Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2406/2009

ROZSUDEK

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15.1.2009, č.j. -171, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4.7.2005, č.j. -108 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 17.5.2007, č.j. -138, a opravného usnesení téhož soudu ze dne 8.2.2008, č.j. -147, a to tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit každé z žalobkyň částku 186.204,- Kč.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně,  podle nichž na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Tachově, okresního pozemkového úřadu ze dne 12.11.2001, č.j. 2964/01-RPÚ/Rn/8011, jež nabylo právní moci dne 20.12.2001, žalobkyně nejsou vlastnicemi ideální poloviny nemovitostí v k.ú. B., kromě jiného parcely č. st. ½ zastavěná plocha včetně č.e. 22 o výměře 638 m2. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že na základě výše citovaného rozhodnutí okresního úřadu se žalobkyním nevydávají podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“) shora uvedené nemovitosti, ale je možné za ně poskytnout náhradu. Dále zjistil, že žalobkyně učinily řádně a včas výzvu k vyplacení náhrady ve lhůtách stanovených v až 16 zákona o půdě, přičemž cena nemovitosti vyplývá ze znaleckého posudku č. 2142/02 a činí celkem 744.819,- Kč. Dále vycházel ze skutkového závěru soudu prvního stupně, že předmětné nemovitosti matka žalobkyň pozbyla na základě konfiskace, a to podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, současně se svým manželem, přičemž žalobkyně jsou právními nástupkyněmi po své matce. Odvolací soud vyslovil, že v průběhu řízení došlo v důsledku změny právního předpisu, a to novely č. , k novému znění a), podle něhož Pozemkový fond ČR poskytuje  náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec, kraj nebo stát. Podle odvolacího soudu vstup Pozemkového fondu ČR do řízení je důsledkem procesního postupu podle ) odst. 2 Dovodil, že žalobkyně  požádaly o plnění náhrad v šestiměsíční lhůtě, která jim začala plynout dne 20.12.2001.  Věc posoudil ve smyslu a 16 zákona o půdě s tím, že závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle

Namítal, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustanovením zákona o půdě. Podle dovolatele odvolací soud svým rozhodnutím překročil rámec zákona tím, že zavázal P. f. Č.R. k peněžitému plnění. Tvrdil, že finanční hotovost lze vyplatit oprávněným osobám jen ve výši, která je stanovena s tím, že pokud se náhrada neposkytne v nemovitostech ve správě P. f. Č.R., lze náhradu původním vlastníkům poskytnout v té části, která přesahuje 10.000,- Kč jen v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu. Též namítal, že odvolací soud eliminoval možnost žalobkyň získat jako náhradu nemovitosti ve správě P. f. Č.R., jakož i právo dané dlužníku v o.z. splnit závazek způsobem, který připouští zákona o půdě. Navrhoval proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a současně odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Žalobkyně navrhly zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem, a že přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , když směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží

(viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek, text na str. 13/45).

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení správnosti závěrů odvolacího soudu nesoucích se k výkladu ustanovení , o půdě, v platném znění. Odvolací soud použil správného zákonného ustanovení,  avšak jeho obsah si ne zcela přiléhavě vyložil.

Podle první věty ustanovení § 18a odst. 1 zákona o půdě (v platném znění) Pozemkový fond poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Právní norma obsažená v § 18a odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě Pozemkového fondu nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem, popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů. Zvláštním předpisem, uvedeným v tomto zákonném ustanovení, je podle poznámky 13c/ k Ustanovení bylo do zařazeno novelou, provedenou , který nabyl účinnosti dne 1.7.1993.

Dovolateli nelze upřít správnost jeho tvrzení, podle nichž v případě poskytování náhrad Pozemkovým fondem podle zákona o půdě není možné požadovat poskytnutí náhrady formou peněžitého plnění, nýbrž je třeba při poskytování náhrady Pozemkovým fondem vycházet z zákona o půdě, přičemž při stanovení výše hotovosti, kterou lze na náhradu poskytnout, je nutno odkázat na

S přihlédnutím k výše uvedenému tak lze přisvědčit argumentaci dovolatele, že P. f. Č.R. proto nelze uložit povinnost zaplacení částky 186.204,- Kč každé z žalobkyň.

Dovolací soud nemohl tedy dospět jednoznačně k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, jak to má na zřeteli ustanovení Přikročil proto ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu podle ustanovení a 6 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2009

JUDr. Josef Rakovský,v. r.

předseda senátu