Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1938/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11.11.2008, č. j. -164, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27.3.2008, č.j. -131, který nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu pozemku se žalobcem ve znění blíže specifikovaném ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako právní nástupce původní žalobkyně L. Ch. se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného, a to uzavřením smlouvy podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“), o převodu pozemku parcely č. 3107/1 v k.ú. Zbraslav coby náhradního pozemku. Dále vzal za prokázané, že matka žalobce požádala o poskytnutí náhradního pozemku dne 7.7.1998, přičemž dne 13.7.1998 ji žalovaný oznámil, že její žádost eviduje a následně ji informoval, že v příslušném katastrálním území se vhodné pozemky nenacházejí. Též zjistil, že matka žalobce vhodný pozemek sama vyhledala a dne 7.11.2003 vyzvala žalovaného k bezúplatnému převodu předmětného pozemku s tím, že se jedná o pozemek vhodný k vydání, který se nachází v téže obci jako pozemek odňatý. Podle odvolacího soudu v dané věci bylo třeba vyřešit otázku, zda oprávněná osoba má právo na převod konkrétního náhradního pozemku, který si sama bez nabídky vybrala. Na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal názor, že je nutno na daný případ aplikovat ustanovení zákona o půdě, který byl začleněn novelou č. , účinné od 14.4.2006. Vyslovil závěr, že lze vydat i pozemek, který nebyl nabídnut ve výběrovém řízení, ovšem tento pozemek musí být k takové nabídce způsobilý. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který byl vázán závazným právním názorem Ústavního soudu ČR s tím, že nároky vzniklé podle zákona o půdě mají prioritu před Dovodil, že žalovaný s odkazem na nenabídl žalobci náhradní pozemek v k.ú. Zbraslav, ačkoli tak podle zákona postupovat mohl. Odvolací soud se ztotožnil i se způsobem ocenění náhradního pozemku i s argumentací, že nárok svědčí žalobci. Odkazoval na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 13.12.2007, sp.zn. s odůvodněním, že toto rozhodnutí lze aplikovat na daný případ. Konstatoval, že nárok žalobce na náhradní pozemek je nesporný a přes snahu žalobce a jeho právního předchůdce řadu let neuspokojený, proto postup žalovaného je třeba považovat za liknavý a po vydání nálezu Ústavního soudu až svévolný. Uzavřel, že žalobě je nutno vyhovět, neboť předmětný pozemek bylo možné nabídnout ve veřejné nabídce, o pozemek neprojevily zájem jiné oprávněné osoby, odňaté pozemky právní předchůdkyně žalobce se nacházely v tomtéž katastrálním území a jejich cena nepřesahuje cenu restitučního nároku žalobce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení ve spojení s Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle dovolatele ustanovení zákona o půdě jednoznačně stanoví podmínky pro převod náhradních pozemků oprávněným osobám za pozemky v restituci nevydané, a to pouze na základě veřejné nabídky. Tvrdil, že žádná oprávněná osoba nemá přednostní nárok na výběr konkrétního pozemku oproti jiným osobám a její nárok je třeba uspokojit v souladu s veřejným nabídkovým řízením. V dovolání zdůrazňoval, že je tedy nutné vycházet z nabídky P. f. Č.R. a úmysl převést pozemky musí být zveřejněn příslušným oznámením P. f. Č.R. a musí se přihlížet k  uplatněným nárokům dalších osob. Konstatoval, že právo jedné oprávněné osoby je ohraničeno právy ostatních oprávněných osob, nesmí být tedy upřena možnost uspět v žádosti o konkrétní pozemek i jiným oprávněným osobám. Podle dovolatele převod předmětného pozemku mimo veřejnou nabídku by byl nejen v rozporu se zákonem o půdě, ale též s dosavadní judikaturou dovolacího soudu. V dané věci nelze vycházet z pouhého předpokladu, že pozemek mohl být nabídnut ve veřejné nabídce, neboť zájem všech oprávněných osob se může projevit jen v rámci konání veřejné nabídky. Namítal, že odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. je nepřípadný, neboť se zde výslovně uvádí, že se musí jednat o pozemek, který byl již nabídnut k převodu ve veřejné nabídce. Ohledně oceňování náhradních pozemků dovolatel zaujal názor, že je třeba vycházet ze stavu ke dni převodu na oprávněnou osobu, t.j. ze současného stavu a nikoli ze stavu předmětného pozemku ke dni odnětí (přechodu na stát) nevydaných pozemků. Dále zdůrazňoval, že pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění se oceňují jako stavební. Nesouhlasil se závěry soudů obou stupňů, že upřednostňuje nárok obce podle před uspokojováním  závazku státu podle zákona o půdě s odůvodněním, že oba právní předpisy jsou stejné právní síly, oba jsou platné a závazné a dovolatel je oběma vázán a navíc z ustanovení zákona o půdě vyplývá, že do veřejné nabídky lze zařadit pozemky, na které nebylo uplatněno právo třetích osob na převod podle zvláštních předpisů. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů, vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení  a současně odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce navrhl odmítnutí  dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé  po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena ve shora citovaném rozhodnutí dovolacího soudu, na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, lze realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku, jde-li o pozemek vhodný, který již byl nabídnut ve veřejné nabídce. Dovolací soud poznamenává, že Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 4.3.2004, sp.zn. v případě prokázané liknavosti či přímo svévole ze strany Pozemkového fondu přiznal oprávněné osobě možnost požadovat převod konkrétního pozemku. Ohledně oceňování náhradního pozemku se dovolací soud rovněž ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a pro stručnost na ně odkazuje.

Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou.

V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatele obsažené v dovolání je tedy třeba považovat za nepřípadné.

Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez  zřetele k povaze  takového  výroku (bez  ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod  R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolací soud proto podle věty první za použití ustanovení dovolání odmítl.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalobcem na vyjádření k dovolání, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení. Dovolací soud tu přihlédl k povaze projednávané právní věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.                                                                                                                                                                                                                předseda senátu