Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 168/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 91 279,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 262,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 91 017,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 262,04 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 86 356,10 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 262,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 91 017,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 262,04 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 86 356,10 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 91 279,58 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru Konsolidace Plus číslo na základě které poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 128 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet žalobkyni v pevně stanovených měsíčních anuitních splátkách po 2 304 Kč, splatných vždy k příslušnému dni v měsíci, a to spolu se sjednaným ročním úrokem. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy vycházela z informací poskytnutých žalovanou a dále čerpala z jednotlivých databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně rovněž zohlednila, že žalovaná neměla žádné závazky u ní, ani u třetích osob. Žalovaná načerpala celkem 128 000 Kč. Protože se dostala do prodlení s jeho splácením, žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 31. 8. 2021. K tomuto dni dluh žalované na jistině podle žalobkyně činil 82 493,41 Kč. Dále je žalovaná částka představována kapitalizovaným obchodním úrokem k 31. 8. 2021 ve výši 4 124,72 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z jistiny za dobu do 27. 1. 2022 ve výši 2 276,27 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z dlužného obchodního úroku k 27. 1. 2021 ve výši 157,18 Kč, poplatky dle sazebníku ve výši 728 Kč a 1 500 Kč za prohlášení úvěru za splatný a za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 27. 6. 2022. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace Plus, ze dne 2. 12. 2016, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr – Konsolidace Plus ze dne 2. 12. 2016 a Všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou tuto smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 128 000 Kč s tím, že žalovaná mohla opakovaně čerpat u žalobkyně úvěr v případě, že by jej před tím splatila. Smlouva byla sjednána na dobu do 2. 12. 2019 s možností jejího prodloužení o maximálně 3 roky, a to opakovaně. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách s měsíčním úrokem z úvěrového rámce, tedy po 2 304 Kč, když úrok činil 14,4 % ročně a spolu s pojištěním schopnosti splácet ve výši 206 Kč měsíčně. Měsíční splátka činila vždy celkem 2 510 Kč, a od první splátky splatné 26. 1. 2017 byla splatná vždy k 26. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná uhradit 217 766,62 Kč. Poskytnutým úvěrem měl uhrazen dluh žalované u žalobkyně ve výši 28 437,63 Kč na účtu č. bankovní účet a zbytek měl být žalované vyplacen na její běžný účet bankovní účet. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný. Z článku VI. Smlouvy vyplývá, že žalovaná prohlásila, že jí byla před uzavřením smlouvy poskytnuta náležitá vysvětlení, tak aby byla schopna posoudit, zda úvěr odpovídá jejím potřebám a finanční situaci.
5. V Žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání, bydlí v pronajatém domě či bytě a je svobodná. Pracovní poměr měla sjednaný na dobu neurčitou, a její průměrný čistý měsíční příjem měl činit 20 000 Kč. Její nezbytné měsíční náklady měly činit 350 Kč a neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná měla do doby uzavření předmětné smlouvy závazek u žalobkyně s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč. Žalovaná dále prohlásila, že ohledně její osoby nebyl prohlášen konkurz a že není v úpadku či v hrozícím úpadku, neprobíhá ohledně jejího majetku likvidace, nemá daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na pojistném a penále na veřejném zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalovaná současně zmocnila žalobkyni k ověření uvedených údajů a provedení dalších zjištění, které by žalobkyně v souvislosti se schválením žádosti považovala za nezbytná.
6. Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 20. 8. 2012 byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou od 1. 3. 2012 a její průměrný čistý měsíční příjem za odpracovaných 5 měsíců roku 2012 činil 22 016 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalované byly odečteny její výdaje s tím, že bylo počítáno s částkou životního minima žalované, normativních náklad na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Úvěrem měly být konsolidovány dosavadní závazky žalované s měsíční splátkou 2 138,82 Kč. Z vyjádření dále vyplývá, že příjem byl ověřován z dokladu doloženého žalovanou k jiné žádosti o úvěr s tím, že žalovaná hradila veškeré své náklady na bydlení. Jako výdaje měla uvedeno jen částku 350 Kč jako ostatní výdaje.
7. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu, jakož i z amortizace spolu s umořovací tabulkou soud zjistil, že žalovaná načerpala od žalobkyně 128 000 Kč (viz rovněž výpis z běžného účtu) a za období od 2. 12. 2016 do 28. 4. 2021 zaplatila žalobkyni celkem 127 737,96 Kč. Podle výpisu z běžného účtu č. bankovní účet z 31. 12. 216 vyplývá, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 10 144,75 Kč s tím, že jako první platba byla na účet připsána dne 2. 12. 2016 částka ve výši 99 562,37 Kč.
8. Z oznámení ze dne 2. 9. 2021, ve spojení s poštovním podacím archem dokládajícím odeslání upomínky dne 3. 9. 2021, soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně porušovala smluvní podmínky, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k zaplacení celkového dluhu ve výši 88 949,56 Kč do 16. 9. 2021.
9. Z výzvy ze dne 31. 1. 2022, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 7 dnů od odeslání dopisu.
1. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, a na níže uvedené právní hodnocení, považoval za nadbytečné.
2. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 128 000 Kč, a to z části jako konsolidaci závazků žalované ve výši celkem 28 437,63 Kč a zbývající částka ve výši 99 562,37 Kč jí byla vyplacena na její běžný účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr postupně splácet a za dobu od 2. 12. 2016 do 28. 4. 2021 uhradila žalobkyni celkem 127 737,96 Kč. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila, přestože byla vyzvána výzvou ze dne 2. 9. 2021 k zaplacení.
3. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
4. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
9. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 262,04 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 2. 12. 2016. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Příjmy žalované byly před uzavřením smlouvy dne 2. 12. 2016 ověřovány žalobkyní z dokladu o potvrzení příjmu ze srpna 2012. Soud má proto za to, že ze čtyři roky starého dokladu nebylo možné ověřit, zda je žalovaná i v době uzavření smlouvy skutečně zaměstnána a zda její čistý měsíční příjem činil 20 000 Kč. Sama úvěrová smlouva neobsahuje žádný údaj o bližších výdajích žalované, kromě částky 350 Kč představujících„ ostatní výdaje“ žalované. Ze smlouvy sice vyplývá, že žalovaná zmocnila žalobkyni k tomu, aby blíže zkoumala její schopnost úvěr splácet, nicméně z předložených důkazů není zřejmé, že by žalobkyně žalovanou o poskytnutí dalších údajů a dokladů žádala. Soud tak má za to, že se žalobkyně vůbec nezabývala výdaji žalované, a to kromě případných závazků nezkoumala její náklady na bydlení, které žalovaná hradila v plné výši, náklady na stravu, ani to, zda žalovaná nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně tak zcela zřejmě řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z ústního jednání omluvila, nemohla být poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. , že neunáší důkazní břemeno, ohledně svých skutkových tvrzení o dostatečné úvěruschopnosti žalované. Tohoto poučení se může účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s ustanovením § 118b o.s.ř. ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byla žalobkyně v předvolání k jednání řádně poučena. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.
10. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z. , neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“
11. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 128 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat ve smyslu § 2991 o.z. Žalovaná na dluh uhradila celkem 127 737,96 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 128 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 262,04 Kč. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná do této částky (výrok I. rozsudku).
12. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 1. 2022, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 2. 9. 2021, podle níž měla dluh uhradit nejpozději do 16. 9. 2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula tímto dnem a ode dne následujícího, tj. od 17. 9. 2021, je proto žalovaná v prodlení. K tomuto dni činila sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně. Pokud žalobkyně požadovala tento úrok z prodlení až od 28. 1. 2022, soud v tomto směru žalobě z dlužné částky vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu tento nárok žalobkyně zamítl.
13. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze se sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně se sídlem adresa.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.