Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 168/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 91 279,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 262,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 91 017,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 262,04 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 86 356,10 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 262,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 91 017,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 262,04 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 86 356,10 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 91 279,58 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru Konsolidace Plus číslo na základě které poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 128 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet žalobkyni v pevně stanovených měsíčních anuitních splátkách po 2 304 Kč, splatných vždy k příslušnému dni v měsíci, a to spolu se sjednaným ročním úrokem. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy vycházela z informací poskytnutých žalovanou a dále čerpala z jednotlivých databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně rovněž zohlednila, že žalovaná neměla žádné závazky u ní, ani u třetích osob. Žalovaná načerpala celkem 128 000 Kč. Protože se dostala do prodlení s jeho splácením, žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 31. 8. 2021. K tomuto dni dluh žalované na jistině podle žalobkyně činil 82 493,41 Kč. Dále je žalovaná částka představována kapitalizovaným obchodním úrokem k 31. 8. 2021 ve výši 4 124,72 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z jistiny za dobu do 27. 1. 2022 ve výši 2 276,27 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z dlužného obchodního úroku k 27. 1. 2021 ve výši 157,18 Kč, poplatky dle sazebníku ve výši 728 Kč a 1 500 Kč za prohlášení úvěru za splatný a za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 27. 6. 2022. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ust. a řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ust. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace Plus, ze dne 2. 12. 2016, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr – Konsolidace Plus ze dne 2. 12. 2016 a Všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou tuto smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 128 000 Kč s tím, že žalovaná mohla opakovaně čerpat u žalobkyně úvěr v případě, že by jej před tím splatila. Smlouva byla sjednána na dobu do 2. 12. 2019 s možností jejího prodloužení o maximálně 3 roky, a to opakovaně. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách s měsíčním úrokem z úvěrového rámce, tedy po 2 304 Kč, když úrok činil 14,4 % ročně a spolu s pojištěním schopnosti splácet ve výši 206 Kč měsíčně. Měsíční splátka činila vždy celkem 2 510 Kč, a od první splátky splatné 26. 1. 2017 byla splatná vždy k 26. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná uhradit 217 766,62 Kč. Poskytnutým úvěrem měl uhrazen dluh žalované u žalobkyně ve výši 28 437,63 Kč na účtu č. bankovní účet a zbytek měl být žalované vyplacen na její běžný účet bankovní účet. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný. Z článku VI. Smlouvy vyplývá, že žalovaná prohlásila, že jí byla před uzavřením smlouvy poskytnuta náležitá vysvětlení, tak aby byla schopna posoudit, zda úvěr odpovídá jejím potřebám a finanční situaci.

5. V Žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání, bydlí v pronajatém domě či bytě a je svobodná. Pracovní poměr měla sjednaný na dobu neurčitou, a její průměrný čistý měsíční příjem měl činit 20 000 Kč. Její nezbytné měsíční náklady měly činit 350 Kč a neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná měla do doby uzavření předmětné smlouvy závazek u žalobkyně s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč. Žalovaná dále prohlásila, že ohledně její osoby nebyl prohlášen konkurz a že není v úpadku či v hrozícím úpadku, neprobíhá ohledně jejího majetku likvidace, nemá daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na pojistném a penále na veřejném zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalovaná současně zmocnila žalobkyni k ověření uvedených údajů a provedení dalších zjištění, které by žalobkyně v souvislosti se schválením žádosti považovala za nezbytná.

6. Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 20. 8. 2012 byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou od 1. 3. 2012 a její průměrný čistý měsíční příjem za odpracovaných 5 měsíců roku 2012 činil 22 016 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalované byly odečteny její výdaje s tím, že bylo počítáno s částkou životního minima žalované, normativních náklad na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Úvěrem měly být konsolidovány dosavadní závazky žalované s měsíční splátkou 2 138,82 Kč. Z vyjádření dále vyplývá, že příjem byl ověřován z dokladu doloženého žalovanou k jiné žádosti o úvěr s tím, že žalovaná hradila veškeré své náklady na bydlení. Jako výdaje měla uvedeno jen částku 350 Kč jako ostatní výdaje.

7. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu, jakož i z amortizace spolu s umořovací tabulkou soud zjistil, že žalovaná načerpala od žalobkyně 128 000 Kč (viz rovněž výpis z běžného účtu) a za období od 2. 12. 2016 do 28. 4. 2021 zaplatila žalobkyni celkem 127 737,96 Kč. Podle výpisu z běžného účtu č. bankovní účet z 31. 12. 216 vyplývá, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 10 144,75 Kč s tím, že jako první platba byla na účet připsána dne 2. 12. 2016 částka ve výši 99 562,37 Kč.

8. Z oznámení ze dne 2. 9. 2021, ve spojení s poštovním podacím archem dokládajícím odeslání upomínky dne 3. 9. 2021, soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně porušovala smluvní podmínky, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k zaplacení celkového dluhu ve výši 88 949,56 Kč do 16. 9. 2021.

9. Z výzvy ze dne 31. 1. 2022, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 7 dnů od odeslání dopisu.

1. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, a na níže uvedené právní hodnocení, považoval za nadbytečné.

2. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 128 000 Kč, a to z části jako konsolidaci závazků žalované ve výši celkem 28 437,63 Kč a zbývající částka ve výši 99 562,37 Kč jí byla vyplacena na její běžný účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr postupně splácet a za dobu od 2. 12. 2016 do 28. 4. 2021 uhradila žalobkyni celkem 127 737,96 Kč. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila, přestože byla vyzvána výzvou ze dne 2. 9. 2021 k zaplacení.

3. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

4. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

9. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 262,04 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 2. 12. 2016. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Příjmy žalované byly před uzavřením smlouvy dne 2. 12. 2016 ověřovány žalobkyní z dokladu o potvrzení příjmu ze srpna 2012. Soud má proto za to, že ze čtyři roky starého dokladu nebylo možné ověřit, zda je žalovaná i v době uzavření smlouvy skutečně zaměstnána a zda její čistý měsíční příjem činil 20 000 Kč. Sama úvěrová smlouva neobsahuje žádný údaj o bližších výdajích žalované, kromě částky 350 Kč představujících„ ostatní výdaje“ žalované. Ze smlouvy sice vyplývá, že žalovaná zmocnila žalobkyni k tomu, aby blíže zkoumala její schopnost úvěr splácet, nicméně z předložených důkazů není zřejmé, že by žalobkyně žalovanou o poskytnutí dalších údajů a dokladů žádala. Soud tak má za to, že se žalobkyně vůbec nezabývala výdaji žalované, a to kromě případných závazků nezkoumala její náklady na bydlení, které žalovaná hradila v plné výši, náklady na stravu, ani to, zda žalovaná nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně tak zcela zřejmě řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z ústního jednání omluvila, nemohla být poučena dle ustanovení , že neunáší důkazní břemeno, ohledně svých skutkových tvrzení o dostatečné úvěruschopnosti žalované. Tohoto poučení se může účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s ustanovením ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byla žalobkyně v předvolání k jednání řádně poučena. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením

10. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“

11. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 128 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat ve smyslu Žalovaná na dluh uhradila celkem 127 737,96 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 128 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 262,04 Kč. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná do této částky (výrok I. rozsudku).

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni ve výši dle od 28. 1. 2022, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 2. 9. 2021, podle níž měla dluh uhradit nejpozději do 16. 9. 2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula tímto dnem a ode dne následujícího, tj. od 17. 9. 2021, je proto žalovaná v prodlení. K tomuto dni činila sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně. Pokud žalobkyně požadovala tento úrok z prodlení až od 28. 1. 2022, soud v tomto směru žalobě z dlužné částky vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu tento nárok žalobkyně zamítl.

13. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze se sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně se sídlem adresa.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.