Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4382/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně H. H., narozené zastoupené Mgr. S. N., advokátem, proti žalované JUDr. S. V., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Z. d. „O.“ o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2007, č. j. -146, ve spojení s usnesením ze dne 4. června 2007, č. j. -156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. září 2006, č. j. -88, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Z. d.„O.“ (dále jen „úpadce“).

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení a , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), na ustanovení a a na ustanovení (dále jen „ “), uzavřel, že:

1. Právní předchůdkyně žalobkyně H. M. se na základě dohody „o výdeji“ majetkového podílu z transformace (transformačního podílu) uzavřené s úpadcem 22. listopadu 1994  (dále jen „smlouva“) nestala vlastnicí sporných nemovitostí, když její vlastnické právo ke sporným nemovitostem nebylo vloženo do katastru nemovitostí;

2. Žalobkyně jako jediná dědička po H. M. nabyla „majetkový nárok“ z dohody proti úpadci;

3. Rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č. j. -191, Krajský soud v Praze potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 16. listopadu 2006, č. j. -160, jímž Okresní soud v Příbrami zamítl žalobu H. H. proti P. M., P.M. a JUDr. S.V., správkyni konkursní podstaty úpadce, o určení vlastnictví a vyklizení sporných nemovitostí. Přitom (mimo jiné) uzavřel, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo ani vydržením.

V situaci, kdy žalobkyni nesvědčí právo, které by vylučovalo zařazení sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, odvolací soud (maje otázku vlastnického práva žalobkyně ke sporným nemovitostem za závazně vyřešenou výše zmiňovaným rozhodnutím - viz 3.) neshledal žalobu opodstatněnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení a b) , tj. namítajíc, že: 1) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a 2) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Za otázku zásadního právního významu žalobkyně považuje, zda upozornění družstva jako smluvní strany dohody o vydání věci uzavřené dle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „ “) právnímu nástupci oprávněné osoby, že „doposud nedošlo k přepisu vlastnických práv na osobu, která tato vlastnická práva má uvedenou smlouvou nabýt, může způsobit přetržení dobré víry držitele nemovitostí i přesto, že osoba, která toto upozornění činí, vlastnické právo osoby oprávněné ze smlouvy nikterak nezpochybňuje, naopak z textu její výzvy vyplývá, že je sama chápe jako samozřejmost“.

Dovolatelka „je toho názoru, že na ni vlastnické právo přešlo vydržením“, přičemž nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž „k přetržení vydržení došlo v březnu 1999, tím, že úpadce žalobkyni vyzýval aby mu doložila rozhodnutí o projednání dědictví, ve kterém mimo jiné uvedl, že doposud nedošlo k registraci vlastnictví u KN“. Zdůrazňuje, že sporné nemovitosti byly vydány „platným právním úkonem“ její právní předchůdkyni, přičemž jak její právní předchůdkyně, tak sama žalobkyně byly v dobré víře ohledně vzniku vlastnického práva ke sporným nemovitostem.

Dále „upozorňuje“, že by sporné nemovitosti „musely spadat“ do režimu uvedeného v ustanovení , když v projednávané věci jde o nemovitosti vydávané smlouvou uzavřenou podle , který se „nepochybně řadí mezi zákony upravující zmírnění některých majetkových křivd“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá na závěru, podle něhož otázka (ne)existence vlastnického práva žalobkyně ke sporným nemovitostem byla závazným způsobem vyřešena v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. ( ). Zmíněný závěr odvolacího soudu přitom nebyl dovoláním zpochybněn, když dovolatelka pouze namítala, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem nabyla vydržením.

Na po právní stránce zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu přitom nelze usuzovat ani z hlediska „upozornění“ dovolatelky, podle něhož sporné nemovitosti musely spadat do režimu ustanovení . Nejvyšší soud totiž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 22/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nároky „oprávněných osob“ uvedených v a b) nemají povahu restitučních nároků ve smyslu ustanovení , přičemž v projednávané věci ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů ani v návaznosti na obsah spisu neplyne, že by právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. září 2009

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu