Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 984/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 8. 2003, č. j. -7, kterým Okresní soud ve Zlíně nařídil exekuci na majetek povinného podle rozsudku téhož soudu ze dne 24. 4. 2003, č. j. -35, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 13.039,40 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 7.895,- Kč a pro náklady exekuce, jejímž provedením pověřil Mgr. K. B., soudního exekutora. Odvolací soud dovodil, že byl-li povinnému v nalézacím řízení coby osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník, musí soud v exekučním řízení z této skutečnosti vycházet. Jestliže citovaný rozsudek byl doručen opatrovníku povinného a nebyl-li napaden odvoláním, nabyl právní moci. Námitka povinného, že nebyly dány podmínky k tomu, aby mu byl opatrovník ustanoven, a že v důsledku toho je nalézací řízení postiženo procesní vadou, může být podle krajského soudu relevantní jen v řízení o podaném prostředku proti vydanému rozhodnutí. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že podkladový rozsudek je materiálně i formálně vykonatelný, a je exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z   , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v posouzení otázky, „že mu soud prvního stupně nesprávně ustanovil opatrovníka jako osobě neznámého pobytu, a to pracovnici soudu M. P.“. Namítá, že postup soudu prvního stupně byl „účelový“, neboť oprávněný znal jeho doručovací adresu, na niž mu doručoval písemnosti, a že tudíž soud „nepostupoval tak, aby relevantní skutečnosti o pobytu povinného získal“. Navíc mu opatrovníkem byla ustanovena osoba zaměstnaná u téhož soudu a „nelze tak očekávat, že bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu“. V této souvislosti dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. , v němž byl zaujat názor, že „především je namístě zjistit, zda povinného nemůže zastupovat osoba příbuzná“, a dále poukázal na to, že ustanovená opatrovnice byla v nalézacím řízení nečinná; postup soudu prvního stupně tak považuje „za nepřípustný formalismus, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného na spravedlivé řízení“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení (nesprávně uvedeno rozsudek) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud neshledal dovolání povinného podle ve spojení s , , odst. 2 , ve znění účinném do 31. 6. 2009,  přípustným.

Nejvyšší soud totiž již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou [ať již tzv. zmatečnostní vadou nebo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ], nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62 dále Nejvyšší soud vyslovil závěr, že „námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže, a že při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku“. Tuto námitku však dovolatel v posuzované věci nevznesl.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle ve spojení s , odst. 2 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle , věta první, a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu