Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 75/2021-59
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 111 132,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 84 210,86 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 84 210,86 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 26 921,72 Kč s 15,49 % úrokem ročně z částky 111 132,58 Kč od datum do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 921,72 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 13 234 Kč k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 84 210,86 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 84 210,86 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 26 921,72 Kč s 15,49 % úrokem ročně z částky 111 132,58 Kč od [datum] do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 921,72 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 13 234 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 111 132,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru výši 98 572,36 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč a neuhrazené úroky z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 8 987,84 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 111 132,58 Kč, požadovala žalobkyně od datum zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o hotovostním úvěru číslo z úvěrových podmínek, z výpisu z účtu právnická osoba potvrzujícího zaslání úvěrové částky na účet žalovaného, z přehledu plateb žalovaného, ze splátkového kalendáře, z výzvy před zesplatněním vč. dodejky, ze zesplatňovacího dopisu vč. dodejky, z předžalobní výzvy k plnění vč. dokladu o odeslání, z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet, z dotazu na banku žalovaného, tj. na právnická osoba, zdali na účet žalovaného bankovní účet byla vyplacena částka 98 000,00 Kč, z dokladu totožnosti žalovaného, z výpisu z aplikace žalobkyně o údajích poskytnutých žalovaným a z předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení (žalobkyně pod původním názvem právnická osoba) byla uzavřena dne datum smlouva o hotovostním spotřebitelském úvěru pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovanému zaslána na jeho účet částka 98 000 Kč, neboť částka 2 000 Kč byla žalobkyní účtována na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 008 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 15,49 % ročně. Žalovaný uhradil celkem na 3 splátkách 13 789,14 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou čtvrté splátky, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého zůstatku neuhrazené jistiny úvěru, která činila 98 572,36 Kč. Současně žalobkyně žalovanému vyčíslila 6 smluvních pokut za neuhrazení 6 řádných splátek úvěru za období od datum do datum po 500 Kč, a to v souladu s čl. 5 smlouvy o úvěru, celkem 3 000 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum, a k tomuto datu rovněž provedla výpočet sjednaného úroku úvěru ve výši 15,49 % ročně, což představuje částku 8 987,84 Kč. Předmětný úrok i zákonný úrok z prodlení žalobkyně požadovala i od datum až do zaplacení částky 111 132,58 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla, dle tvrzení žalobkyně, prověřena na základě informací sdělených žalovaným a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Z těchto dokladů vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy vyučen, svobodný a bezdětný. Žalovaný byl zaměstnancem, avšak nebylo žalobkyní ověřeno, zda je pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, popř. se zkušební lhůtou či na dobu určitou. Z výpisu účtu vyplývalo, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil za období od května do srpna 2019 částku 18 889 Kč. Žalovaný hradil úvěry či jiné závazky ve splátkách v celkové výši 4 436 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje představují měsíčně částku 10 936 Kč, kdy výdaje celkem představovaly 6 500 Kč, z toho výdaje na bydlení částku 3 000 Kč, aniž by v tomto rozsahu byly informace sdělené žalovaný jakkoli prověřeny. Lze tedy shrnout, že jediným dokladem, kterým byly konkrétně ověřeny majetkové poměr žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru na částku 100 000 Kč, byl jeho výpis z účtu.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
13. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům, především k výdajové stránce, a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud především konstatuje, že nebyl řádně ověřen pracovní poměr žalovaného, především zda je uzavřen na dobu určitou či neurčitou, tedy do kterého data lze předpokládat trvání pracovního poměru a pravidelný příjem, pokud úvěr měl být hrazen v 84 měsíčních splátkách. Dále nebyly žádným způsobem věřitelem prověřeny výdaje žalovaného a bylo vycházeno pouze ze sdělení žalovaného, že celkové výdaje činí 6 500 Kč a z toho na bydlení částka 3 000 Kč. Pokud žalovaný uvedl, že je majitelem nemovitosti a bydlí ve vlastním bytě či domě bez hypotéky, pak tato skutečnost měla být ověřena. Rovněž částka 3 500 Kč představující náklady na stravu, ošacení a další běžné životní výdaje se soudu jeví jako zcela nepřiměřená u muže v produktivním věku 26 let. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud považuje smlouvu o úvěru dle § 87 cit. zákona za neplatnou.
15. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 84 210,86 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. Při výpočtu dlužné jistiny soud vycházel z toho, že žalovanému byla fakticky poskytnuta jen částka 98 000 Kč, žalovaný uhradil tři splátky v celkové výši 13 789,14 Kč, rozdíl tedy představuje přiznanou částku. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
16. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 26 921,72 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 8 987,84 a část zaplacené jistiny úvěru ve výši 14 361,50 Kč, to vše se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 15,49 % ročně z částky 111 132,58 Kč od datum do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 26 921,72 Kč (111 132,58 Kč - 84 210,86 Kč) od datum do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, úroku z úvěru a smluvní pokuty.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 76 % uplatněného nároku, neúspěšná do 24 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 52 % (76 % - 24%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 557 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 5 180 Kč za jeden úkon právní služby (odměna stanovena z částky 101 572,36 Kč - bez kapitalizovaného příslušenství - § 8 odst. 1 cit. vyhlášky). Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí 15 540 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 3 452,40 Kč Náklady řízení představují celkem 25 449,40 Kč, 52 % z této částky činí 13 234 Kč.
18. Za vyjádření žalobkyně ze dne datum nebyla odměna přiznána, neboť žalobkyně tímto podáním na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, které měly být uvedeny již v původní žalobě. Takto vzniklé náklady řízení soud nepovažuje za účelně vynaložené.
19. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.