Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 118/2022-16
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 208 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, dále částku 1 488 Kč, částku 3 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá úhrady částky 3 720 Kč, a v části, v níž se žalobce domáhá náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 150 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, dále částku 1 488 Kč, částku 3 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá úhrady částky 3 720 Kč, a v části, v níž se žalobce domáhá náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 150 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako věřitele vůči žalovanému jako dlužníku na vrácení dlužné částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2021 ve výši 6 000 Kč Smluvní strany se dohodly, že žalovaný uhradí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, respektive v případě včasného splnění ve výši 1 488 Kč, a úrok ve výši 39 % ročně. Jistinu spolu s poplatkem a úrokem v celkové výši 12 600 Kč, respektive 7 680 Kč, se žalovaný zavázal vrátit do 6. 11. 2021. Na zaslané upomínky a předžalobní výzvu však žalovaný nereagoval.
2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání. věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. , že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovaným na základě žádosti žalovaného ze dne 4. 10. 2021 došlo téhož dne k uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 10. 2021 částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji do 6. 11. 2021. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu a ověřovací platby, kdy žalovaný zaslal na účet věřitele 1 Kč. Zaslání ověřovací platby i vyplacení spotřebitelského úvěru žalovanému žalobkyně doložila výpisy z účtu ze dne 1. 7. 2021 a 4. 10. 2021. Ve smlouvě se účastníci dohodli, že žalovaný uhradí úrok ve výši 192 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč. V případě včasné úhrady dluhu měl tento poplatek činit 1 488 Kč a celková částka splatná žalovaným 7 680 Kč namísto 12 600 Kč. Dále si účastníci sjednali úhradu poplatků za upomínky a smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny za nedoložení trvání pracovního poměru a ve výši 15 % z jistiny za nedoložení potvrzení o skutečnosti, že proti žalovanému nejsou vedena žádná soudní řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku dne 15. 11. 2021, když v této upomínce rovněž požadovala úhradu poplatku za tuto upomínku ve výši 450 Kč a doložila její odeslání. Dále byla žalovanému zaslána upomínka dne 30. 11. 2021, za níž žalobkyně požadovala poplatek ve výši 650 Kč, a upomínka ze dne 28. 12. 2022, za níž žalobkyně požadovala poplatek ve výši 1 500 Kč. První zaslaná upomínka byla zároveň upomínkou předžalobní a takto je současně označena i v žalobním návrhu. Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.
4. Soud věc posoudil podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku žalobkyni dosud nevrátil, byla mu tato povinnost uložena tímto rozsudkem.
5. Dále soud přiznal žalobkyni právo na uhrazení poplatku za poskytnutí úvěru, a to ve výši 1 488 Kč. Ze znění úvěrové smlouvy vyplývá, že poplatek v případě včasného splacení úvěru činí 1 488 Kč, tedy pouze v případě prodlení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni celý poplatek ve výši 6 408 Kč. Požadovanou částku ve výši 4 920 Kč (rozdíl mezi poplatkem ve výši 6 408 Kč a ve výši 1 488 Kč) proto soud posoudil jako smluvní pokutu, neboť je ve skutečnosti sankcí za to, že žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas. příjmení to žalobkyně požadovala uhradit smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč, neboť žalovaný dle tvrzení žalobkyně nesplnil povinnost předložit potvrzení o trvání pracovního poměru a potvrzení, že proti němu není vedeno žádné soudní řízení. Celkově se tak žalobkyně domáhá uhrazení smluvní pokuty ve výši 6 720 Kč (sestávající z částky 4 920 Kč a 1 800 Kč). Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Zákon o spotřebitelském úvěru, jak je uvedeno v citovaném ustanovení § 122 odst. 3 zákona, omezuje platby související s prodlením spotřebitele, a to na polovinu celkové výše spotřebitelského úvěru. Protože byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, smí smluvní pokuta dosáhnout výše 3 000 Kč. Ve zbývající výši (3 720 Kč) ji tedy soud zamítl.
6. Dále žalobkyně požadovala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč, sestávající z poplatků za upomínky ve výši 450 Kč a 650 Kč a nákladů na vymáhání dluhu inkasní společností ve výši 1 500 Kč. Tyto náklady na vymáhání pohledávky však musí být vynaloženy účelně. Za účelně vynaložené lze považovat pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své subjektivní právo u soudu. Za náklad potřebný k účelnému uplatňování práva je proto možné považovat i náklady spojené se zasláním předžalobní výzvy, tedy náklad vzniklý před podáním žaloby. První upomínka, která byla žalovanému zaslána, byla zároveň předžalobní výzvou. Žalobkyně doložila její odeslání a zároveň v ní byl vyčíslen i poplatek za tuto upomínku ve výši 450 Kč Náklady na první upomínku tedy soud považoval za účelné. Pokud však dlužník odmítl uhradit svůj dluh po první předžalobní výzvě, jeví se zasílání dalších výzev již jako neúčelné, neboť pouze směřují k navyšování nákladů. Soud proto požadavek na úhradu částky ve výši 650 Kč za druhou upomínku zamítl. Pokud jde o částku 1 500 Kč za vymáhání dluhu inkasní společností, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 . Zde bylo konstatováno, že náklady spojené s využitím služeb inkasní společnosti nelze pokládat za způsobenou škodu věřiteli, neboť vynaložení těchto nákladů bylo obsahem navazujícího právního vztahu, který byl sice vyvolán prodlením na straně dlužníka, ale nevznikl by bez zcela dobrovolného rozhodnutí věřitele. Najmutí inkasní společnosti k vymožení pohledávek tedy není nutným důsledkem prodlení dlužníka a náklady vynaložené ve vztahu k inkasní společnosti tak nejsou bezprostředně způsobeny jednáním dlužníka. Nejedná se proto o účelně vynaložený náklad. Z výše uvedených důvodů proto soud zamítl i požadavek žalobkyně na uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč.
7. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 75 %, neúspěšná z 25 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 50 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady jsou přitom představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 200 Kč za 2 úkony žalobkyně dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem náklady řízení představují částku 1 000 Kč, poměrná část z této částky pak činí 500 Kč a její splatnost vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.
Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat.