Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3120/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.092,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Karviné (dále již „okresní soud“) rozsudkem ze dne 10. října 2007, č.j. -145, rozhodl, že „Změna žaloby se připouští“ (výrok I.), určil, že žalobkyně je vlastnicí ve výroku blíže specifikovaných nemovitostí (výrok II.),  dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované vyklidit blíže specifikované nemovitosti (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 18.653,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalované (výrok IV.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okresního soudu odmítl a ve výrocích II., III. a IV. uvedený rozsudek podle jako věcně správné rozhodnutí potvrdil. Současně odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 31.654,- Kč do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením, dospěl-li okresní soud k závěru, že v řízení nevyšel najevo žádný důvod, pro který by mohla být konstatována neplatnost předmětné kupní smlouvy. V daném případě se nejednalo o převod podniku, nebo jeho části, a proto nedošlo k porušení § 67a a § 196a odst. 3 obch. zák. Jako zcela odpovídající odvolací soud hodnotil i právní závěr okresního soudu o tom, že proti J. O. bylo vedeno policejními orgány toliko šetření ve věci trestního oznámení, které podala žalobkyně

na jednatele žalované, kterážto skutečnost zůstala nezměněna i v odvolacím řízení, a ze které nebylo možno vyvodit žalobkyní předpokládaný právní závěr. Také otázka hodnocení nedostatků plné moci a vůle účastníků sporného právního úkonu byla okresním soudem zcela odpovídajícím způsobem v odůvodnění jeho rozsudku po právní stránce vyřešena. Podle odvolacího soudu v neposlední řadě právním závěrům okresního soudu odpovídá i znění dohody o splnění dluhu uzavřené mezi účastníky sporu dne

15. prosince 2004, která nade vší pochybnost podporuje tvrzení a důkazy k tomuto tvrzení okresním soudem provedené o tom, že kupní smlouva je platným právním úkonem, na základě něhož se stala žalovaná vlastnicí předmětným nemovitostí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně – s výjimkou dovoláním nedotčeného výroku ad I. -  prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle a odst. 3 , „když má za to, že rozhodnutí tohoto soudu spočívá zejména na nesprávném právním posouzení, když se s některými námitkami žalobce soud vůbec nevypořádal, resp. se s nimi nevypořádal řádně a nadto vycházel ze skutkových zjištěních, které nemají oporu v podstatné části provedeného dokazování, a nadto dokazování bylo provedeno mezerovitě, když nebylo vyhověno provedení žalobcem navrhovaných dalších důkazů. Tedy za dané situace právní závěr soudu nemá oporu v provedeném dokazování a naproti tomu je s nimi v příkrém rozporu, zejména z těchto důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu vadné a nesprávné. Odvolací soud se v podstatě zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu první instance, ve svém odůvodnění jen odkazuje v podrobnostech na odůvodnění soudu první instance, které je dle názoru odvolatele vadné, a tím je vadné i rozhodnutí soudu odvolacího.“ Z obsahu dovolání tedy vyplývá, že žalobkyně ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávní rozhodnutí ve věci), podle (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci)

a podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Přitom dovolací důvod podle žalobkyně vymezuje tak, že „rozhodnutí (odvolacího) soudu spočívá na nesprávném rozhodnutí věci, neboť bylo rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu, a to zejména s tím, že odvolací soud se řádně nevypořádal s námitkou žalobce v odvolání a sice, »že se soud prvé instance vůbec nezabýval otázkou zákonné úpravy jednání na základě plné moci, když žalobce v rámci svých důkazních tvrzení tvrdil, že ze zákona je jednání dle udělené plné moci principiálně založeno tak, že zmocněnec je vždy povinen jednat v zájmu a

ve prospěch zmocnitele a ne jej svým jednáním poškodit, a že tedy způsob, jakým došlo k převodu předmětných nemovitostí, sám o sobě vzbuzuje pochybnosti o důvěryhodnosti a zákonnosti takového jednání, když se jedná o nemovitosti v řádově více jak 8 mil. Kč a není obvyklé, aby je podepisovala fyzicky na straně kupujícího a prodávajícího jedna a tatáž osoba, kterou byl v tomto případě J. O., tedy jednatel žalovaného. Soud prvé instance se vůbec nevypořádal s argumentací žalobce ve shora uvedené části a zejména pak v tom, že stěží mohl mít jednatel žalobce vůli předmětné nemovitosti převést a sám sebe poškodit.“

Žalovaná ve svém vyjádření odmítla žalobkyní uplatněnou dovolací argumentaci a navrhla, aby její dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl a žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle

, neboť v dovolání shora vymezená otázka řešená rozhodnutím odvolacího soudu, jež podle žalobkyně je zásadního právního významu, nevykazuje pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu judikatorní přesah. Dovolání podle je totiž přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

S ohledem na skutkový základ věci, který v dovolacím řízení nelze revidovat (srov. ), nelze současně ani uzavřít, že by rozhodnutí odvolacího soudu – v rozsahu v dovolání vymezeném – spočívalo na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud se zcela ztotožnil jak se závěrem okresního soudu o zjištěném skutkovém stavu věci, tak i s jeho právním posouzením, když pro stručnost v relevantních bodech odkázal na odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku okresního soudu.

Protože ostatní dovolací důvody ve smyslu a odst. 3 nejsou v této věci přípustné a nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalovaná má s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [odměna z částky určené podle , ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená

za užití § 17 písm. b) podle § 10 odst. 3, § 5 písm. b), § 7 písm. d), snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle téže vyhlášky vzhledem k tomu, že advokátka žalované v dovolacím řízení učinila pouze jediný úkon právní služby – sepis vyjádření k dovolání], a náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalované doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží žalované vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka žalované povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.292,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.092,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne16. září 2009

JUDr. Karel  Podolka, v. r.

předseda senátu