předžalobní upúomínkou ničeho nezapaltila.

22. Pokud se žalující strana dovolává rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba konstatovat, že proti závěrům rozhodnutí NS  stojí rozhodnutí NS  . Závěry rozhodnutí NS  pak Nejvyšší soudu zopakoval i ve věci . Ve světel těchto závěrů pak neobstojí ani závěry ve věci a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 122 ICm 1511/2013. Ze všech těchto rozhodnutí vyplývá, že pro posouzení, zda částečným plněním došlo k uznání, je rozhodující kontext, za jakého k částečnému plnění došlo, povahu dluhu a další okolnosti případu. Sám Nejvyšší soud své závěry NS  zrcadlově aplikuje i NS  , přičemž v jednom případě dospěl k závěru o tom, že k uznání došlo a v druhém, že nikoliv.

23. V projednávané věci soud neshledal, že žalovaná částečným plněním dluh uznala. Protože ode dne poseldní sjednané splátky do podání žaloby uplynula promlčecí dob v délce 3 let a žalovaná důvodně vnzesla námitku promlčení, je dluh pormlčen. Žalobě proto nemohlo být vyhověno.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle žalovaná byla v řízení úspěšná a podle ji náleží paušální náhrada za vyjádření k žalobě.

Poučení:

Proti tomu tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.