Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4916/2008

ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů : 1) P. H., a 2) M. H., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 22. 7. 2008, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. (žalobců P. H.a a M. H., zastoupených advokátkou, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků), takto :

I. Dovolání dovolatelů se zamítají.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 15. 8. 2007, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha – západ z 12. 12. 2007, č. j. -44. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému P. f. ČR uloženo uzavřít do 10 dnů od právní moci rozsudku se žalobci P. H. a M. H. smlouvu o převodu pozemků parc. č. 324/12 a parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P., zapsaných na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro S. k. (katastrálního pracoviště P.– z.). Žalovanému P. f. ČR bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 9.200,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalovaného P. f. ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 22. 7. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Praha – západ z 12. 12. 2007, č. j. -44, změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a po dílčím doplnění provedeného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně změnit podle ustanovení a žalobu žalobců zamítnout.

Odvolací soud poukazoval na to, že P. f. ČR pronajal smlouvou z 27. 10. 2006 manželům Z. Ř. a J. Ř. pozemek parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P. na dobu neurčitou od 1. 11. 2006, a to k nezemědělským účelům. Z kupní smlouvy z 20. 8. 2007 pak bylo zjištěno, že uvedený pozemek parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P.byl prodán manželům Z. a J. Ř. s právními účinky ke dni 4. 9. 2007 (ke dni vkladu do katastru nemovitostí).

Odvolací soud dále poukazoval na to, že pozemek parc. č. 324/12 v katastrálním území K. P. byl žalovaným P. f. ČR převeden smlouvou z 26. 2. 2008 a vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí ke dni 6. 3. 2008. Pozemek byl převeden na nabyvatelku V. K.

Odvolací soud byl toho názoru, že „je nesporné, že žalobci P. H. a M. H. o pozemek parc. č. 324/12 v katastrálním území K. P. po té, co byl pozemek dán do veřejné nabídky k náhradním restitucím, nepožádali a také se doposud o žádný jiný pozemek, daný do veřejné nabídky, k převodu náhradních pozemků neucházeli“. Sami žalobci však (mimo veřejnou nabídku) dne 12. 10. 2005 požádali žalovaný P. f. ČR o převod konkrétních pozemků parc. č. 324/12 a parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P. Žalobci jsou sice oprávněnými osobami podle a měli nárok na náhradní pozemky za pozemky jim nevydané v restituci, ale žalovaný P. f. ČR jejich žádosti o převod uvedených dvou pozemků nevyhověl s tím, že jednak žalobci nemají právo na výběr konkrétních pozemků k převodu a také proto, že výměra žalobcům nevydaných pozemků činí 652 m2, zatímco výměra žalobci nyní k převodu vyžadovaných dvou pozemků činí jen 308 m2, takže tu nešlo o pozemky přiměřené výměry i kvality; žalovaný P. f. ČR bral v úvahu i to, že na pozemek parc. č. 324/13 uplatnila nárok osoba podle a o převod tohoto pozemku požádala do jednoho měsíce ode dne vyhlášení jeho prodeje.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nespatřoval v tom, že P. f. ČR po dobu necelých dvou roků před podáním žaloby nevyhověl žalobcům co do převodu jimi požadovaných dvou pozemků, (v katastrálním území K. P.), liknavost či libovůli na straně žalovaného P. f. ČR. Odvolací soud také uváděl, že „není správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný P. f. ČR nemusel pozemky nabízet ve veřejné nabídce ve smyslu ustanovení , když toto ustanovení neexistovalo k datu 12. 10. 2005, kdy žalobci požádali žalovaný P. f. ČR písemně o vydání předmětných konkrétních pozemků“, o něž jde v tomto soudním řízení.

Odvolací soud poukazoval posléze na to, že poté, co žalobci dne 12. 10. 2005 požádali o převod pozemků parc. č. 324/12 a parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P., vstoupila dne 14. 4. 2006 v účinnost novela , tedy , který stanoví jasná pravidla pro všechny oprávněné osoby, jež mají nárok na náhradní pozemek za pozemky nevydané podle dřívějšího ustanovení Odvolací soud dovozoval, že neobsahuje žádná přechodná ustanovení a řídí se jím tedy i nároky, které byly uplatněny u žalovaného P. f. ČR před účinností tohoto zákona.

Odvolací soud se také zabýval tím, zda při postupu žalovaného P. f. ČR při vyřizování žádosti žalobců o převod jimi požadovaných dvou konkrétních pozemků došlo na straně P. f. ČR k liknavosti či k libovůli. Odvolací soud tyto okolnosti na straně žalovaného P. f. ČR neshledal. Odvolací soud poukazoval v této souvislosti na „krátkost doby, která uplynula od uplatnění nároku žalobců do účinnosti novely zákona o půdě“ Pozemek parc. č. 324/12 byl převeden na nabyvatelku V. K. zcela v souladu s ustanovením , zatímco žalobci se do veřejné soutěže o tento pozemek postupem podle ustanovení nepřihlásili. Libovůli žalovaného P. f. ČR odvolací soud neshledal ani v tom, že žalobci dále požadovaný pozemek parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P. byl prodán osobě, která o něj požádala podle (ve znění platném v době podání žádosti), „ a to pro krátkost času, který uplynul od písemné žádosti o převod tohoto pozemku do uvedené novely zákona o půdě a i s ohledem na tu zásadu, že oprávněné osoby si nemohou samy vybírat konkrétní pozemky k převodu jako pozemky náhradní“.

Odvolací soud tedy změnil odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení tak, že žalobu žalobců zamítl.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení a 2 ve spojení s ustanovením , když žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 13. 8. 2008 doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu Praha – západ dne 10. 10. 2008, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé poukazovali na to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé mají za to, že žalovaný P. f. ČR neměl žádný důvod dotčené pozemky na žalobce nepřevést; mělo tu být postupováno, jak to bylo žalobci požadováno; žalovaný však „pozemky spekulativně pronajal a v průběhu soudního řízení je dokonce prodal“.

Pokud odvolací soud poukazoval na krátkost doby, která uplynula od uplatnění nároku žalobci u žalovaného fondu do účinnosti novely zákona o půdě ( ), mají dovolatelé za to, že „žalovaný měl pozemky, o něž jde v tomto řízení, prolustrovány již 25. 4. 2005 (viz zápis majetku ČR v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 10 002 pro katastrální území K. P.), tj. téměř rok před nabytím účinnosti novely zákona o půdě ( ). Pokud jde o ocenění pozemků, o něž jde v tomto řízení, dovolatelé poukazovali na to, že pozemky, které nemohly být žalobcům vydány podle , měly daleko větší hodnotu, protože byly nejméně dvakráte tak větší, než pozemky parc. č. 324/12 a parc. č. 324/13 v katastrálním území K. P. Odvolací soud také podle názoru dovolatelů nesprávně ve svém rozhodnutí uváděl, že P. f. ČR nemusel postupovat podle ; je to v rozporu s tím, že v rozhodnutí vydaném pozemkovým úřadem bylo stanoveno, že podle tohoto ustanovení postupováno bude. Podle názoru dovolatelů „liknavost žalovaného fondu byla a je od roku 1995 v jeho pomalém lustrování pozemků a od roku 2005 v záměrném zdržování vyřízení žádosti žalobců; libovůle žalovaného fondu je pak i v převodu dotčených pozemků během soudního řízení na jiné osoby“. Není tu rozhodné to, co uváděl odvolací soud, že žalobci „mohli navrhnout předběžné opatření ohledně nenakládání žalovaného fondu s majetkem, o něž jde v tomto řízení“.

Dovolatelé mají za to, že je třeba posoudit v souvislosti s jejich dovoláním zejména to, zda měl žalovaný postupovat podle rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha – západ z 2. 9. 2005 a poskytnout žalobcům jiné pozemky podle ustanovení nebo zda měl postupovat podle ustanovení téhož zákona, dále zda se žalobci mělo být „pokračováno při vydávání náhradních pozemků žalobcům“ a posléze by mělo být posouzeno, zda žalovaný porušil zákon nebo jiný předpis, kdyby byly žalobcům převedeny pozemky mimo veřejnou nabídku.

Dovolání dovolatelů je v daném případě přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatelé jako dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) spočívá buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).

Odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc, jak uváděl ve svém rozsudku z 22. 7. 2008 (sp. zn. Krajského soudu v Praze), zejména podle ustanovení a (ve znění ) v souvislosti i s ustanoveními (o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby).

Podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v případě uvedeném v ustanovení téhož zákona (upravujícím případy, kdy pozemky nebo jejich části nelze oprávněným osobám vydat (pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí).

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 3. 2004, , uveřejněném pod č. 33 ve svazku 32 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo i připomenuto, že účel (zákona o půdě) nemohl být zcela pominut odkazem na specialitu a bylo nutno interpretovat jej i s přihlédnutím k principům ochrany hmotného zájmu a právní jistoty a s ohledem na ustanovení , které deklarovalo nedotčenost zákona o půdě.

Soudy obou stupňů v této právní věci musely mít na zřeteli i souvislost ustanovení se zrušením ustanovení a 7 a článku VI. Nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb., bylo totiž vysloveno, že „ustanovení a 7 a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.) a jejích dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (tj. dnem 20. 12. 2005).

Podle ustanovení (ve znění ) oprávněným osobám, uvedeným v , kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý způsobem uvedeným v , převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona posuzují za oprávněné osoby.

Podle ustanovení (ve znění ) osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový fond o převod pozemku do jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že i právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 3. 2004, (uveřejněném pod č. 33 ve svazku 32 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl zaujat i tento právní závěr: „I v případech, kdy stát vystupuje jako účastník soukromoprávního vztahu, který se řídí právními předpisy z oblasti soukromého práva, nelze jeho postavení bez dalšího ztotožnit s postavením jednotlivce. I v takových vztazích stát nedisponuje skutečně autonomní vůli : jeho jednání se musí vždy řídit zákonem, i když stát zastupují z jeho pověření jiné subjekty. Při posuzování státu v takových vztazích však nelze cele abstrahovat od druhé dimenze státu, tj. té, v němž vykonává svou hlavní funkci, tedy státní moc“.

Z uvedených ustanovení právních předpisů (zejména ve znění pozdějších předpisů) i z citovaných právních závěrů z publikované judikatury soudů a také z nálezů Ústavního soudu ČR vycházel dovolací soud i v daném případě. Musel však zároveň konstatovat, že uvedená ustanovení právních předpisů měl na zřeteli i odvolací soud ve svém rozsudku z 22. 7. 2008 (sp. zn. Krajského soudu v Praze), proti němuž směřuje dovolání dovolatelů v tomto případě. Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v daném případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo že by si aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil zejména odchylně od výkladu těchto předpisů v uveřejněných rozhodnutích soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) nebo v nálezech Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány.

Neshledal tedy dovolací soud u rozhodnutí odvolacího soudu, napadeného dovoláním dovolatelů, jeho nesprávnost v tom smyslu, který má na zřeteli ustanovení , aby bylo na místě jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

Dovolací soud proto přikročil svým rozsudkem (srov. ) k zamítnutí dovolání dovolatelů, které bylo sice přípustné, ale nebylo možné je považovat za důvodné.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. září 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu