Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2373/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. W., zastoupeného obecnou zmocněnkyní S. W., proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí pro výživné 2.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2008, č. j. -21, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 9. 2008, č. j.   -17, byl k návrhu obecné zmocněnkyně oprávněného ze dne 15. 9. 2008 zastaven výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 5. 3. 2008, č. j. -2, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud v napadené části, tj. ve výroku o nákladech řízení, k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinnému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4.600,- Kč (výrok I.) i řízení odvolacího ve výši 800,- Kč (výrok II.) do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce povinného, neboť došlo-li k zastavení výkonu rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy k návrhu oprávněného, aniž by důvodem bylo zaplacení vymáhané pohledávky povinným, je to oprávněný, kdo zavinil zastavení a kdo je povinen hradit účelně vynaložené náklady povinnému.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Aniž by se zabýval jeho přípustností či důvody, napadl podle obsahu dovolání výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení a poukázal na svoji těžkou sociální situaci.

Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že podání není možné považovat za dovolání, neboť oprávněný neoznačil rozhodnutí, které má být dovoláním napadeno, a že se tak povinný nemůže vyjádřit k případným důvodům dovolání. Dále uvedl, že rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé a že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné. Podání považuje za nesrozumitelné, resp. neurčité.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle ustanovení , a ve znění účinném do 30. 6. 2009 není dovolání proti výroku o nákladech řízení přípustné proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť výrok o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného, aniž se zabýval otázkou jeho obligatorního zastoupení v dovolacím řízení ( , ), podle , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a Povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ( ) přitom nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. září 2009

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu