Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3990/2008

20 Cdo 3990/2008

U S N E S E N Í

Ing. R. H.

, proti povinnému

J. R.

, zastoupenému JUDr. Zuzanou Malaníkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 2a, pro 36 441,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, č. j. -52, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 16. 6. 2006, č. j. -37, částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 28. 7. 2004, č. j. -12, a to v rozsahu vymáhané jistiny 12 441,- Kč (výrok I.). Návrh povinného na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II.) a povinnému uložil nahradit oprávněnému náklady exekuce vzniklé oprávněnému při projednávání návrhu povinného na zastavení exekuce ve výši 3 592,- Kč (výrok III.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku II. o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce potvrdil (výrok I.) a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil (výrok II.). Dospěl k závěru, že povinný neprokázal, že má vůči oprávněnému započítatelnou pohledávku ve výši 24 000,- Kč představující odměnu (cenu) za stavební práce, které měl povinný provést na stavbě rodinného domku v Olomouci za období od 17. 11. do 2. 12. 1998. Odvolací soud uzavřel, že povinný nedokázal vysvětlit, proč uvedenou částku fakturoval několikrát a jakých konkrétních prací se měla uvedená částka týkat.

Povinný v dovolání, jež směřuje proti výroku I. napadeného rozhodnutí, namítá nesprávné právní posouzení věci. Tvrdí, že soudům obou stupňů předložil dostatečné důkazy o tom, že má vůči oprávněnému pohledávku ve výši 24 000,- Kč a že učinil vůči němu projev směřující k započtení této pohledávky. Soudům předložil dvě faktury ze dne 12. 6. 2000 a 25. 10. 2000, z nichž se každá týká 12 000,- Kč. Povinný se cítí poškozen i trestním řízením, v rámci něhož byl zavázán k úhradě vymáhané částky 36 441,- Kč představující náhradu škody, kterou měl způsobit oprávněnému. Vinu v tomto řízení totiž přiznal pod nátlakem. Povinný je poškozen i tím, že ustanovený exekutor soudu zapřel, že povinný již dne 26. 1. 2005 oprávněnému zaslal 12 441,- Kč. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II. Přechodných ustanovení bod 12 ; dále též jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Zpochybňuje-li totiž dovolatel závěr odvolacího soudu o neexistenci započitatelných pohledávek, zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem. To však v dovolání nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle a (které jsou však navíc v souzené věci nezpůsobilými dovolacími důvody). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. ).

Stejně tak výhrady povinného, jimiž zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí – rozsudku vydaného v trestním řízení, nemohou obstát. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová

předsedkyně senátu