Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
46 C 98/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 192,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 316 Kč od datum zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 15 876,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 965,72 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 16 188,96 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 325,63 Kč od datum od datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 876,04 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 316 Kč od [datum] zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 15 876,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 965,72 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 16 188,96 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 325,63 Kč od [datum] od [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 876,04 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 192,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 965,72 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 16 188,94 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 325,63 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 192,04 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného limitu 29 000 Kč, a to opakovaně, a zavázala se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky; splatnost pravidelných splátek byla dohodnuta na 20. den kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně prověřena schopnost žalované úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, příjmení, anonymizováno a anonymizováno, prohlášením žalované o pravidelném měsíčním příjmu a výpisem z účtu) a dále důsledným zjišťováním kreditního skóre neboli credit scoringu na základě tzv. statického modelu (posuzováním spotřebitelovi příjmové a výdajové stránky, přezkoumáváním klientských informací o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod.). Totožnost čísla účtu žalované byla ověřena doložením výpisu z účtu. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 36 330 Kč a uhradila 34 014 Kč. Jelikož však žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění v souladu s čl. 7 úvěrových podmínek a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni datum. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná pouze 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje na neuhrazené jistině 18 192,40 Kč, na nákladech na vymáhání 200 Kč (v souladu s čl. 9 úvěrových podmínek) a na smluvní pokutě 1 803,10 Kč (v souladu s čl. 9 úvěrových podmínek) a dále úrok ve výši 26,28 % ročně jak v kapitalizované výši do podání žaloby ve výši 1 965,72 Kč a následně požadovaný do budoucna od data podání žaloby. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes zaslání upomínky k úhradě dluhu a s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. o.s.ř.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum a z úvěrových podmínek platných k datum byly zjištěny podmínky pro poskytnutí bezúčelového úvěru s opakovaným čerpáním se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 29 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 % a výši RPSN 35,26 %. Výše měsíční splátky byla stanovena 4 % z dlužné částky a celková částka splatná žalovanou byla stanovena ve výši 33 836 Kč.
5. Z úvěrové karty, z úvěrové zprávy, jakož i ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z žalovanou deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 40 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, bezdětná a její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, zaměstnavatel či způsob obživy ani druh bydlení nebyli uvedeni. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně kontrolovala dostupné informace v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi MVČR.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala celkem 36 330 Kč a uhradila celkem 34 014 Kč s tím, že první splátka byla použita na nákup zboží v právnická osoba e-shop.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období od datum do datum bylo zjištěno, že jeho majitelem je žalovaná a dále počáteční konečný zůstatek na účtu za uvedené období.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána ke splacení celého dluhu.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení svého dluhu a upozornila ji na možnost jeho vymáhání před soudem.
10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu, na základě které bylo žalované umožněno prostřednictvím kreditní karty opakovaně čerpat peněžní prostředky až do sjednaného limitu 29 000 Kč a zavázala se je splácet s roční úrokovou sazbou 26,28 % pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalobkyně přistoupila k prohlášení celého dluhu žalované za splatný ke dni datum a žalovaná ani přes výzvu k úhradě dluhu peněžní prostředky po datu zesplatnění mimo částku 500 Kč nevrátila.
11. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně pak podle § 2390 o.z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne datum ve věci C číslo účastníků příjmení právnická osoba GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
14. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z žalovanou deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 40 000 Kč, který si nijak neověřovala, tedy nezískala potřebnou informaci ohledně druhu a doby trvání pracovního poměru, jeho případném časovém omezení ani o výši jeho sjednané měsíční mzdy. Na měsíční výdaje žalované se žalobkyně ani nedotazovala, ani nezjišťovala, jak žalovaná žije a s jakými měsíčními náklady. Řádné posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nelze odůvodnit tím, že žalovaná do doby zesplatnění úvěru po dobu dva a půl roku na smlouvu hradila, jelikož proces posuzování úvěruschopnosti má logicky časově předcházet uzavření smlouvy. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré příjmy a výdaje žalované, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a výdaje podstatné, k čemuž v daném případě vůbec nedošlo. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalované, aby mohla řádně vyhodnotit její majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.
15. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 2 316 Kč (bez smluvních úroků a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z., kterou soud přiznal ve výši a od dat požadovaného žalobkyní, jelikož tato je zcela v souladu s výší stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalované, která byla ve věci z převážné části úspěšná, žádné náklady nevznikly.
17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.