Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2315/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Mgr. P. B., zastoupeného Mgr. P. G., advokátem, proti  žalované R. – P. s.r.o., zastoupené JUDr. P. N., advokátem, o 289 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2  pod  sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2006, č. j. -107, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. října 2005, č. j. -83, ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 204 000 Kč se 7,5% úrokem z prodlení z této částky od 11. prosince 2001 do zaplacení, změnil ho co do částky 85 200 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení (dále též jen „“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Zkoumání, zda dovolání je – objektivně – přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení věty první, a –  posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněném  v časopise  Soudní  judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28,  jakož i v dalších svých rozhodnutích (například v rozsudku ze dne 26. února 2002, sp. zn. ) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší.

Rozsudečným výrokem, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně   ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu v rozsahu částky 85 200 Kč s příslušenstvím zamítl, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé tedy bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Nejvyšší  soud  proto dovolání  žalované v tomto rozsahu odmítl [ věta první a ].

Směřovalo-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, přicházela by v úvahu [vzhledem k tomu, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil a je tak vyloučena přípustnost dovolání podle ] jen přípustnost dovolání podle Ani podle tohoto ustanovení však dovolací soud dovolání přípustným neshledal, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by odvolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132), nevymezila. Vytýká-li  odvolacímu soudu, že vycházel pouze z listinných důkazů a nepřihlédl k nové skutečnosti,    že rozpočet nebyl podepsán jednatelem žalované, nejsou tyto její námitky, které lze z hlediska jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části  oporu  v  provedeném dokazování) a dále pod dovolací důvod podle (podle něhož lze podat dovolání také pro postižení řízení vadou, která mohla mít za  následek  nesprávné rozhodnutí ve věci), pro  posouzení  přípustnosti  dovolání podle právně relevantní. Je tomu tak proto, že skutkový základ sporu lze v dovolacím řízení napadnout pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné, a nikoli v případě (jak je tomu i v posuzované věci),            je-li přípustnost dovolání podle teprve zvažována (srov. shodně například již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,                     sp. zn.  ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,         pod číslem 132, nebo též usnesení Ústavního soudu  ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné  v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Z důvodu uvedeného v může dovolatelka napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy.         O takový případ se ale v dané věci nejedná, pokud dovolatelka pouze napadá konkrétní procesní postup soudu při dokazování.  Vady samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají a dovolací soud k nim přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku     ve věci samé zásadně právně významným a kdy dovolání ani ve zbývající části, v níž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované, pokud jím byl napadán rozsudek odvolacího soudu v  potvrzujícím výroku ve věci samé a výrocích o nákladech řízení, směřuje  proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek  přípustný. Nejvyšší soud  proto  dovolání  v  této  části,     aniž   nařizoval  jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají  ze  sazby  odměny  za zastupování advokátem  v částce 10 000 Kč podle , , ,   a   ,  v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , v platném znění,            při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 9. září 2009

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu