Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2454/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. července 2005, č. j. -375, výrokem I. zamítl žalobu, aby první žalovaný zaslal žalobci písemnou omluvu

ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby první žalovaný zaplatil žalobci 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „o. z.“), výrokem III. zamítl žalobu, aby druhá žalovaná zaplatila žalobci 900.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle o. z.; a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. března 2007, č. j. -428, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že první žalovaný nebyl ve sporu pasivně legitimován, neboť odpovědi na interpelaci poslance Z., jejichž obsahem se žalobce cítí dotčen, první žalovaný vypracoval v souvislosti s výkonem povinností člena vlády, přičemž v odpovědi na interpelaci byly uvedeny informace, které byly součástí spisového materiálu žalobce vedeného na M. v. ČR. Soud též neshledal případný exces kterého by se v této souvislosti první žalovaný dopustil. Ani v postupu druhé žalované soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením násl. o. z., když k tvrzenému zásahu došlo v rámci zákonné licence, přičemž způsob, kterým byla tato zákonná licence vykonána byl zcela přiměřený. Nebylo proto ani možné dovodit odpovědnost druhé žalované podle ustanovení o.z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Zejména poukazuje na to, že se soudy dostatečně nezabývaly posouzením možného vybočení jednání prvního žalovaného. Žalobce se domnívá, že první žalovaný vycházel pouze z údajů ve spise druhé žalované, které považuje za zkreslené, zavádějící a nepravdivé. Za klíčové žalobce považuje posouzení, zda interpretace obsahu osobního spisu na veřejnosti – v Parlamentu ČR, pokud tyto informace nejsou pravdivé, jsou difamující, a je způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili oba žalovaní a navrhli jeho odmítnutí.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým

se mění , , ve znění pozdějších předpisů,

a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku pasivní legitimace prvního žalovaného a výkladu ustanovení násl. o. z.

ve vztahu k druhé žalované, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

19. dubna 2006, sp.zn. , nebo usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. ). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení ( téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn.

, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. září 2009

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu