Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3606/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) O. R., b) M. B., c) M. K., d) L. H., e) M. D., všichni zastoupeni advokátkou, proti žalovaným: 1) P. f. ČR,  2) Hl.m. P., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, č. j. – 191, takto:

I.Dovolání žalobců se odmítá.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému ad 2)náklady dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2007, č. j. – 151, kterým byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že jedna ideální polovina pozemků p. č. 458/53, 438/48, 438/50, 427/251, 416/1 v obci a k.ú. B. byla ve vlastnictví A. Z. k datu jeho úmrtí dne 25.3.1971 a druhá ideální polovina ve vlastnictví M. Z. k datu jejího úmrtí dne 16. 1. 1977. Náhrada nákladů byla přiznána tak, že žalobci byli povinni společně a nerozdílně zaplatit druhému žalovanému náklady řízení ve výši 20.600,- Kč k rukám právního zástupce. Ve vztahu k prvnímu žalovanému bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud měl za prokázané,že žalobci se domáhali vydání výše uvedených nemovitostí podle zákona o půdě, ale marně, neboť nebyli oprávněnými osobami k jejich vydání. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou dědici a právní nástupci původních vlastníků, kteří předmětné pozemky darovali státu; učinili tak nesvobodně, a darování je proto absolutně neplatným právním úkonem. Žalobci žádali o určení vlastnictví s tím, že jako prejudiciální otázka  měla být řešena otázka platnosti darovací smlouvy manželi Z. a zjištění, zda nedošlo k darování předmětných pozemků nesvobodně nebo v tísni. Zákon o půdě č. upravuje vydání věci, která byla darována státu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Vydání se mohly domáhat oprávněné osoby, které byly v zákoně vyjmenovány ve vztahu k původnímu vlastníkovi. Žalobci takovými oprávněnými osobami nebyli, a proto jejich žádost o vydání pozemků byla Pozemkovým úřadem zamítnuta s tím, že nejsou vlastníky. Žalobci jako dědicové se mohli domoci svých práv dodatečným projednáním dědictví, avšak pouze na základě určení, že zůstavitelé byli ke dni smrti vlastníky sporných nemovitostí. Žalobci tedy uplatnili svůj nárok podáním určovací žaloby a tvrdili, že původní vlastníci pozemků převedli předmětné pozemky v tísni a pod nátlakem a smlouva o převodu pozemků na stát ze dne 6. 3. 1968 byla právním úkonem absolutně neplatným.Vzhledem k tomu, že soud nezjistil, že by darování předmětných pozemků bylo učiněno  nesvobodně a darovací smlouvu nelze proto označit za absolutně neplatný právní úkon, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci v zákonné lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovodili z toho, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam a důvodnost spatřovali ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Považovali za dostatečně prokázané, že bezúplatný převod majetku manželi Z. na stát nebyl učiněn svobodně a přijetí nabídky tohoto převodu ze dne 6. 3. 1968 bylo, ve smyslu ustanovení § 37 obč. zák. v tehdy platném znění,  úkonem absolutně neplatným. Žalobci se neztotožnili se závěry  soudů obou stupňů  a navrhli, aby dovolací soud rozsudek soudu prvého stupně jako věcně nesprávný změnil, popř. zrušil a vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalobců podal druhý žalovaný své vyjádření. Podle jeho názoru žalobci v dovolání neuvedli žádné nové konkrétní údaje, není v něm obsažena žádná otázka zásadního právního významu, která byla řešena v rozporu s hmotným právem, pouze jsou v něm opakovaně uvedeny argumenty použité již v odvolání. S ohledem na to navrhuje druhý žalovaný, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobci, zastoupení advokátkou, podali dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru  o přípustnosti dovolání, spočíval v  tvrzeném nesprávném právním posouzení věci.

Jak již bylo zmíněno výše, převedli právní předchůdci žalobců dne 6. 3. 1968 výše uvedené pozemky darovací smlouvou bezúplatně na stát. Nejvyšší soud  se vzhledem k vázanosti dovolacími důvody zabýval otázkou, zda byl bezúplatný převod ze strany právních předchůdců žalobců proveden svobodně nebo z donucení a zda se tak stalo v závislosti na příčinné souvislosti se zamýšleným prodejem domu č.p. 19 v B. spolu s pozemkem p.č. 4/2 zahrada. Právní předchůdci žalobců, manželé Březinovi, byli staří a bezdětní a měli zájem na prodeji uvedeného domu a zahrady s tím, aby si zajistili právo dožití v uvedeném domě, který již nebyli schopni udržovat. Předmětné pozemky neužívali a nabídli je bezúplatně státu. Podmínkou pro rozhodnutí o registraci  smlouvy státním notářstvím pro případ prodeje domu manželů Z. byl v souladu s ustanovením § 490 odst. 2 obč. zák. v tehdy platném znění, předchozí souhlas státního orgánu, v tomto případě MNV v B. Ač podle tvrzení žalobců byli Z. zcela závislí na uvedeném MNV, který měl souhlas s kupní smlouvou na dům v B. č. 19 podmínit bezplatným darováním ostatního zemědělského majetku Z. státu, tak výslechem svědka V., kterého žalobci navrhli, nebylo jejich tvrzení prokázáno a jiné důkazy žalobci nenavrhli. Ani jinými důkazy  nebylo prokázáno, že by bezplatný převod pozemků ze strany manželů Z. bylo možno považovat za převod učiněný v tísni a pod nátlakem. Nelze tedy ani přijetí nabídky resp. smlouvy ze dne 6. 3. 1968 o bezplatném převodu pozemků Z. na stát považovat za absolutně neplatný právní úkon. Nastaly zajisté okolnosti osobně nevýhodné pro Z., nikoliv však  tísnivé ve smyslu § 37 a § 49 odst. 3  obč. zák. v tehdejším znění.

Odvolací soud tedy posoudil pro věc určující právní otázku z hlediska hmotného práva správně, přičemž Nejvyšší soud podotýká, že není oprávněn zasahovat do skutkového základu věci, zjištěného nižšími instancemi (a ten je ve věci zcela určující). Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku nejsou splněny, nebyla nalezena žádná judikatorní mezera či kontradikce a Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení   , odst.3 , věty první, odmítl.

Úspěšným žalovaným vznikl podle a nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to podle ve znění Vzhledem k tomu, že žalovaný ad 1) se nákladů řízení vzdal již před odvolacím soudem, nebyly náklady řízení přiznány ani v řízení dovolacím. Žalovanému ad 2) vznikl nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. Za jeden úkon zástupce náleží výchozí sazba odměny 20.000,- Kč, redukovaná dvakrát na polovinu (odmítnutí, jediný úkon v řízení), tj. na 5.000,- Kč. K tomu náleží 300,- Kč režijního paušálu ( ), tedy v součtu 5.300,- Kč. S přičtením DPH pak činí celková částka nákladů řízení druhého žalovaného 6.307,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. září 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu