Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3247/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně F. T. B. V., zastoupené prof. JUDr. M. B., CSc., advokátem, proti žalovaným 1) J. v. o. s., 2) J.L., zastoupenému Mgr. M. B., advokátem, 3) J. Č., zastoupenému T. M., advokátem, a 4) M. M., o zaplacení částky 14,091.750,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2006, č. j. -302, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Třetí žalovaný podal dovolání proti výrokům v záhlaví označeného rozsudku, jimiž Městský soud v Praze potvrdil ve vztahu ke druhému a třetímu žalovaným rozsudek ze dne 17. června 2005, č. j. -207, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 4,884.305,47 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných, a druhému a třetímu žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1,533.303,80 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalované.

Přípustnost dovolání dovolatel opírá o ustanovení (dále jen „ “) a namítá, že soudy obou stupňů rozhodly v rozporu s hmotným právem a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že postupoval v rozporu s ustanovením   , neboť se „nevypořádal se skutečností, že šlo o kontokorentní úvěr, který  se neustále navyšoval“ a „učinil ho zodpovědným ve své podstatě za celkový dluh společnosti“, byť jeho účast ve společnosti (rozuměj první žalované, dále jen „společnost“) zanikla k 20. červenci 1995. Namítá, že odvolací soud, ani soud prvního stupně,  se nezabýval „uzávěrkou“ rozhodnou pro jeho ukončení účasti ve společnosti,„která rozhodně nemohla v té době vykazovat právě tento úvěr“, a tato skutečnost dle jeho názoru vyplývá též ze zápisu z valné hromady společnosti konané 28. června 1995. Vzhledem k tomu je povinnost uložená mu napadeným rozsudkem nejen v rozporu s ustanoveními a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ale též v rozporu s dobrými mravy.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu o uzavření smlouvy o úvěru, která byla změněna několika dodatky, jimiž byla postupně zvyšována částka poskytnutých peněžních prostředků, a určení rozsahu ručitelského závazku dovolatele s ohledem na ukončení jeho účasti ve společnosti 20. července 1995, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 497, § 86 a § 87 odst. 2 obch. zák. v rozhodném znění).

Rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za zásadně právně významné ani s ohledem na námitku, že odvolací soud nepovažoval jednání žalobkyně za rozporné s dobrými mravy, neboť dovolatel netvrdí žádný právně relevantní důvod, který by byl významný pro posouzení, zda výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Přitom skutečnost, že dovolatel ukončil účast ve společnosti, byla zohledněna při posouzení rozsahu jeho ručitelského závazku.

Pro posouzení přípustnosti dovolání je nevýznamná námitka, že odvolací soud nepřihlédl k výsledkům účetní závěrky rozhodné pro ukončení jeho účasti ve společnosti ani k zápisu z valné hromady společnosti konané 28. června 1995.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Pro úplnost lze dodat, že usnesením valné hromady veřejné obchodní společnosti ani (případně) tím, že účetní závěrka věrně nezobrazovala dluhy této společnosti, nelze zvrátit zákonnou odpovědnost společníka veřejné obchodní společnosti za dluhy této společnosti z titulu ručení, upravenou v ustanovení § 86 obch. zák.

Jelikož dovolání třetího žalovaného není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta právní ),  odmítl [ , ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání třetího žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5, , a , ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném k témuž datu, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. září 2009

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu