Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3116/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.712,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M. K., Ph.D.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala návrh na vyloučení v žalobě označené nemovitosti (rodinného domku) z exekuce vedené pod sp. zn. u Okresního soudu v Karviné proti jejímu manželovi V. T. na základě rozsudku Okresního soudu v Karviné z 9.12.2002, č. j. -166 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze 2.12.2003, č. j. -184, jímž byl povinný zavázán zaplatit žalovanému částku 1.000.000,- Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila s poukazem na ustanovení názorem, že „nařízeným výkonem rozhodnutí byl postižen majetek, patřící do bezpodílového spoluvlastnictví (nyní SJM) manželů M., přičemž vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z nich, V. M., při používání majetku, který náležel výhradně jemu. Rodinný domek byl postaven na parcele č. 2583/2 vlastněné výlučně povinným, který s touto disponoval (používal) v souvislosti s realizací stavby tohoto domu, jehož zhotovení si objednal.“

Rozsudkem z 20.9.2006, č. j. -55, okresní soud excindační žalobě vyhověl s odůvodněním, že sice „rodinný domek prokazatelně patřil do společného jmění manželů M., jelikož byl pořízen zčásti z jejich společných prostředků, že však stavební povolení i kolaudační rozhodnutí na stavbu bylo vydáno pouze manželu žalobkyně jako stavebníkovi, jelikož byl výlučným vlastníkem pozemkové parcely, na níž měla být stavba umístěna. Jestliže manžel žalobkyně vystupoval jako jediný stavebník a též objednatel ve vztahu ke zhotoviteli, pak činil správní, respektive občanskoprávní úkony, jimiž byl nemovitý majetek do SJM teprve získáván.“

K odvolání žalovaného krajský soud rozsudkem z 27.2.2007, č. j. -67, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Se soudem prvního stupně se shodl pouze v závěru, že předmětný rodinný domek skutečně patřil do SJM manželů M. Podle odvolacího soudu však již nelze přisvědčit závěrům okresního soudu, že nemovitost nelze postihnout exekucí vedenou proti manželovi žalobkyně k vymožení pohledávky žalovaného, vzniklé právě za práce při zhotovení stavby, a to z důvodu, že stavebníkem (objednatelem) a tedy smluvní stranou smlouvy o zhotovení stavby byl pouze manžel žalobkyně. Zhotovení nové věci nelze za právní úpravy, podle níž stavba není součástí pozemku, považovat za „nakládání s pozemkem jako výlučným majetkem jen jednoho z manželů.“ Kromě toho zde ovšem není překážky pro nařízení exekuce také „se zřetelem k ustanovení věty první ,“ podle něhož lze výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.

V dovolání žalobkyně namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v (podle jejího názoru nesprávné) aplikaci ustanovení namísto správného použití Manžel žalobkyně měl ve svém výlučném vlastnictví pozemek, na němž byla později postavena stavba, „většinou financovaná z finanční výpomoci jeho rodičů, a až 13.5.1996, tedy v konečné fázi stavebních prací, byla převedena členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu ve společném jmění manželů M., a tím byla předmětná nemovitost získána do jejich společného jmění, kdy ovšem závazek manžela žalobkyně vznikl dávno před tím, a hlavně při používání majetku (pozemku), jenž náležel výhradně povinnému, manželovi žalobkyně, který jej nabyl darem a za majetek náležející do jeho výlučného majetku.“

Dovolání (přípustné podle ) není důvodné.

Dovolatelka předně vychází z nesprávného názoru, že důvodem k vyhovění excindační žalobě by měla být skutečnost, že manželův závazek vznikl „dávno před tím, než byla předmětná nemovitost získána do SJM“ (což byl podle jeho – nesprávného – názoru okamžik, kdy na výstavbu rodinného domku, do té doby financovanou jeho rodiči, byly použity (i) prostředky získané převodem společných členských práv a povinností obou manželů k družstevnímu bytu. I samotnou žalobkyní prosazované ustanovení totiž za jedině relevantní považuje okamžik jiný, a to okamžik vzniku vymáhaného závazku jen jednoho z manželů za trvání manželství (kterýžto předpoklad – a nepopírá to ani samotná žalobkyně – byl v souzené věci splněn); okolnost, že vymáhaný závazek vznikl před zhotovením věci, jež se pak stala součástí SJM, je nerozhodná.

I druhý názor, z nějž vychází žalobkyně, je mylný. Celá žaloba je totiž postavena na nesprávné konstrukci, že stavbu rodinného domku patřícího do společného jmění manželů, byla-li provedena na parcele ve výlučném vlastnictví povinného, možno kvalifikovat podle jako případ, kdy vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který náležel výhradně povinnému (srov. závěr 3. bodu II. části žaloby, kde dovolatelka výslovně uvádí, že „má na mysli výše zmíněnou parcelu č. 2583/2 vlastněnou výlučně povinným, který s touto disponoval (používal) v souvislosti s realizací stavby rodinného domu, jehož zhotovení si objednal.“

Byl-li totiž rodinný domek patřící do SJM postaven na parcele ve výlučném vlastnictví manžela žalobkyně (byla-li tedy věc zhotovena /oba tučně vytištěné pojmy jsou vidu dokonavého/), nelze takovýto případ podřadit pod pojem „při používání majetku“ užitý v ustanovení , jenž je naopak vidu nedokonavého. Pro ilustraci nesprávnosti žalobní konstrukce lze použít např. situaci, kdy za „používání majetku“ (pozemku) ve smyslu by pak bylo možno (a nutno) považovat i případy, kdy by na pozemek byla (i v průběhu jen několika hodin) umístěna montovaná chatka. Ostatně sama žalobkyně v dovolání výslovně uvádí, že „manžel měl ve svém výlučném vlastnictví pozemek, na němž byla později postavena stavba“. Kromě argumentace výkladem jazykovým však zde je argument daleko zásadnější. Při výkladu ustanovení , jak jej podává žalobkyně, by totiž byl podstatně zúžen prostor pro aplikaci ustanovení sloužícího k ochraně věřitelů.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se žalobci správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné podle věty před středníkem zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšnému žalovanému podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 4 500,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem ( , , a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), sníženou o 50% podle vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 912,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne17. září 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu