Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 203/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 825 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 8. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 12 425 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 425,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 681,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 086,38 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 8. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 12 425 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 425,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 681,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 086,38 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – jih dne 25.11.2021, postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 14 825 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 24.4.2019 smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byl Předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 10 302 Kč, kterou tvořil kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 22 302 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. První splátka byla splatná měsíc po uzavření úvěrové smlouvy a splatnost poslední splátky připadala na 24.6.2020 Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které žalovaná mimo jiné uvedla i okolnosti vypovídající o její finanční situaci a jejichž správnost potvrdila svým podpisem. Informace o obsahu závazku a povinností ze smlouvy žalovaná získala ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru, tento dokument žalovaná rovněž vlastnoručně podepsala. Ohledně schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů uvedených žalovanou, tedy, že měsíčně zbývalo žalované k úhradě ostatních závazků 7 054 Kč, po odečtení měsíčních splátek úvěru žalovaná disponovala částkou 5 461 Kč, bylo lze se tak domnívat, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Solventnost žalované byla rovněž ověřena v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, (uhradila pouze 9 600,01 Kč, což odpovídá 6 splátkám) v důsledku čehož v souladu se Smluvními podmínkami vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 24.4.2020, právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobkyně proto požadovala nesplacenou jistinu ve výši 7 086,38 Kč a nesplacené poplatky ve výši 5 212,30 Kč (za poskytnutí úvěru 3 347,66 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 634,88 Kč, inkasní poplatek 1 229,76 Kč), dále smluvní pokutu ve výši 2 487,32 Kč (ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za dobu od 25.6.2020 do 11.6.2021), částku 39 Kč představující náklady na vymáhání, tedy celkem 14 825 Kč, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 425,50 Kč (tj. nesplacený úrok 403,31 Kč, postoupený úrok za poskytnutí úvěru 1 022,19 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 681,46 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z jistiny od 20.7.2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, a toto postoupení bylo žalované oznámeno dne 5.8.2021. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Jelikož žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně úhrady své pohledávky soudní cestou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě.
4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:
5. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 24.4.2019 včetně předpisu splátek a ze Standartních informací a z výpisu právnická osoba soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 24.4.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit celkem ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč celkem částku 22 302 Kč, přičemž částka ve výši 10 302 Kč sestávala z úroku ve výši 1 155 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 160 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si dále ujednali, že v případě porušení povinnosti žalované splácet řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Soud dále zjistil, že mezi stranami byla sjednána sazba úvěru ve výši 15 %.
6. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána, její příjem měl činit 18 054 Kč, náklady na bydlení a energie měly činit celkem 3 500 Kč a náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 4 500 Kč. Žalovaná splácela další závazek ve výši 3 000 Kč měsíčně, zbývat jí mělo 7 054 Kč na měsíc. Žalovaná byla vdaná a měla jednu vyživovací povinnost. Příjem manžela ani jiný ostatní příjem či výdaje uvedeny nebyly. Adresu trvalého pobytu žalovaná uvedla na Městském úřadě v obec, podle žádosti měla bydlet v nájmu s tím, že na adrese výběru, tj. ulice a číslo, obec se měla zdržovat od 13.12.2018.
7. Ze žalobkyní předložené pracovní smlouvy, mzdového výměru, výplatní pásky a poštovní poukázky vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba jako pracovnice obchodního provozu od 16.7.2018 na dobu neurčitou s tím, že od 1.11.2018 jí byla stanovena mzda ve výši 17 532 Kč a lokální příspěvek ve výši 2 250 Kč měsíčně. V měsíci březen 2019 činila mzda žalované po srážkách 15 418 Kč čistého.
8. Z první stránky Smlouvy o nájmu bytu jsou patrné pouze osobní údaje pronajímatele, žalované a manžela žalované.
9. Dopisy ze dne 17.8.2021 a 6.9.2021 žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky z původního věřitele s tím, že ji zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky a nabídla řešení smírnou cestou.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 5. 8. 2021, a tento přípis byl odeslán podle podacího archu dne 9. 8. 2021. V oznámení o postoupení pohledávek byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021 a podacího archu ze dne 20. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby v dodatečné lhůtě do 1. 11. 2021.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela na základě své žádosti ze dne 24.4.2019 se společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit náklady úvěru ve výši 10 302 Kč, tedy celkem částku 22 302 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná na dluh uhradila šest splátek, celkem částku ve výši 9 600,01 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 postoupila společnost právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu, a dále dopisem ze dne 18. 10. 2021.
13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
19. Podle § 1879 a násl. OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna zcela po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána, a její příjem měl činit 18 054 Kč. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, a podle výplatní pásky činil její čistý měsíční příjem za březen 2019 částku 18 169 Kč s tím, že po odpočtu nepřednostní zákonné srážky ve výši 3 150 Kč činila dobírka částku 15 418 Kč. Žalovaná měla trvalý pobyt hlášen na městském úřadě a podle neúplné smlouvy o nájmu měla bydlet spolu s manželem v nájmu. Jakou skutečnou výši nájmu žalovaná hradila, nebylo možné z takto předloženého důkazu ověřit. Náklady žalované na bydlení spolu s energiemi měly činit celkem 3 500 Kč a další náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 4 500 Kč Tyto skutečnosti však nebyly nijak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně blíže ověřovány a zkoumány. Údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr nepůsobí věrohodně, neboť již částka ve výši 4 500 Kč představující jídlo a další osobní náklady pro tříčlennou rodinu nemůže být dostačující. Samotná lustrace v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem nezaručuje, že platební morálka žalované je dostačující. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků, když splácela další závazek. Ze smlouvy pak přímo vyplývá, že žalované byl úvěr poskytnut, aniž by právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala její příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru, tedy že by před uzavřením smlouvy se žalovanou provedla analýzu její finanční situace.
21. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z. .
22. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z. , neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
23. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 12 000 Kč, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit ve smyslu § 2991 o.z. Žalovaná na dluh uhradila šest splátek, celkem částku ve výši 9 600 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 12 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 2 400 Kč. Protože právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2 400 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).
24. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 2 400 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 24. 8. 2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 5. 8. 2021, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 9. 8. 2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 12. 8. 2021 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 23. 8. 2021 (pondělí) a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení (výrok I. rozsudku).
25. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalované, která byla ve sporu úspěšná, a náležel by jí nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.