Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3754/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 2. 2007, č. j. -26, jímž obvodní soud – s odůvodněním, že právo promlčeno není – zamítl návrh povinné na zastavení exekuce; s poukazem na ustanovení článku III (správně má být ) zákona směnečného a šekového č. , usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , uzavřel, že „soud prvního stupně postupoval věcně správně, když na problematiku promlčení aplikoval ustanovení .“

V dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to řeší otázku dovolacím soudem dosud nezodpovězenou a že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem) povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu o nutnosti aplikace ustanovení . S odkazem na literaturu (články R. Chalupy, M. Zahradníčkové a Z. Kovaříka uveřejněné v právním informačním systému ASPI pod č. 15711, 3213, 2948) dovozuje z nekomplexnosti úpravy promlčení ve směnečném právu, že otázka užití ustanovení obchodního – či naopak občanského – zákoníku „závisí na charakteru příčinného závazkového vztahu, tedy vztahu, který byl hospodářským důvodem vzniku základního směnečného vztahu. Byl-li příčinný závazkový vztah vztahem obchodněprávním, jak je tomu v souzené věci, musí být obecné otázky promlčení posuzovány podle obchodněprávní úpravy“ (viz šestý odstavec čtvrté strany dovolání na č.l. 45).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ve znění účinném do 30.6. 2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Povinná sice argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Závěr odvolacího soudu o nutnosti aplikace , a to jeho ustanovení , je v souladu s judikaturou (kromě rozhodnutí uvedených v napadeném usnesení srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 4. 11. 2003, sp. zn. uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 8, ročník 2004 pod poř. č. 117) i literaturou (viz např. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4., dopl. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 297, 298).

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,

Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , , a , ), sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 247,- Kč

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22 září 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu