Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1109/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

-249, takto :

Dovolání proti výroku rozsudku ze dne 8. 11. 2007, č.j. -249, jímž Krajský soud v Praze změnil výrok rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 1. 2007, č.j. -188, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.930.000,- Kč s 8 % úroky z prodlení ročně od 16. 5. 2001 do zaplacení, se zamítá.

Dovolání proti výroku rozsudku ze dne 8. 11. 2007, č.j. -249, jímž Krajský soud v Praze uložil žalované povinnost zaplatit na nákladech řízení před soudy obou stupňů 283.226,- Kč, se odmítá.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech dovolacího řízení částku 45.517,50 Kč k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 4. 1. 2007, č.j. -188, (mimo jiné) zamítl žalobu co do 1 967.581,- Kč s 8 % úroky z prodlení od 16. 5. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti k zaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o „půjčce“ ve výši 1.930.000,- Kč ( , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“), která byla zajištěna blanco směnkou vlastní bez protestu. Za důvod pro zamítnutí žaloby v této výši vzal fakt, že předmětná zajišťovací směnka nebyla soudu předložena a neprokázala se tak ani její existence, ani kdo je jejím držitelem, což činí postavení žalované nejistým, neboť směnka mohla být věřitelem prodána. Pokud jde o 37.581,- Kč, opřel své rozhodnutí

o skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně sice převedl na žalovanou tuto částku,

ale z ničeho nelze dovodit, že by se tak stalo bez právního důvodu (§ 454 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).

Rozsudkem ze dne ze dne 8. 11. 2007, č.j. -249, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobě v částce 1.930.000,- Kč s 8% úroky z prodlení ročně od 16. 5. 2001 do zaplacení vyhověl, jinak (co do 37.581,- Kč s příslušenstvím) je potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Ve vztahu k měnící části svého rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že částka 1.930.000,- Kč představuje dluh žalované

ze smlouvy o úvěru. Za nesprávný však označil názor, že na povinnost žalované zaplatit žalobkyni předmětnou částku má vliv případný průkaz existence směnky tuto pohledávku zajišťující. S poukazem na dřívější judikaturu uzavřel, že „existence titulu na zaplacení ze směnky nijak nebrání, aby se věřitel domáhal zaplacení ze závazkového vztahu.“

Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku věci samé a (výslovně) i v nákladovém výroku. Prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2

písm. b/ , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), zpochybnila závěr, že prokázání „existence blanco směnky zajišťující pohledávku žalobce, nemá žádný vliv na povinnost žalované pohledávku hradit.“ Tento názor by podle dovolatelky uspěl jedině tehdy, pokud

by žalobkyně blanko směnku vlastnila, a přesto se rozhodla domáhat zaplacení pohledávky ze závazkového právního vztahu; v takovém případě by žalované zároveň vzniklo právo, aby jí byla předmětná blanco směnka vydána nebo aby byla před ní zničena. Za situace, kdy není držitel předmětné blanco směnky znám, je však postavení žalované „vysoce nejisté.“

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry učiněnými v předmětné věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. ).

Dovolání – přípustné podle ustanovení – není důvodné.

Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/

a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž

je dovolací soud podle ustanovení , věty druhé, povinen přihlédnout

z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu,

a protože je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení vázán (, věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu otázka významu (případné) existence blanco směnky zajišťující pohledávku ze smlouvy o úvěru.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustálené judikatury je plnění z tzv. zajišťovací směnky zcela samostatným nárokem nezávislým na existenci zajištěné pohledávky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. , publikované v časopise Soudní

rozhledy 2/1999, str. 54 a násl., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp.zn.

).

Směnka vzniká již tím, kdy je řádně vybavená (čl. I , 2, 75 a 76 zákona

č. , směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon směnečný a šekový“) uvedena řádně do oběhu ( , o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů). Přitom směnka, která bude později plnit zajišťovací funkci, může platně a bez dalšího existovat již dávno před tím, než účastníci později zajištěného závazku na tento vůbec pomysleli. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví až v okruhu kauzálních námitek (čl. I zákona směnečného a šekového), jimiž se dlužník

ze zajišťovací směnky může úspěšně bránit povinnosti zaplatit ze směnky jinak platné

a pravé (stejný názor je zastáván též v právnické literatuře, srov. Kovařík, Z., Směnka jako zajištění, 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2002, str. 6).

Ze samostatnosti plnění ze směnky a plnění ze smlouvy vyplývá i způsob vymáhání plnění věřitelem; je plně na jeho úvaze, zda zvolí uplatnění pohledávky zajištěné nebo nároku ze zajišťovací směnky, anebo zda uplatní souběžně oba nároky. V obou řízeních je pak na dlužníkovi, aby prokázal, že splnil svůj závazek vůči věřiteli, a to buď uspokojením zajištěné pohledávky nebo platbou směnky (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Obchodní právo 5/2000, str. 19, Kovařík, Z., Směnka jako zajištění, Praha, C. H. Beck, 2002, str. 40 a násl.).

Z výše uvedeného vyplývá, že na povinnost žalované zaplatit žalobkyni předmětnou částku nemá žádný vliv eventuální prokázání existence směnky tuto pohledávku zajišťující.

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, a proto Nejvyšší soud dovolání v této části zamítl (, část věty před středníkem, ).

Proti usnesení o nákladech řízení není dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4); Nejvyšší soud je proto odmítl (, ).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, a Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí v dovolacím řízení vznikly; tyto náklady sestávají z odměny advokáta

v částce 37.950,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 3 odst. 3, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2

a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů 300,- Kč ( a 3 , v platném znění)

s připočtením částky 7.267,50 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z těchto částek odvést podle (,

).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2009

JUDr. Pavel   K r b e k , v. r.

předseda senátu