Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5056/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců A) J. K., B) M. B., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) V. V., 2) J. M., 3) M. C., 4) J. K., všem zastoupeným advokátem, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. května 2008, č.j. -115, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5.5.2008, č.j. -115, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11.12.2006, č.j. -82, ve věci samé, i když je výrok rozsudku odvolacího soudu formulován jako „měnící“. Z hlediska obsahového porovnání rozsudků soudů obou stupňů je totiž zřejmé, že (v rozsahu otevřeném odvolacímu přezkumu) soudy obou stupňů rozhodovaly o sporném dědickém právu žalobců (srov. ) po A. K., zemřelém, a shodně dospěly k závěru, že žalobci jsou dědici po uvedeném zůstaviteli; tedy v posuzovaném případě shodně vymezily práva a povinnosti účastníků (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.04.1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.07.1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 7, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.03.2007, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 112, ročník 2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.02.2007, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.01.2008, sp. zn. ).

Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť námitky uplatněné dovolatelkami v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacích důvodů podle ustanovení , případně podle ustanovení Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení

I tak je však na místě dovolatelkám připomenout ustálenou judikaturu soudů  týkající se otázek řešených v posuzovaném případě, představovanou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněným v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998, a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobcům v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 3.250,- Kč (srov. ustanovení , , , , , , ve znění , č. , č. a č. )  a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. ,  č. , č. a č. ), celkem ve výši 3.550,- Kč. Vzhledem  k tomu, že zástupkyně žalobců advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobcům za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad srov. a 3 a větu druhou ; , o dani z přidané hodnoty ve výši 675,- Kč (po zaokrouhlení). Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobcům tyto náklady nahradily. Žalované jsou povinny přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 4.225,- Kč, zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2009

JUDr. Roman  F i a l a, v. r.

předseda senátu