Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
22 C 246/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 96 301,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 301,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 12. 1. 2021 do 8. 2. 2021, úrok (smluvní pokutu) ve výši 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z úvěru od 10. 10. 2020 do 11. 1. 2021 ve výši 3 601,91 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 853 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 301,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 14,9 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 12. 1. 2021 do 8. 2. 2021, úrok (smluvní pokutu) ve výši 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z úvěru od 10. 10. 2020 do 11. 1. 2021 ve výši 3 601,91 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 853 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně podala soudu dne 22. 2. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému uhradit 96 301,75 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 8. 2020 Rámcovou smlouvu číslo v souladu s Obchodními podmínkami právnická osoba - článek Vznik rámcové smlouvy. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Podpisem Rámcové smlouvy žalovaný současně požádal žalobce o úvěr ve výši 100 000 Kč, viz Rámcová smlouva číslo Smlouva o úvěru č. anonymizováno. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru společnosti právnická osoba, byl mu úvěr č. anonymizováno schválen a dne 31. 8. 2020 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši, viz přiložený výpis z účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). Posouzení provedla žalobkyně na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používáme úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny anonymizováno na základě souhlasu, který nám klient udělil v Rámcové smlouvě). Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 2 950 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 14,9 % p. a., jehož výše byla sjednaná Smlouvou o úvěru, a to vždy k 10. dni měsíce počínaje dnem 10. 9. 2020 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 10. 4. 2024. Splátky od 10. 9. 2020 do 10. 10. 2020 byly splaceny. Zápočet jednotlivých splátek na jistinu a úrok úvěru viz přehled plateb č. anonymizováno. Počínaje splátkou ke dni 10. 11. 2020 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny, viz splátkový kalendář úvěru č. anonymizováno a přehled plateb č. anonymizováno. Následně žalobkyně neeviduje žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalovaného. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru č. anonymizováno ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru (čl. Několik bodů k ukončení smlouvy, odst. 3) dne 12. 1. 2021 k zesplatnění úvěru, viz zesplatňující dopis - předžalobní výzva ze dne 12. 1. 2021. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 95 701,75 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 3 601,91 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 10. 10. 2020 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 11. 1. 2021, konkrétně pak (počet dnů prodlení číslo x aktuální jistina x 14, číslo). Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyně požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Z důvodu nedostatečnosti formuláře Návrhu na vydání EPR žalobce označuje zákonný úrok z prodlení pouze jako "úrok" s platnou sazbou zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně požaduje od 9. 2. 2021 smluvní úrok 8,25 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 12. 1. 2021, dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou ve výši 95 701,75 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 3 601,91 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni 11. 1. 2021. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 12. 1. 2021. Žalobkyně žalovanému v zesplatňujícím dopise - předžalobní výzvě poskytl dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaný ji však ke splacení nevyužil. Smluvní strany si podpisem Rámcové smlouvy sjednaly, viz Obchodní podmínky - čl. Doručování dokumentů, že žalobkyně doručuje žalovanému dokumenty na adresu žalovaného. Dokumenty odeslané poštou se považují za doručené desátým dnem ode dne jejich odeslání. Celkový dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 95 701,75 Kč, spolu se smluvním úrokem 14,9 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 12. 1. 2021 do 8. 2.2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 95 701,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení. Žalobce požaduje od 9. 2. 2021 smluvní úrok 8,25 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 22. 1. 2021, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 601,91 Kč za období od 10. 10. 2020 do 11. 1. 2021. Dále žalobkyně požaduje částku 600 Kč, která odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu po žalovaném. Žalobkyně se od prvního dne prodlení snažila žalovaného kontaktovat, upomínala žalovaného opakovaně telefonicky, v jeho internetovém bankovnictví, e-mailem, SMS zprávami. V Podmínkách pro používání úvěru byla sjednána možnost žalobkyně požadovat v důsledku prodlení žalovaného náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání, viz čl. Splácení úvěru, odst. 7. Žalobkyně předkládá Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, kde uvádí přehled nákladů, které jí s vymáháním dluhu vznikly. Z důvodu neplnění závazku byly žalovanému tyto náklady v paušální výši 300 Kč naúčtovány dne 30. 11. 2020 a 21. 12. 2020. Dle čl. 1 Rámcové smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy také Obchodní podmínky, Podmínky pro používání úvěru a Ceník. S těmito dokumenty se žalovaný měl možnost prokazatelně seznámit ještě před podpisem smlouvy na webových stránkách žalobkyně, k čemuž byl také vyzván i v samotném znění Rámcové smlouvy před jejím podpisem, kdy v čl. 1 žalobkyně sama vyzývá žalovaného, aby v případě, že neměl možnost se s těmito dokumenty řádně seznámit, ať smlouvu nepodepisuje. Na základě znění Rámcové smlouvy ve spojení s výše uvedenými dokumenty požaduje žalobce po žalovaném úhradu dlužné částky celkem 600 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal za předpokládaného souhlasu žalovaného i žalobkyně bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2020 Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet. Součástí rámcové smlouvy bylo rovněž ujednání o úvěru č. anonymizováno následně specifikovaného. Druh úvěru: neúčelový, nezajištěný, na dobu určitou; výše úvěru: 100 000 Kč; způsob čerpání úvěru: převodem na běžný účet č. bankovní účet; doba trvání úvěru: 44 měsíců; počet splátek: 44 se základní úrokovou sazbou, 43 s bonusovou úrokovou sazbou; výše pravidelné měsíční splátky 2 950 Kč; den pravidelné splátky: 10. den v měsíci; datum první splátky: 10. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru; způsob splácení: pravidelně automatickým inkasem z běžného účtu č. bankovní účet; úroková sazba: základní 14,90% ročně; bonusová úroková sazba 12,90% ročně; poplatek za poskytnutí úvěru 0 Kč; RPSN: pokud úvěr bude načerpán téhož dne 13,68%, v případě bonusové úrokové sazby 12,90 % ročně, pro základní úrokovou sazbu 15,95 % ročně. Celková částka k úhradě byla stanovena 129 491,09 Kč v případě základní sazby, 124 161,83 Kč v případě sazby s bonusem. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a podmínky pro používání úvěru žalobkyně. (rámcová smlouva na čl. 12-13 spisu, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na čl. 14-15 spisu, ceník žalobkyně na čl. 20, 22 spisu, obchodní podmínky žalobkyně a podmínky pro používání úvěru – příloha žalobkyně, elektronický systém soudu)
6. Na účet žalovaného č. bankovní účet byla dne 31. 8. 2020 připsána částka 100 000 Kč (výpis z běžného účtu na čl. 18 spisu)
7. Žalovaný dne 5. 11. 2020 uhradil dvě splátky dluhu ve výši 2 950 Kč splatné ke dni 10. 9. 2020 a ke dni 10. 10. 2020. Celková nesplacená jistina ke dni zesplatnění (po realizaci poslední platby) byla evidována ve výši 95 701,75 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění byl evidován ve výši 3 601,91 Kč (splátkový kalendář na čl. 17 spisu, přehled plateb na čl. 23 spisu)
8. Žalobkyně vyčíslila skutečné náklady na vymáhání dluhu částkou 592,20 Kč (29,61 Kč x 20 dnů vymáhání), žalovanému k úhradě předepsala pouze částku 300 Kč Náklady na vymáhání klientovi účtovány zpravidla jednou za 20 kalendářních dnů. (přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu na čl. 16 spisu)
9. Z účtu žalovaného č. bankovní účet byla dne 30. 11. 2020 a dne 21. 12. 2020 stržena částka ve výši 300 Kč, celkem 600 Kč s poznámkou účelně vynaložené náklady na vymáhání. Počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek na účtu činil - 600 Kč (výpis z běžného účtu na čl. 19 spisu)
10. Dne 12. 1. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu – předžalobní upomínku, v němž žalovanému oznámila zesplatnění dluhu a vyzvala ho k úhradě částky 99 903,66 Kč. Zásilka byla odeslána dne 14. 1. 2021 (výzva na čl. 21 spisu, podací arch na čl. 25 spisu)
11. Dle internetového systému žalobkyně bylo žalovanému zasláno celkem pět dopisů. (výpis z interního systému žalobkyně na čl. 24 spisu)
12. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2020 Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet. Součástí rámcové smlouvy bylo rovněž ujednání o úvěru č. anonymizováno specifikovaného jako úvěr neúčelový, nezajištěný na dobu určitou ve výši 100 000 Kč, který bude čerpán převodem na běžný účet č. bankovní účet, poskytnutý na dobu 44 měsíců, počet splátek 44 se základní úrokovou sazbou, 43 s bonusovou úrokovou sazbou, výše pravidelné měsíční splátky 2 950 Kč, která bude plněna vždy 10. den v měsíci pravidelně automatickým inkasem z běžného účtu č. bankovní účet, datum první splátky 10. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru, úroková sazba základní 14,90 % ročně, bonusová úroková sazba 12,90 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 0 Kč. Výše RPSN byla uvedena při čerpání úvěru téhož dne 13,68 % ročně, v případě bonusové úrokové sazby 12,90 % ročně, pro základní úrokovou sazbu 15,95 % ročně. Celková částka k úhradě byla uvedena ve výši 129 491,09 Kč v případě základní sazby, 124 161,83 Kč v případě sazby s bonusem. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a podmínky pro používání úvěru žalobkyně. Žalovaný částku 100 000 Kč čerpal dne 31. 8. 2020, kdy mu byla připsána na jeho běžný účet. Žalovaný dne 5. 11. 2020 uhradil dvě splátky dluhu ve výši 2 950 Kč splatné ke dni 10. 9. 2020 a ke dni 10. 10. 2020. Z účtu žalovaného č. bankovní účet byla stržena částka ve výši celkem 600 Kč jako účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Dne 12. 1. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu – předžalobní upomínku, v němž žalovanému oznámila zesplatnění dluhu a vyzvala ho k úhradě částky 99 903,66 Kč.
14. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
15. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
16. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87, odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Soudem bylo vzato za prokázané, že 26. 8. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ anonymizováno 5 slov“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).
21. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
22. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy. Tento závěr soud učinil, když smluvní vztah, z nějž se žalobce domáhá plnění, nebyl založen Rámcovou smlouvou číslo nýbrž smlouvou č. anonymizováno, kdy předmětem této smlouvy nebyl závazek prostředky rezervovat a plnit k žádosti žalovaného, nýbrž plnit ihned v návaznosti na uzavřenou smlouvu.
23. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti provést řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kdy toto rozhodnutí je aplikovatelné i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Tedy provedení přezkumu úvěruschopnosti musí být provedeno pečlivě a tak, aby byla zjištěna reálná situace žadatele o úvěr. V souzené věci však toto nebylo řádně provedeno, z žalobkyní předložených listin je zřejmé, že ani nemohlo. Kontraktační proces byl veden prostředky na dálku, strany smlouvy kromě zadání údajů k realizaci plateb nebyly v kontaktu. Ohledně příjmů ani výdajů žalovaného není ve smlouvě uvedeno ničeho. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak neplatná.
24. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o zápůjčce č. anonymizováno dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
25. Na základě shora uvedeného soud k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyně žalovanému poskytla částku 95 701,95 Kč, kdy tuto je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. S ohledem ke shora uvedenému je nárok hodnocen v režimu ustanovení § 2991 o. z. (bezdůvodné obohacení), kdy žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku, přičemž žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, musí tedy plnit nejpozději po výzvě, kdy tato byla učiněna. Žalovaný je tak povinen uhradit částku ve výši 95 701,75 Kč. V té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání smluvního úroku 14,9 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 12. 1. 2021 do 8. 2.2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 601,91 Kč za období od 10. 10. 2020 do 11. 1. 2021 a dále smluvního úroku 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, jehož výši žalobkyně určila v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, byl nárok hodnocen jako nedůvodný a v této části byl žalobní návrh zamítnut.
26. Žalovaný je dále povinen uhradit žalobkyni náklady na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč, když bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného opakovaně k úhradě dluhu vyzývala.
27. Protože je žalovaný v prodlení s peněžitým plněním, soud přiznal žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve výši 8,25 % ročně z částky 95 701,75 Kč od 22. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po dni skončení lhůty, kterou žalobkyně žalovanému poskytla v předžalobní upomínce, do zaplacení.
28. Soud tedy žalobě rozsahu vyhověl, jak jest uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylé části, tedy v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání příslušenství, úroku z úvěru, byl návrh jako nedůvodný zamítnut, výrok II. tohoto rozhodnutí.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, která sestává ze soudního poplatku ve výši 3 853 Kč, výrok III. tohoto rozhodnutí. Takto bylo rozhodnuto, když žalobkyně v základu sporu byla úspěšnou, neúspěch měla pouze v té části, v níž se domáhala přiznání příslušenství pohledávky, přičemž toto nebylo samostatným předmětem sporu. Částka nákladů řízení byla určena v souladu s návrhem žalobkyně, která navrhla, nechť je žalovanému uloženo k plnění 3 853 Kč, ve zbytku se tedy nároku na plnění nákladů řízení vzdala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.