Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4213/2007

U S N E S E N Í

Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění

( ) :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. října 2005, č. j. -115, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 480.400,- Kč s příslušenstvím. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j. –143, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uplatněný nárok posuzoval s ohledem k tvrzeným zásahům do autorských práv v období od 1. ledna 2000 do 31. listopadu téhož roku podle autorského ve znění pozdějších změn a doplňků, zatímco zásahy do autorských práv, k nimž mělo dojít v době od 1. prosince 2000 do 31. května 2004 hodnotil podle autorského Poukázal na to, že za každé užití výkonu výkonného umělce prostřednictvím jukeboxů náleží těmto umělcům v případech platně uzavřené licenční smlouvy odměna, zatímco při neoprávněném nakládání s dílem bez potřebné licence jim přísluší mimosmluvní odměna nebo vydání bezdůvodného obohacení. Úhradu těchto nároků (včetně nároku na náhradu škody) je oprávněn vybírat a vymáhat subjekt, kterému M. k. ČR udělilo oprávnění k výkonu kolektivní správy. To bylo propůjčeno žalobci. Provozováním jukeboxů se žalovaná stala uživatelem výkonů výkonných umělců, když je komerčně užívala při zábavě hostů ve svých provozovnách. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná ve sporném období získala řádnou licenci k užití hudebních děl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam a proto je přípustné podle Výslovně uplatňuje dovolací důvod podle (výtka, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a současně i fakticky dovolací důvod podle (námitka, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Za otázky zásadního právního významu považuje, zda žalobce je oprávněn požadovat po subjektu, který je vlastníkem jukeboxu (zařízení na přehrávání CD nosičů) vydání bezdůvodného obohacení podle autorského zákona z titulu, že daný subjekt předmětný jukebox vlastní, zda případná odměna žalobce, jako kolektivního správce, je vždy za všech okolností oprávněná,

a zda je výše bezdůvodného obohacení vždy a za všech okolností oprávněná. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se podáním ze dne 16. dubna 2007 vyjádřil žalobce a navrhl, aby je Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)

a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Z dovolání vyplývá (

), že žalovaná fakticky akcentuje okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvod podle , k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej

např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolatelkou označené právní otázky

se pak vztahují výlučně ke konkrétně posuzovanému případu, a jejich zodpovězení v zásadě závisí na stavu daných skutkových zjištění. Dovolání proto bylo

(s přihlédnutím k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srovnej , ., , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 12.257,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu