Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3342/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka  Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní věci žalobkyně q.-m. k.s., zastoupené Mgr. M. K., advokátem, proti  žalované  B. H., s.r.o.,  o 52 638,08 Kč s příslušenstvím,  vedené   u  Okresního  soudu   Praha - západ   pod   sp.  zn.     , o dovolání  žalobkyně   proti  rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. září 2007, č. j. -41,  a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2008, č. j. -90, takto:

III. Žádný z účastníků  nemá právo  na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Z dovolání žalobkyně se podává, že dovolatelka jím napadla v záhlaví označené rozsudky soudů obou stupňů.

Dovolání je ve smyslu ustanovení (dále též jen „ “) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem             pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti   je   neodstranitelným   nedostatkem   podmínky   řízení,    Nejvyšší  soud  řízení o „dovolání“  žalobkyně  proti  rozhodnutí  soudu  prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání  žalobkyně proti  rozsudku ze dne 15. dubna 2008, č. j. -90, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. září 2007, č. j. -41, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 52 638,08 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Procesní otázky, které dovolatelka vymezila prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle , podle něhož lze podat dovolání z důvodu postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neshledal dovolací  soud zásadně právně významnými. Otázkou aplikace ustanovení , jímž dovolatelka argumentuje, se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval  (skutečnost,  že  dokazování   nezopakoval   a nedoplnil, odůvodnil  ustanovením   ,  nikoli  ustanovením )  a  otázky projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti účastníka ( ) včetně jeho poučení  podle řešil v souladu se soudní judikaturou, na kterou v odůvodnění rozhodnutí odkazoval.

Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání ( věta  první   ),   pro  nepřípustnost  odmítl  [ věta první  a   o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. září 2009

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu