Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4626/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 10.  2002, č. j. -33, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 21 sestávajícímu ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství v domě č.p. 6015 na ulici F.  v O. – P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemcem bytu bude jako  člen družstva  žalobce, a uložil žalované  povinnost byt vyklidit a předat žalobci do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. května 2004, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a  současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že za trvání manželství účastníků (v roce 1978) byl žalovanému jeho tehdejším zaměstnavatelem přidělen předmětný  byt (jako byt stabilizační, se závazkem odpracovat 10 let), že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke  dni 30. 1. 2000, že příčiny jeho rozvratu byly shledány především ve finančních problémech účastníků a neschopnosti je řešit, jakož i v nedostatku vzájemné tolerance, že se po rozvodu manželství  nedohodli o dalším užívání bytu, že žalobce v roce 1999 pro vzájemné neshody z bytu odešel a bydlí v podnájmu se dvěma zletilými dětmi účastníků, že stále platí nájemné za předmětný byt, přičemž úhrady za služby spojené s užíváním bytu platí žalovaná, a že pronajímatel se vyjádřil tak, aby se výlučným nájemcem bytu stal ten z účastníků, který ho řádně užívá a je schopen platit veškeré poplatky s tím spojené. Po právní stránce odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně  k závěru, že účastníkům vzniklo k předmětnému bytu právo společného užívání, jež se transformovalo podle ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“) na  jejich právo společného nájmu bytu, a že jsou splněny podmínky pro zrušení tohoto práva podle věty druhé obč. zák. Rovněž tak přisvědčil jeho závěru, že nájemcem a výlučným členem družstva má být určen žalobce ( odst. odst. 2 věta druhá, odst. 3 obč. zák.), a to s přihlédnutím ke stanovisku pronajímatele, k tomu, že  řádně platí nájemné a skýtá do budoucna větší záruku řádného plnění povinností nájemce, k jeho zásluhám o získání bytu, jakož i k hledisku účelnějšího využití předmětného bytu, neboť bude užíván třemi osobami. Shledal správným i jeho závěr, že povinnost žalované k vyklizení je třeba vázat na zajištění náhradního bytu podle obč. zák., neboť nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by měla právo toliko na náhradní ubytování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o a namítla, že spočívá nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, která nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o určení žalobce výlučným nájemcem bytu a namítá, že žalobce byt neužívá od roku 1999, ale bydlí v něm ona se starším synem, popř. s dalšími osobami, které mu za bydlení platily. Uvádí, že žalobce má možnost zajistit si jiné bydlení z vlastních finančních prostředků, neboť je podnikatelem, má nadstandardní příjmy a vysokou životní úroveň, zatímco ona má  minimálními příjmy a vážné zdravotní problémy, pro které jí byl v roce 2002 přiznán částečný invalidní důchod. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. května 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Dovolatelka výslovně neoznačuje otázku zásadního právního významu; jak vyplývá z obsahu dovolání ( ), zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o tom, který z účastníků (rozvedených manželů) má byt určen dalším nájemcem předmětného bytu ( obč. zák.)

Výklad uvedeného ustanovení se v soudní praxi (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999)  ustálil a odvolací soud se v daném případě od ustáleného řešení těchto otázek neodchýlil. Jedno ze zákonem výslovně určených hledisek není v dané věci využitelné, neboť účastníci nemají nezletilé děti. Odvolací soud proto – vedle dalšího zákonného hlediska (stanoviska pronajímatele) – přihlédl  k dalším hlediskům, jako jsou zejména zásluhy účastníků na získání bytu, jejich majetkové poměry  a účelnost využití bytu. Z toho, jak se obecně správná východiska užitá odvolacím soudem prosadila v konkrétní věci (tedy které ze zkoumaných hledisek měl soud v daném případě – se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu –  za převažující), nelze usuzovat na  zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp.zn. , uveřejněné pod C 1357 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Pro úplnost lze k dovolacím námitkám dodat, že odvolací soud přihlédl i k majetkovým poměrům účastníků, a to z hlediska jejich schopnosti plnit povinnosti nájemce, tj. i hradit náklady s užíváním bytu spojené (což dovolatelka, jak vyplývá z obsahu dovolání, není sama schopna, činí-li tak za pomoci třetích osob).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září  2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu