Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 165/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 45 303,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 19 178,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23.9.2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 26 124,83 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 657,55 Kč za dobu od 14. 8. 2021 do 12. 9. 2021,
s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 54 351,55 Kč od 13. 9. 2021 do 10. 10. 2021,
s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 52 783,62 Kč od 11. 10. 2021 do 8. 11. 2021,
s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 49 043,62 Kč od 9. 11. 2021 do 8. 12. 2021,
s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 45 303,62 Kč od 9. 12. 2021 do 12. 12. 2021 a
s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 45 303,62 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení, a dále
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně
z částky 35 172,75 Kč od 23. 9. 2021 do 10. 10. 2021,
z částky 33 604,82 Kč od 11. 10. 2021 do 8. 11. 2021,
z částky 29 864,82 Kč od 9. 11. 2021 do 8. 12. 2021 a
z částky 26 124,82 Kč od 9. 12. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 19 178,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23.9.2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 26 124,83 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 657,55 Kč za dobu od 14. 8. 2021 do 12. 9. 2021, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 54 351,55 Kč od 13. 9. 2021 do 10. 10. 2021, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 52 783,62 Kč od 11. 10. 2021 do 8. 11. 2021, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 49 043,62 Kč od 9. 11. 2021 do 8. 12. 2021, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 45 303,62 Kč od 9. 12. 2021 do 12. 12. 2021 a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 45 303,62 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 172,75 Kč od 23. 9. 2021 do 10. 10. 2021, z částky 33 604,82 Kč od 11. 10. 2021 do 8. 11. 2021, z částky 29 864,82 Kč od 9. 11. 2021 do 8. 12. 2021 a z částky 26 124,82 Kč od 9. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 16. 1. 2022 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 45 303,62 Kč s příslušenstvím, která představovala dlužnou jistinu. Žalobkyně uvedla, že dne 24. 10. 2018 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Téhož dne byl mezi účastnicemi uzavřen Dodatek č. 2 k Rámcové smlouvě – Smlouva o úvěru č. číslo, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 70 000 Kč. Po posouzení úvěruschopnosti žalované z jí poskytnutých informací a interních a externích databází jí byl úvěr téhož dne schválen a vyplacen na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách 1 248 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 14,9 % ročně vždy e 14. dni v měsíci, počínaje dnem 14. 11. 2018. Žalovaná hradila sjednané splátky až do 14. 6. 2012, avšak na splátku splatnou 14. 7. 2021 žalovaná uhradila pouze 479,21 Kč. Protož tím žalovaná závažným způsobem porušila své smluvní povinnosti, zesplatnila žalobkyně sjednaný úvěr k 13. 9. 2021, o čemž žalovanou informovala. Po zesplatnění žalovaná zaplatila dne 11. 10. 2021 částku 768,79 Kč, částku 1 248 Kč, a rovněž částku 909,21 Kč, dále zaplatila dne 9. 11. 2021 a dne 9. 12. 2021 vždy částku 3 740 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně požadovala kromě zákonného úroku z prodlení o smluvní úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 20. 6. 2022. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z rámcové smlouvy číslo ze dne 24. 10. 2018, dodatku č. 2 k Rámcové smlouvě, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, podmínek pro používání úvěru účinných od 16. 3. 2017 a od 31. 10. 2018 a splátkového kalendáře zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou rámcovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby, včetně platebních, a to zřídit jí běžný účet číslo dále jí poskytla neúčelový a nezajištěný úvěr číslo číslo na dobu určitou 97 měsíců ve výši 70 000 Kč. Tento úvěr měl být čerpán převodem na výše uvedený běžný účet. Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr v 96 měsíčních splátkách po 1 248 Kč, vždy ke každému 14. dni v měsíci. První splátka byla splatná 14. den v měsíci následující po měsících, kdy došlo k čerpání úvěru. Mezi účastnicemi byla sjednána úroková sazba ve výši 14,9 % ročně s tím, že v případě prodlení se splácením měla být úroková sazba zvýšena o 0,2 % vždy jedenkrát za kalendářní měsíc. Žalovaná měla celkem uhradit 119 724, 88 Kč, resp. 112 987,45 Kč s bonusovou úrokovou sazbu 13,9 % ročně u 91 splátek. V případě prodlení se splácením úvěru byla žalovaná povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že si vědoma své finanční situace a že ví, že bude schopna úvěr splácet. Dodatek č. 2 dále obsahuje identifikační údaje žalované včetně jejího rodného čísla, absentují v něm (stejně jako ve smlouvě) však informace o majetkových poměrech žalované k prokázání schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podmínek pro používání úvěru a splátkový kalendář.
5. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 16. 5. 2017 je zřejmé, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek od 8. 3. 2017 ve výši 7 600 Kč měsíčně, neboť se tohoto dne žalované narodilo dítě.
6. Podle přehled úvěrů žalované a informací o žalované žalovaná před uzavřením smlouvy se žalobkyní požádala dne 16. 10. 2018 poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, ale tato žádost byla stornována. Žalovaná měla mít středoškolské vzdělání a měla bydlet u rodičů, měla být svobodná a neměla mít vyživovací povinnost k žádné osobě. Výdaje žalované měly představovat náklady na bydlení 1 000 Kč, náklady na léky, jídlo a dopravu ve výši 5 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti měly činit 6 000 Kč. Výdaje tak měly činit celkem 12 000 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti měly představovat 24 000 Kč. Žalovaná měla být zaměstnána od 1. 3. 2017.
7. Podle úvěrové zprávy žalovaná v době před uzavřením předmětné smlouvy se žalobkyní nečerpala žádný úvěr ani půjčku.
8. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne 19. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované dne 24. 10. 2018 částku 70 000 Kč na její běžný účet č. bankovní účet.
9. Z přehledu plateb úvěru soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh do 23. 9. 2021 celkem 40 415,21 Kč, a dále uhradila dne 11. 10. 2021 celkem 2 926 Kč, dne 9. 11. 2021 částku 3 740 Kč a 9. 12. 2021 částku 3 740 Kč Celkem žalovaná uhradila 50 821,21 Kč.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 3.5.2021, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne 5.5.2021, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzvána.
11. Z výzvy ze dne 13. 9. 2021, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne 14. 9. 2021, soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, a to„ co nejdříve“.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 70 000 Kč na její běžný účet č. bankovní účet ve formě úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 96 splátkách po 1 248 Kč měsíčně, vždy ke každému 14. dni v měsíci. První splátka byla splatná 14. den v měsíci následující po měsících, kdy došlo k čerpání úvěru. Mezi účastnicemi byla sjednána úroková sazba ve výši 14,9 % ročně. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 50 821,21 Kč, a ničeho dalšího neuhradila, přestože byla vyzvána výzvou ze dne 13. 9. 2021 k zaplacení.
13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 19 178,80 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 24. 10. 2018. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Sama úvěrová smlouva neobsahuje žádný údaj o příjmech a výdajích žalované. Podle oznámení ze dne 16. 5. 2017 představoval příjem žalované od 8. 3. 2017 rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně a žalovaná měla minimálně jednu vyživovací povinnost. Z přehledu informací o žalované však žalovaná měla bydlet u rodičů, měla být svobodná a neměla mít vyživovací povinnost k žádné osobě. Žalovaná měla být rovněž podle těchto údajů zaměstnána od 1. 3. 2017. Porovnáním těchto informací a informací z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 16. 5. 2017 je tak zřejmé, že tyto údaje nejsou pravdivé. Žalobkyně tyto rozpory v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované nijak neřešila a nezkoumala ani se nezabývala tím, zda skutečně příjmy dalších členů domácnosti žalované činí 24 000 Kč. Porovnáním příjmů žalované 7 600 Kč a celkových výdajů 12 000 Kč je zřejmé, že žalované neměla dostatečné finanční prostředky na splácení úvěru. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně řádně porovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z ústního jednání omluvila, nemohla být poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší důkazní břemeno, ohledně svých skutkových tvrzení o dostatečné úvěruschopnosti žalované. Tohoto poučení se může účastníku řízení dostat pouze při prvním jednání ve věci, neboť řízení je v souladu s ustanovením § 118b o.s.ř. ke skončení prvního jednání ve věci koncentrováno, o čemž byla žalobkyně v předvolání k jednání řádně poučena. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu ze dne 24. 10. 2018 jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.
20. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“
21. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 70 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat ve smyslu § 2991 o.z. Žalovaná na dluh uhradila celkem 50 821,21 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 70 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 19 178,80 Kč. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná do této částky (výrok I. rozsudku).
22. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky, která se postupně snižovala, neboť žalovaná dluh postupně hradila (viz bod 9. odůvodnění rozsudku). Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 23. 9. 2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 13. 9. 2021, podle níž měla dluh uhradit bez zbytečného odkladu, tedy ihned. Výzva byla žalované odeslána 14. 9. 2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 17. 9. 2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 18. 9. 2021 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení. Pokud žalobkyně požadovala tento úrok z prodlení až od 23. 9. 2021, soud v tomto směru žalobě z dlužné částky vyhověl (výrok I. rozsudku).
23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze se sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně se sídlem adresa.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.