Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 252/2021-55

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale obec a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 8.765,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3.765,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.765,50 Kč od 4. 10. 2019 do 6. 4. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.765,50 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 311 Kč, do šesti měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3.765,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.765,50 Kč od 4. 10. 2019 do 6. 4. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.765,50 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 311 Kč, do šesti měsíců od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.765,50 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Úvěr byl vyplacen převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že poskytnutý úvěr vrátí nejpozději do datum. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván přípisem ze dne datum k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.

2. K výzvě soudu ze dne datum žalobkyně doplnila skutková tvrzení. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS NRKI a BRKI, výstupy těchto databází žalobkyně soudu nepředložila. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho a roční zápůjční úroková sazba činí 40 % ročně.

3. Žalovaný se na výzvu soudu, ve věci nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Podle ust. , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali ( ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:

Dne datum uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se věřitel zavázal, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 5.000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. bankovní účet za poplatek za poskytnutí úvěru 3.765,50 Kč před slevou, 1.440,50 Kč po slevě. Splatnost úvěru byla sjednána do datum. Dne datum byla na účet číslo bankovní účet vyplacena částka 5.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

7. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaný v roce 2018 (tedy před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru) čerpal nejméně dva další spotřebitelské úvěry od nebankovních poskytovatelů.

8. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo , (dále jen„ o. z.“) a zákonem číslo , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

9. Dle ustanovení § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ).

16. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

17. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Žalovaný čerpal další spotřebitelské úvěry, které nesplácel, v roce 2018 byla zahájena dvě soudní řízení k vymožení dluhu ve výši přibližně 76.000 Kč celkem. Jeho dluhové zatížení v době uzavření předmětné smlouvy bylo tedy významné a muselo být patrné i z databáze SOLUS, případně NRKI. Poskytovatel úvěru nevyvinul žádnou aktivitu ve směru ke zjištění příjmů žadatele ani jeho základních výdajů.

18. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 5.000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 5.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 5.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 7. 4. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

19. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 8.765,50 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla částečně, co do částky 5.000 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 14 % (čistý úspěch, kdy od úspěchu v rozsahu 57 % se odečítá neúspěch v rozsahu 43 %) a v tomto rozsahu jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v soudním poplatku 1.000 Kč dle položky 1 sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 200 Kč dle , , písmeno a), d) vyhlášky číslo , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle písmeno a) této vyhlášky, náhrady za daň z přidané hodnoty dle ve výši 189 Kč, celkem 2.089 Kč x 14 % tj. 311 Kč Náklady řízení byly přiznány k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k jejich placení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.