Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 218/2021-71
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 62 222 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 000 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou žalobkyně požaduje zaplacení částky 5 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 220 Kč od 29. 4. 2020 do 29. 6. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 220 Kč od 30. 6. 2020 do 28. 9. 2021 a z částky 5 220 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, zaplacení pohledávky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši 35% p.a. z částky 40 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 4. 2020 dosáhne částky 188 870 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 2 703,43 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 000 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou žalobkyně požaduje zaplacení částky 5 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 220 Kč od 29. 4. 2020 do 29. 6. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 220 Kč od 30. 6. 2020 do 28. 9. 2021 a z částky 5 220 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, zaplacení pohledávky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši 35% p.a. z částky 40 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 4. 2020 dosáhne částky 188 870 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 2 703,43 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 68 301 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 29. 1. 2020. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,92 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 389 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2020. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Do data zesplatnění žalovaný neuhradil žádnou částku. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k datu 27. 4. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla sjednána po zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč. Předmětem žaloby je částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 47 571,46 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 29. 4. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 49 571,46 Kč od 29. 4. 2020 do 29. 6. 2020 ve výši 3 073,34 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 47571,46 Kč od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 1 401,00 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 45 704,25 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 19 002 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 000 Kč ode dne 29. 4. 2020 do zaplacení, úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 330 Kč (3 x 110 Kč).
2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a usnesením ze dne 10. 3. 2022 č. j. 7 C 218/2021 -54, které nabylo právní moci dne 11. 5. 2022, bylo řízení co do částky 6 079 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 079 Kč ode dne 29. 4. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 60,92% ročně z částky 40 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení zastaveno. Řízení je dál vedeno pro zaplacení částky 43 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 220 Kč ve výši 10% ročně od 29. 4. 2020 do 29. 6. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 43 220 Kč ve výši 10% od 30. 6. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 19 002 Kč a úrok ve výši 35 % p. a. z částky 40 000 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč.
3. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dne 29. 1. 2020, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 3. 2. 2020, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 29. 1. 2020, přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, pojištění schopnosti splácet úvěry, dokladu o vyplacení úvěru, dokladu o platbě ze dne 29. 1. 2020, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 157 392 Kč, zápůjční úroková sazba činila 95,92 % a byla vyjádřena jako roční nominální úroková míra. Žalovaný se zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 389 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Podle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení, dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká a souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. V tomto případě se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat z nové jistiny úroky z prodlení. Jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu po zesplatnění, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, když tento přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 40 000 Kč vyplacena na účet žalovaného číslo bankovní účet dne 31. 1. 2020. Z hodnocení klienta ze dne 29 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z celkových příjmů žalovaného ve výši 21 000 Kč a výdajů celkem 4 910 Kč (životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení -nájem a inkaso 1 500 Kč). Žalovaný potvrdil, že je rozvedený, vlastní bydlení, ve společné domácnosti nežije s manželkou/partnerko a nastoupil do práce 1. 9. 2019. Z dokladu obec spořitelny o příchozí úhradě soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného uvedený v hodnocení klienta poukázal na jeho účet v lednu 2020 částku 20 061 Kč a v prosinci 2019 částku 20 114 Kč. Dle pracovní smlouvy měl žalovaný sjednán se svým zaměstnavatelem pracovní poměr na dobu určitou do 31. 3. 2020, která byla změněna dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 1. 2020 na dobu neurčitou. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný skóre 384, což dle níže uvedené legendy znamená, že je v II. kategorii (vyšší body do interní Scoore Card, menší riziko, lepší segment klientů). Dle výpisu příjmení měl žalovaný záznam u produktu Telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací. Dle karty klienta žalovanému byla vyplacena částka 40 000 Kč, celkem uhradil částku 2 000 Kč. Dopisem ze dne 24. 3. 2020, 22. 4. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 27. 4. 2020 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dopisem ze dne 22. 9. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky zástupcem žalobkyně. Dle podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 22. 9. 2021.
5. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala však faktické výdaje žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Příjem žalovaného byl doložen pouze částečným výpisem z účtu potvrzující částku, která byla žalovanému zaslaná na účet od zaměstnavatele v měsíci prosinci 2019 a lednu 2020. Jiné údaje tímto výpisem z účtu nebyly doloženy. Měsíční výdaje jsou v hodnocení klienta částkou ve výši životního minima 3 410 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč, aniž by tyto byly doloženy. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Za situace, kdy žalobkyně při ověřování schopnosti žalovaného splácet, neměla ověřeny výdaje žalovaného, nebylo možné učinit jednoznačný závěr, že žalovaný bude schopen bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z dokladů předložených žalovaným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
6. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží.
8. Žalovaný ve smlouvě uvedené finanční prostředky čerpal, byly poskytnuty na účet. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byl povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Při jednání soudu bylo poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , žalobkyně jiné důkazy k prokázání jejího tvrzení o provedení řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neoznačila. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 2 000 Kč, byla mu poskytnuta částka 40 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 38 000 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 22 9. 2021 podané k přepravě dne 22. 9. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal od 29. 9. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch částečný, byla jí přiznána náhrada nákladů v rozsahu 11,27 %. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 2 703,43 Kč z celkových nákladů řízení ve výši 23 987,81 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 416 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. tj. odměnu za tři úkony právní služby po 3 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), jeden úkon za účast u jednání soudu dne 11. 7. 2022 ve výši 3 620 Kč (počítáno z částky 62 222 Kč), čtyři režijní paušály po 100 Kč, promeškaný čas cestou k jednání z obec do obec a zpět 200 Kč, cestovné osobním automobilem k jednání soudu 401, 520Kč (obec - obec a zpět 71,4km, průměrná spotřeba – motorová nafta 4,5l/100km, cena paliva dle vyhlášky 27,20 Kč, koeficient 4,40 Kč/km a 21 % DPH ve výši 3 570,31 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
10. Lhůtu k plnění v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.