Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3579/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným  společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. října 2006, č. j. -76, ve spojení s usnesením ze dne 17. května 2007, č. j. -88, zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit a předat žalobcům „byt č. 12, I. kategorie o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím, umístěný v 6. nadzemním podlaží domu č. p. 418, V. 4 v P. 7, H.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. září 2007, č. j. -92, ve spojení s usnesením ze dne 12. září 2007, č. j. -94, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že v důsledku trvalého opuštění společné domácnosti otcem žalované V. B. (nájemcem bytu) v září 2003 přešel na žalované, kteří s ním vedli společnou domácnost od roku 1997 (žalovaná) a od roku 2000 (žalovaný), nájem předmětného bytu podle § 706 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 708 zákona

č. , , ve znění účinném do 30. března 2006 (dále jen

„obč. zák“.). V této souvislosti odvolací soud dodal, že V. B. projevil vůli opustit společnou domácnost vedenou s žalovanými. Nad to rovněž dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo a V. B. žil v domácnosti své druhé dcery pouze přechodně, přešel by nájem bytu na žalované jeho smrtí podle § 706 odst. 1 obč. zák. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaní prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění zákon

č. , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 3. září 2007, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona

č. , , ve znění před novelou provedenou zákonem

č. (dále jen „ ”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

V projednávané věci dovolatelé sice formálně odkázali na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , avšak ve skutečnosti – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle , jímž brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení věci podle ve spojení

s § 708 obč. zák.

Navíc nelze přehlédnout, že ustálená soudní praxe dovodila, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. prosince 1997, sp. zn.

, uveřejněný pod č. 17 v sešitě č. 2 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura). K obsahově shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 188 v sešitě č. 12 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu

přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

V posuzovaném případě odvolací soud ve svém potvrzujícím rozsudku shodně se soudem prvního stupně předně dovodil, že na žalované přešel nájem předmětného bytu v důsledku opuštění společné domácnosti nájemcem podle § 706 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 708 obč. zák. Následně rovněž dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo, nájem bytu by na ně přešel úmrtím nájemce V. B. podle § 706 odst. 1 obč. zák. Z pohledu druhého právního závěru (dovoláním nenapadeného) rozhodnutí odvolacího soudu obstojí a nemůže tudíž jít o rozhodnutí zásadně právně významné.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první

a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , a a zavázal žalobce, kteří z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření

k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.950,- Kč ( , 7 písm. d/ ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 krát 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. září 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu