Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7D2E7AF41FF025F3C1257A4E00687A85.html
HTML · 11 KB
No categories available
33 Cdo 1172/2008
U S N E S E N Í
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, č.j.
69 Co 256/2007 -152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek
ze dne 12. 9. 2006, č.j. 23 C 253/98 -134, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 776.162,- Kč se 17% úroky
z prodlení od 8. 7. 1995 do zaplacení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o dílo (§ 631 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem byla dodávka plastových komponentů do rodinného domku žalovaných. Rozsah předmětného díla byl průběžně měněn a dílo bylo žalobcem předáno a žalovanými převzato 24. 5. 1995. Vzhledem ke skutečnosti, že obsahem smlouvy o dílo nebylo ujednání o splatnosti ceny za dílo, vzniklo žalobci právo
na zaplacení ceny díla jeho předáním (§ 634 odst. 2 obč. zák.). Obecná tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku žalobce na zaplacení ceny díla začala běžet dnem 25. 5. 1995 a skončila dnem 25. 5. 1998 (§ 101 a § 122 obč. zák.). Podal-li žalobce žalobu o zaplacení ceny díla dne 11. 6. 1998, učinil tak po uplynutí promlčecí doby (§ 100 odst. 1 obč. zák.). Odvolací soud rozhodl souběžně i náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž soudům obou stupňů vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav ohledně předání (převzetí) díla a ujednání o splatnosti „kupní ceny“ a z něho vyvozený právní závěr o promlčení nároku na zaplacení ceny díla.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. , dále jen „o.s.ř. “).
Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nemohlo být shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , neboť správnost napadeného rozhodnutí dovolatel poměřuje nezpůsobilým dovolacím důvodem.
Přestože žalovaný v dovolání ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu podle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci,
ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. ; podstatu jeho dovolacích námitek tvoří pouze výtky týkající se skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř. nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalovaným, kteří by jinak měli právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu