Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 44/2021-34
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 17.507,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17.507,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.507,44 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.507,44 Kč od 28. 2. 2018 do 18. 9. 2020, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2.252 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17.507,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.507,44 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.507,44 Kč od 28. 2. 2018 do 18. 9. 2020, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2.252 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17.507,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěrový rámec, který vyčerpala do výše 19.500 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ). Zásilky soudu si v místě trvalého pobytu nepřevzala.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, se sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, jako postupitel uzavřel dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ, obec, jako postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky uplatněné v projednávané věci. Následně společnost právnická osoba uzavřela dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek je nedílnou součástí obou smluv (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).
5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 35.000 Kč Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách. Na základě žádosti žalované věřitel prověřil její totožnost, kladně posoudil její úvěruschopnost a zaslal žalované nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku věřitele tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo uvedené v rámci registrace, čímž došlo k uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru anebo částkou 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to společně se smluvním úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky dle čl. IV odst. 2 smlouvy. Žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 19.500 Kč. Žalobkyně v řízení nárokuje jistinu ve výši 17.507,44 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, žádost o půjčku ze dne datum a datum, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, potvrzení o provedení platby ze dne datum a datum, standardní podmínky smlouvy o úvěru, obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu, předžalobní upomínka ze dne datum, poštovní arch).
6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu doplnila, že nedisponuje listinami týkajícími se ověřování úvěruschopnosti žalované.
7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec 35.000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 19.500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 8,5 % měsíčně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně.
12. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované, aniž by, přes výzvu soudu, popsala a doložila, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. Žalobkyně tedy v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
13. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost soudu prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
14. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
15. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění v částce 19.500 Kč, žalobou byl uplatněn nárok na jistinu ve výši 17.507,44 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná obdržela částku 19.500 Kč, uhradila ji pouze částečně, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 17.507,44 Kč.
16. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 19. 9. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou předžalobní upomínku, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě do tří dnů. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně příslušenství požadovaného dle původní (sjednané) splatnosti závazku soud žalobu zamítl.
17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 3 občanského soudního řádu , když neúspěch žalobkyně ve věci byl nepatrný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. Soud má v souladu s návrhem žalobkyně za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka), proto uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení žalobkyně v částce 2.252 Kč. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3 úkony á 300 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč.
18. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).